TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

Lubomír Martínek

Články

Čemu se dá říkat život

Kratší a volný stojí za víc než delší a přihrblý.

Kunderova i Babišova strana a vláda

V sobotu 10. 11. 2018 přineslo ČTK zprávu, že kolaborant s okupačním režimem a bývalý spolupracovník  StB  Bureš, v současné době vystupující pod krycím jménem Babiš, dostal v průběhu státní pařížské návštěvy pozvánku od Milana Kundery, který, věren svému tehdejšímu komunistickému přesvědčení, dle dochovaného dokumentu ze dne 14. 3. 1950 označil za nepřítele státu Miroslava Dvořáčka, jenž byl na základě tohoto udání odsouzen k 22 letům těžkého žaláře. Na této události je zajímavé pouze to, proč Kundera odmítající veškeré kontakty nejen s novináři od okamžiku, kdy je přestal potřebovat, ale také s životopisci a historiky, Burešovi vůbec poslal. Někdejší komunista, který dnes vystupuje v převleku ochránce kultury a tradice, dle vlastního vyjádření slíbil Kunderovi navrácení občanství, o něž byl bývalý komunistický veršotepec Burešovými komunistickými spolustraníky v roce 1979 připraven, aby již nemusel cestovat do vlasti inkognito. Vzhledem k tomu, že československý stát v prosinci roku 1992 zanikl a vzhledem k Burešovu slovenskému původu a jeho podnikatelským aktivitám v Čechofertu, není jasné, zda bude usilovat o navrácení občanství slovenského nebo českého. Na jaký cestovní doklad cesty na rodnou Moravu světoznámý spisovatel podnikal či podniká, se zjistit zatím nepodařilo.

Sex

O rozkoši bez ujímání.

Vzpomínka na Julka Neumanna

Jedna verze evakuačního plánu pro případ ztroskotání.

Tragédie jednoho osudu

Popřením paradoxnosti světa se člověk mění ve zrůdu.

zm*d, sr*čka, oj*bal...

Tuze rád bych věděl, co se honí v hlavě čtenáře, když v novinách narazí na záhadné šifry typu: zm*d, sr*čka, oj*bal, ku*da, k*rvy, ko*oti, ho*ado, zk*rvit....

Protože nevinná dítka z četby tiskovin nepodezírám, musí být určena lidem dospělým a seriózním. V úvahu, řekl bych, přicházejí pouze dvě možnosti: buď ctěný čtenář umí špatně česky a text se pro něj stává nesrozumitelným, nebo česky umí a sprosťárny si správně doplní jako tajenku v křížovce, jak od něj mravopočestný autor nejspíš očekává. V prvním případě je záměr pečovatelů o veřejné blaho na hovno, v druhém v prdeli. Stále mi však není jasné, jestli autoři zmiňovaných článků chtějí hájit přisprostlé dacany, kteří se pomocí těchto výrazů na veřejnosti nestydatě obnažují, nebo chránit pohoršlivé příjemce těchto kódovaných vzkazů. Někoho však šanovat musí, jinak by se na hvězdičkování dozajista vysrali.

Trvalo bezmála sto let, než si spisovatelé prosadili, že budou psát navzdory útlocitné tradici a cenzuře jazykem obecným. „Jak mám svému šestnáctiletému synovi vysvětlit, co je to kundička?“ dotíral dotčený čtenář na Bohumila Hrabala v Morytátech a legendách. Ale už je to zase v hajzlu. Dozorci nad mravností možná navzdory svému vynikajícímu vzdělání zřejmě netuší, že jazyk je výrazový prostředek umožňující stručně a elegantně charakterizovat mluvčího. Kdyby se citovalo na plnou hubu, hovno by se stalo, pouze by byla menší prdel.

Ono je totiž možné být odpudivě vulgární bez použití jediného sprostého slova i mít hubu nevymáchanou a uhájit si charakter proti nájezdům jak prasat a dobytků, tak puristů a  puritánů. Jenže jestli umravňovači něco opravdu od srdce nesnáší, pak je to rozmanitost lidských povah a složitost života.

