TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

Jiří Stránský

Články

Jste zkažené, nebo zdravé mysli?

Proč a co to komunista dělá dnes?

Ať se vám plní přání, která jste si tajně přáli!

Dobrý den všem, co poslouchají a jako já vědí, že se nám od loňského slunovratu prodloužil den už málem o půl hodiny. A třeba máte taky trochu radosti, že už je deset dní nový letopočet a že se každý den blížíme k teplým dnům. Chvíli jsem se styděl, že jsem do rádií, z nichž mě slyšíte, nikomu z vás nepopřál, aby se vám dařilo a nikdo vás neštval a dokonce vám třeba občas někdo řekl dobré slovo. A jelikož se fakt už nedají vymýšlet pořád nějaká nová přání, posílám vám to své přející si, aby se vám plnila jen ta vaše přání, do kterých nikomu nic není. Taková ta přání, která se vám sama přihlásí, že jste si je tajně přáli. Jistě že dobře vím, že za pár dní bude třicáté výročí Palachova týdne a všeho, co se potom dělo, ale to vůbec neznamená, že bychom nesměli mít radost, tedy i ti, jimž to kvůli jejich dětství docházelo pomalu a postupně, ale právě oni pomáhají nejvíc těm, co nedovolují, aby si všichni ti soudruzi a soudružky hráli na ochránce práv a demokracie. Například Post Bellum a Příběhy Bezpráví Člověka v tísni a vůbec všichni, kteří tak konají kvůli věci samotné – ne aby někdo znal jejich jména, ale aby ukázali na ty, co už zase tleskají všem blbostem, vypadávajícím z úst těch, jimž nejvíc věří ti, co jim nerozumí.

Navzdory blížícímu se devátému křížku se pořád ještě potkávám s těmi, co se už narodili do svobody a mnohým z nich jejich rodiče radši dávali vyšší kapesné, než aby vlastním dětem museli vysvětlovat, jak bylo možné, že se především jejich rodičům dařilo relativně dobře i za socialismu už znovu bez lidské tváře. Nejvíc se potkávám se skautkami a skauty i proto, že čím dál líp rozumějí skautským zásadám a ve volném čase pomáhají právě v Post Bellum a v příbězích bezpráví, které vrací do lidských myslí.

Chci ale mluvit o něčem zcela jiném. Z několika reportáží o hranici mezi USA a Mexikem se mi z těch záběrů dělalo špatně. I proto, že si tolik pamatuju, co některé naše úřady vyváděly s utečenci. A nejen úřady. Prezident Trump například nadával demokratům, že mu nechtějí dát dolary na vysokou zeď, a do toho jejich televize pouštěly záběry mrtvé a vylidněné země pokryté ostnatými dráty. A ve mně se oživovaly několikeré drátěné stěny ostnatých drátů na noc vylepšených obřími světly, a tytéž stěny a tatáž světla kolem naší západní hranice za onoho socialismu bez lidské tváře. Oživené vzpomínkami na ty, co u těch ostnatých stěn přišli o život.

Nepřipomínám to však proto, aby na vás padl strach. Naopak. Byl bych moc rád, kdybyste se víc rozhlíželi a míň naslouchali těm, jimž jde jen a jen o moc – o republiku ne. A když vám konečně dojde, že ona mlčící většina umí už mnoho poctivých slov, dojde vám, že je proč mít radost, co už předběhla ještě vzdálené vůně jarních květin.

Moc vám to všem přeju. I sobě.

Český rozhlas Plus.

Cikáni jdou žalovat hradního pána

Všechny vás zdravím. Až do včerejška jsem – jak se říká – nesměl mezi lidi, jelikož na mě hupsnul nějaký bacil, ale už je to dobré a dokonce se zdá, že to mou hlavu nezasáhlo.

Očekávalo se ode mě, že se – až se nadržený vrátím ke svým glosám – s velikou radostí, ne-li přímo zadostiučiněním pustím do komunálních a senátních voleb znamenajících veliký nesouhlas s politikou generálního ředitele firmy Česká republika, o němž velmi dobře vím, že žádným premiérem není.

Měl jsem dědečka, který ač sedlák, byl a v mé mysli pořád je opravdovým premiérem, jenž jako dospělák vystudoval práva, aby politice lépe rozuměl a hlavně neříkal lidem nesmysly. Jelikož jako sedlák věděl, že se jen špatný hospodář vymlouvá na nepřízeň počasí.

Možná bych se nakonec ve jménu dědečka do hodnocení voleb pustil, ale nestalo se: Přestože se moc snažím o svých kriminálech a fárání mluvit či psát co nejmíň (i proto jsem se z toho aspoň trochu vykecal ve Zdivočelé zemi), každou chvíli se přihodí něco, co mi to připomene.

Někdy před týdnem se ozval zvonek a do místního telefonu se ozval opatrný hlas, oznamující mi, že mu bylo řečeno, aby řekl, že je Cigoš. Nemám rád vysvětlení a snažím se tuhle zásadu neporušovat, ale vám, jimž toto čtu, musím vysvětlit, že před víc než 60 lety jsem na Pankráci (a pak na lágrech) učil Cikány (co nevěděli, že jsou Romové) číst a psát.

A jelikož jsem před těmi lety svému původu navzdory (snědý a s černými vlasy) vypadal jako oni, oznámili mi, že jsem „ich inteligencija“, a to mi už zůstalo. To bylo jejich jediné poděkování: že pro mě nebyli Romy, ale Cigošové… takový maličký metál.