Otázky stylu nejsou otázkami abstraktními, protože často jde o hubu. 

Ptáci jako věštba lidem

Ne už z jejich letu, ale z pouhého života uhádnem svou budoucnost.

Voličům zločinci nevadí

Ministryně Nováková jako exemplum zloděje i svého voliče.

Následky televizní dementality

V co se člověk před obrazovkou mění.

Bábiš bojuje za naši kulturu!

„My chceme bojovat za naši kulturu, za dědictví našich předků a my nechceme, pokud někomu nevadí, že v Belgii v roce 2030 bude více muslimů než původních obyvatel, tak to je jejich problém. My to tady nechceme,“ řekl dle akuálně.cz Babiš v pondělí večer v České televizi.

Konečně dobrá zpráva. Konečně se čelný představitel státu odhodlal bojovat za kulturu a dědictví předků. Co se asi tak může pod těmito pojmy skrývat? K velkým přednostem obyvatel Čechofertu patří i to, že je lehké si zjistit, jak vypadala obrana kultury a dědictví předků generálního ředitele v jeho produktivním věku. Kdyby se přistěhovalci proměnili v důstojníky lidové armády, práskače, bachaře a poslušné zaměstnance holdingu, které si lze koupit za vdolek, otevřel by jim dozajista svou širokou slova(e)nskou náruč a vlepil soudružský polibek. Nezištný boj straníka, kolaboranta s okupantem a donašeče za kulturu a národní tradice má vskutku podivuhodný obsah i průběh. Škoda, že StB skartovala důkazy o tom, jak hájil pronásledované umělce, jak pomáhal disidentům, jak statečně vystupoval na obranu cenzurované literatury, kterou má jako její velký znalec a milovník v malíku. V zuřivé bitvě o brynzové halušky a vepřo-knedlo-zelo už padla řada onačejších hrdinů. Samotná řeč je svědectvím o vysoké kultivovanosti a sečtělosti soudruha Bábiše. „Ani my nechceme, pokud to někomu nevadí,“ jak vzletně prohlásil generální ředitel nemající problém, protože je sám problémem. Premiér zocelený celoživotním bojem, tu třeba o zrno, tamo třeba za mír, bude nepochybně zdatným bojovníkem i za kulturu. O podobné bojovníky není naštěstí ve střední Evropě nouze. Jeden ze sousedů dokonce o svém neutuchajícím úsilí o zlepšení osudu svého milovaného národa sepsal bestseler zvaný Mein kampf. Třeba se něčeho podobného dočkáme i od agenta Bureše, až se probudí, přestane makat a s odvahou, kterou už tolikrát prokázal, se znovu pustí do vyčerpávajícího boje.

 

Televize jako nástroj sebevrahů

„Na vlastní oči“ dnes znamená vidět očima kameramana, střihače, režiséra a producenta.

Král a řeč mlčení

O mudrci a mistru překladu.

 

Nemravnost se stala normou?

Etika jo, žádné moralizování (dokončení).

 

 

Etika jo, moralizování ne

S ideály je potíž – nemizí, jen ustupují a vracejí se.

Obhajoba rozumu v nemilosti

Za svými slovy i skutky si stojím, i když se za ně občas stydím.

 

 

Želvy

Ostrov Hatta pod vlivem turismu.

Co zaměstnanci Českofertu?

Manažer jako noha, vážený makačenko, progresivní myslitel nejlepších národních tradic.

Bábiš – nástin jednoho charakteru

Nadutost, vzteklost, autoritativnost, vypočítavost a bezohlednost.

Na všem pravdy trochu?

Neexistuje neškodná dezinformace.

Churchillovy hodiny

Boris J. píše o Winstonovi Ch.

S „většinovou společností“?

Býval i Masaryk zlosyn – kazič radosti ze slavné minulosti a odpíratel potěšení z antisemitismu.

Demokracie – nebo co, teď

Co proti nájezdům barbarů a primitivů, s nimiž sdílíme mateřštinu.