K němuž taky patřilo, že když mě převezli do jiného lágru či basy, pokaždé se brzy objevil Cikán s otázkou, jestli něco nepotřebuju. A pro své gójské spoluvězně (i nejbližší kamarády, například pozdějšího slepého generála Tomáše Sedláčka) jsem byl Černá huba i v čase, kdy už jsem měl tu hubu úplně bílou.

Ten Cigoš, co ke mně přišel, byl poslán generací svého otce, aby mi řekl, že potom, co z nich hradní pán udělal nemakačenky, na které platil jen socialismus, jim chvíli trvalo, než se rozhodli, že nejlepší bude, když každý Cikán či Rom hradního pána obviní jen za sebe z urážení a ponižování s žádostí, aby byl hradní pán odsouzen k tomu, že se každému Cikánovi i Romovi osobně a veřejně omluví.

Můj posel je taky právník. Jeho mladší bratr studuje právo v Anglii, sestra studuje ve Francii na lékařku. Naštěstí musel odejít – býval bych se ho vyptával na leccos dalšího.

Už teď jim držím palce. A vím, že oni vědí, že si mě můžou kdykoliv zavolat jako svědka. Někdy až půjdete kolem dlaždičů, jimž se mihají nejen ruce, zastavte se a chvíli se dívejte. Pokuste si říct, že jsou flákači. Tihle Cigošové či Romové či co vlastně jsou…

ČRO Plus

Trpíte taky idiosynkrazií?

Všechny vás zdravím v příjemně ochlazeném podvečeru. Před chvílí jsem vypnul televizor, což v poslední době dělám čím dál častěji: nejsem už ochoten přistoupit na řeči žen a mužů, na nichž poznám ještě před jejich prvním slovem, že budou lhát. A těch je pořád víc.

Mám takovou dost smutnou radost: v rámci oslav a připomínání sta let republiky došlo i k opakování dokumentárního seriálu ZTRÁTA PAMĚTI, který natočil už nežijící režisér Milana Maryška. Ten Maryška, jenž podal zprávu o sovětských koncentrákách, v nichž zahynuly miliony občanů Sovětského, kteří se – ať už z jakýchkoliv důvodů – znelíbili Josefu Stalinovi a jeho partě. Ano, tomu Stalinovi, kterého dodnes uctívají leckteří komunisti, například soudružka Semelová. Taky jeden místopředseda té strany, jejíž ideologie je i v našem zákonodárství označena za zločinnou. Ve zmíněných dokumentech ženy a muži, které v padesátých letech minulého století v rámci třídního boje označila KSČ za nepřátele státu, prostými slovy (aby jim každý rozuměl) vypráví o způsobech zacházení estébáckých vyšetřovatelů a jejich bijců, ať už estébáckých, či Reicinových óbezeťáckých, k nimž – jak se říká – patřil i jeden poslanec.

Mezi vyslýchanými byly i ženy, například skautka Dagmar Skálová, odsouzená na doživotí, která si „odseděla“ 16 let, snad nejvíc ze všech. Traduje se o ní historka, jak se bachařka odvádějící ji od soudu divila, že se usmívá. Dagmar Skálová, skautsky zvaná Rakša, vysvětlila: „Mám jen doživotí…“-

Dagmar Skálová ve Ztrátě paměti taky vypovídá. Navzdory Parkinsonově chorobě vypráví s nadhledem a občas i úsměvem. Co nejstručněji. Detaily z mučení jsou pod její úroveň.

Potom, co jsem ji poprosil, aby v Maryškově dokumentu vydala své svědectví, mi řekla, že kromě Parkinsona má ještě jednu chorobu, ale na tu že je pyšná – že jí řekli, že má idiosynkrazii. Že i v roce 1999, kdy Milan Maryška dokument dokončil, pozná estébáka už na několik metrů: pokaždé jí naskáče husí kůže. Smála se: „Tuhle nemoc jsme měli dostat mnohem dřív, co říkáš, Jíro…“ Přiznal jsem se jí totiž, že tuhle chorobu mám taky.

Najděte si slovo IDIOSYNKRAZIE ve slovníku cizích slov. Moc mi ta nemoc pomáhá. Za ta léta vylepšená už natolik, že mi naskakuje husí kůže (někdy velikosti pralinek) i při dívání na televizní obrazovku. Tak se nedivte, že se často bavím i ve chvílích, kdy ostatní kavárenští povaleči mají vztek z toho, co tihle dobráci a dobračky vyvádějí s naší republikou. Takže prosím: vztek není dobrý rádce. Ani touha se mstít. Tahle naše republika přežila už leccos, přežije i tu partu, co se pyšní, že se šesti procenty a několika desetinami hlasů dovedou vydírat hádejte koho. A na kolik z nich mi taky naskakuje husí kůže. Rakša mi tenkrát řekla: „... a víš z koho mám taky husí kůži? Z lumpů. Taky jste jim v base říkali levingstoni?...“

Zdroj: Radio Plus ČRO.

Putin opisuje od Stalina, Ukrajina jako Podkarpatská Rus

Letošní rok je plný všech možných výročí a na Podkarpatskou Rus nikdo nevzdechne. Přitom tímhle Stalinovým podrazem začal náš československý malér.

Poznamenání

O různých druzích paměti, Peroutkovi, Penklubu a pražských kavárnách.

Podporují nás:

  30 05 2018 KJ           Logo Nadace OF        bar.ces.poz logo-SFK 478607 1953 Praha logo      

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena Automediace2udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1