Funkční nefunkční demokracie

Uložením bobříka mlčení nepohodlné otázky nezmizí.

Co je dnes novinář?

Zkusme neztratit čuch.

Mezi korektností a buranstvím – úzkou cestou

Maniakální posedlost čistotou poskytla špíně zvláštní přitažlivost a rehabilitovala sprostotu a hulvátství.

Tohle není fajfka!

Co je možné prodat pitomcům pod nálepkou umění? 

Sluhové marketingu

O prospěchu povinností a léčkách manipulace.

Velkorysost čili o Tigridovi

O průvodci inteligentních lidí po společném osudu.

Kdo má lovecký pud?

Myslivec, zabiják a snob hrající si na velmože.

Kácení soch a kulisy ke hrám

Paměť si minulost přizpůsobuje ve směru duševní pohody.

To by se u nás stát nemohlo

Intelektuální zaostalost Západu tkví v odmítání totalitní zkušenosti.

Užitečným idiotům „nových pořádků“

Nový člověk: vyděšené, předposrané, nevzdělané, manipulovatelné individuum je na světě a nikdo neví kam s ním.

Lodí intelektuálů

Programy diktátorů je povinností brát vážně.

Naše evropská nedorozumění ve slovech i citu

O rozdílech zkušeností, které nahradily Berlínskou zeď, nechtějí v Bruselu ani slyšet. Nemají o nich tušení ani developeři, bankéři, manažeři a ostatní mírotvůrci.

Co je tu od ďábla?

„Srovnávání míry zrůdnosti totalitárních režimů je od ďábla, protože vede k nivelizaci, relativizaci“ káže P. Pithart v předmluvě ke knize Bratře Normane od N. Franka.

Analytikovi myšilidi

Jestliže nejsme schopni bránit proti primitivům domácím i cizím výdobytky své civilizace koledujeme si o její zánik.

Nezmar komunismus byl a už není

Zástup znormalizovanců neodešel, vychovává své potomky a dojemně líčí svou verzi příběhu.

Kájínek versus soudce

Kruh mezi prezidentem, jeho voliči a vrahem se uzavřel.

Macronova lhůta

Bez Francie si EU nedokáže představit ani Maďar.

Já nic, to můj dědeček

Hlavně nesoudit, abychom nebyli sami souzeni.

Jsme (v) přelidnění!

K důstojnému životu nestačí jen plný žaludek, ale také strava duševní a přiměřený prostor.

Kam Evropa sahá?

Mimoevropská Evropa zaujímá dvojnásobek rozlohy evropského kontinentu a čítá 4,3 milionu obyvatel.

Co je to vlastenectví?

Nacionalismus začíná tam, kde má jakýkoli krajan přednost před jakýmkoli cizincem.

Eutanázie

Legalizace eutanázie není nezbytná proto, že její zastánci mají pravdu, ale protože jejím povolením se zmenšuje utrpení.

O beznaději a blaženosti

Labyrintem samoty, politiky a umění s André Comte-Sponvillem.

Evropské hodnoty jsou?

Srovnej myšlenky podle prostředků vhodných k jejich realizaci.

Co je to? politik

Střízlivý pohled na lidský druh.

Prahou mizernou

Městem, které občas nadělá z osobností figurky.

Spojité nádoby

Mluvíme ze sebe, tedy o sobě.

Hříčka přírody vůdcem stáda

Volně by z dvouhlavého telete nevyrostl dvouhlavý býk.

Šmejd in China z našich odpadků

Evropa dodá suroviny, Čína je recykluje a obratem pošle zpět.

Multikultura?

Potěšení z kultivovaného kosmopolitismu.

Amputace volné ruky

Banksteři řádí, spotřeba roste, sebekontrola je zvláštnost.

Jak zpeněžit banalitu

David Černý jako typizovaný produkt normalizace.

Komu patří tělo?

Život je víc než to, ale co to vlastně je?

Veletok typické ruskosti

Před zemí, kde zločinec a jeho oběť mají víc společného než odlišného, je nutno se mít na pozoru.

Na distanc od sovětského člověka

Druhá zpráva o četbě knihy Světlany Alexijevičové Doba z druhé ruky.

Kolektivní jedinci

Zpráva o četbě knihy Světlany Alexijevičové Doba z druhé ruky.

Fantazii se meze nekladou

Dívejte se na oblohu. Kdo vám odtud zamává?

Co je lidské a nelidské

Co je nelidského na tom, že se společnost štítí vraha, který povraždil tolik jejích členů?

Někde něco nehraje

Záchvěv ošklivosti nad zlem je přirozená reakce zdravého organismu.

Pravda za to opravdu nemůže

Natřít realitu na růžovo si může každý sám - aneb antipostmodernismus.

Dobře mi tak

Ti, kdo si soucit opravdu zasluhují, o něj často nejeví zájem.

Došlo i na Freuda

Soumrak jedné modly, která se uctívá po celém světě - krajana, jemuž by bylo už 160 let.

Vítr do plachet

Doba není uspěchaná, uspěchaná je pouze část obyvatel, kteří se nechali připravit o rytmus plavby pod plachtami.

Výmluvná zájmena

Zájmeno „my“ má tolik nevýhod, že je často užitečnější nahradit ho pokorným „já“. Vyžadovat kolektivní odpovědnost je stejně nepřípustné jako operovat kolektivní vinou.

Neútočilo se na Paříž ale na styl

O čtvrti, která protestovala proti uniformizaci zábavou a  krásným dobrodružstvím vzájemného poznávání.

Problém? Jaký problém?

Realita nejenže existuje, ale dokonce se vzpírá i relativistům a účelovým vykladačům.

Rozumné otázky hostům

Rozlišovat mezi uprchlíky a podvodníky nemusí být těžké, pokud se budeme schopni zamyslet a dívat bez hysterie a strachu. Pokud ne, naše chyba.

Hlasy z Evropy

Zaposlouchat se do hlasů komentujících příval uprchlíků je dokonalý protijed proti většině iluzí, které člověk o svých soukmenovcích ještě neztratil.

Calaiská džungle

Utopisté jako obvykle podceňují nebezpečí, které uprchlíci představují. Ještě větší nebezpečí hrozí od vlastních buranů a zejména těch, kdo jim podkuřují.

Gourmet et gourmand

Jak Miloš Zeman zaslavil dobytí Bastily na francouzské ambasádě.

Evropa i uprchlíci očima uprchlíka

Co by chtěli uprchlíci, se dá zhruba odhadnout, ale co si vlastně přejí Evropané, zůstává záhadou.

Uprchlíci očima uprchlíka

Na počátku jsme byli všichni rasisté, rozdíl je pouze v tom, kdo a do jaké míry se toho dokáže zbavit.

Země dvouhlavé orlice

Zpráva z dnešního Ruska, které je od roku 1942 ve válce a teď nám chystá další lekci.

Taková vydařená zábava

Výraz « sranda musí být » ve mně vzbuzuje stejné pocity jako « manželské povinnosti ».

Filosof na trůně

Člověka určuje především to, k čemu je ochoten se snížit, kam až dokáže ustoupit, po čem prahne.

Wallaceova čára

Vědomí správných proporcí je doslova povznášející a tvoří spolehlivý protijed proti bezmezné lidské nízkosti, nenažranosti a hlouposti.

Hara kiri aneb nemožnost souhlasu

Býval jsem Charlie, už nejsem. A ne proto, že Charlie jsou dnes gaulisté, katolíci, komunisté...

Kupecké počty

Spočtěte si kolik (ve slušné zemi) odsedíte za co.

Krásná neznámá

Mučení, bití, sekvestrace, kolektivní znásilňování, ponižování a hlavně: rodinná solidarita.

Deník Karla Čapka

Dialog s mužem trpícím Bechtěrevovou nemocí navázán.

Do roka a do dne

Optimisté věřící, že člověk má zábrany, dosud nevymřeli, pesimista se důvodně domnívá, že zábrany mají jen někteří.

Výhoda dekadence

Současnost je peklem nemyslících a rájem myslících.

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1