TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

Michael Klenka

Články

Velká krize Západu (1. část)

Co nám nadrobila politika identit.

Příšerný rok 2019

Strom naděje a opadávání iluzí.

Kam se má podít liberál?

„Nesouhlasím s tím, co říkáte, ale do poslední kapky krve budu bránit Vaše právo to říci.“ Voltaire

Přirozeně jsem čekal, že druhá část mé úvahy publikované na Přítomnosti „Kam se mám jako liberální demokrat vrtnout?“[1] neprojde jen tak, přičemž jsem pochopitelně očekával útok zleva, který skutečně na sebe nenechal dlouho čekat. Přišel v polemické glose „A teď mě zařaďte!“[2] paní Evy Dřízhalové z New Yorku. Ostatně z toho, co napsala, její zařazení vysvítá samo.

Snad mi bude odpuštěno, že s tímto tak nesmírně snadným úkolem, k němuž jsem vyzván, chviličku posečkám, abych se mohl alespoň krátce zastavit u některých jejích tezí, tvrzení a poznámek. Učiním tak skrze dvě osoby, kolem nichž se nezanedbatelná část polemiky pí Dřízhalové točí.

První zastavení se týká pana Steva Bannona. O něm jsem ve svém článku tvrdil toto – cituji: „Viděl jsem s p. Bannonem rozhovor, nemohu s ním souhlasit v téměř ničem, ovšem že by proto neměl hovořit, mě nikdy nenapadlo.“ Co na to namítá paní Dřízhalová? Píše toto (cituji): „…odmítám řečníka typu Steva Bannona poslouchat a nedivím se, že ho spousta univerzit odmítá a zakazuje nasazovat konspirační myšlenky (pod rouškou, že pomáhá lidu) do myslí mladých nezkušených studentů.“ Co to je, proboha, za přístup? Za prvé pokud s páně Bannonovými názory tak zásadně nesouhlasím, nebylo by místo zacpávání uší lepší je detailně poznat, aby proti nim bylo možné vést polemický odpor co nejlépe? A za druhé pak, přirozeně a zejména, co takhle nechat na chudáčcích studentících a všech ostatních, aby se sami rozhodli, co si o Bannonových názorech mají pomyslet? Právě řečené vyvolává otázku, zda paní Dřízhalová zná onen Voltairův citát, jenž jsem zvolil za motto glosy, a pokud ano, tak zda svobodu slova pokládá za přežitek. Zdá se, že ano, když souhlasí se zákazem někomu mluvit tam, kde je pozván. Důkaz o tom stvořila navěky sama: litera skripta Manet. Stejně tak nechápe, že přesně toto je projev společensky zcela destruktivního polarizačního imperativu, o němž jsem ve své stati hovořil také a jenž má oponentka odmítla jako běžně neexistující. Nicméně s udivující bezelstností jej odhaluje hned u sebe samotné – buď budeš hovořit v souladu s mými názory, nebo nedostaneš slovo vůbec. Bum, hotovo, šmydra. Toto binární myšlení je děsivé, děsivé.

Pak tu máme Demokratku Alexandriu Ocasio-Cortezovou, která je paní Dřízhalovou vynášena do nebes. Náhoda, nebo ne, každopádně obě právě jmenované dámy spojují hrubě nepravdivá tvrzení. Nejprve paní Dřízhalová. Ta tvrdí, že jsem paní Ocasio-Cortezovou označil za neomarxistku. Každý se může v mém článku přesvědčit, že to není pravda. Nemohu to samozřejmě vědět s určitostí, avšak domnívám se, že tato, řekněme, mystifikace měla posloužit snaze spojit mě s příšernou stanicí Fox News, a tak ze mě implicitně učinit stoupence prezidenta Trumpa, jehož hlásnou troubou Fox je. Ať však motivována jakkoliv, je to ve vztahu ke mně hrubá a diskreditující manipulace. Ostatně, na řadě míst paní Dřízhalová vůbec nepolemizuje se mnou, ale vyřizuje si účty se stávajícím prezidentem USA, čímž opět vytváří dojem, že mám k současné hlavě USA názorově nějak blízko. Abych v tomto směru učinil situaci zcela průzračnou, odkáži k mým slovům ze svého předmětného článku. Tam jsem sice souhlasil s některými Trumpovými názory, ovšem celkově jsem se o něm vyjádřil tak, že ho považuji „za reprezentanta toho nejhoršího, co tak rozmanitá a úžasná země jako Spojené státy v sobě nese“.

Při vědomí právě řečeného pak už nepřekvapí, že se paní Dřízhalová nijak nevypořádává se lží, z níž jsem paní Cortezovou usvědčil, když ta tvrdila, že systém sboru volitelů je „stín otrokářské moci v dnešní Americe“, třebaže to je nejen, řekněme absolutně nepřesné, ale dokonce přesný opak je pravdou. Místo toho se paní Dřízhalová jala vehementně dokazovat, že sbor volitelů je zastaralý a nefunguje s vágním odkazem na změněnou demografii v USA a jakýsi průzkum. Za prvé je nutné říci, že tento „nefunkční“ volební systém, od r. 1989 vygeneroval z řad Demokratů dva prezidenty a z Republikánů tři, kteří ovšem v součtu prezidentský úřad získali pro své strany shodně na 4 funkční období. A hlavně je třeba se na něj nedívat jen podivnou konspirační optikou, nebo skrze to, že v jeho rámci zvítězil D. Trump (za to si mohou Demokraté zejména sami), případně toho, co si o něm navymýšlela nyní již kongresmanka Ocasio-Cortezová.  Stoupenci jeho zrušení i zachování mají své relevantní a demokraticky stejně legitimní důvody – systém má své pro a proti a šmahem ho vyhodit do koše, protože by to momentálně bylo výhodné pro Demokraty, je znepokojivě krátkozraké, už jen vzhledem k silně zakořeněné americké federalistické ideji. Jednoduchý recept na ideální systém řešící všechna americká tradiční i současná specifika pro Ameriku neexistuje. Utilitární lež ovšem není argument za žádných okolností.

Paní Dřízhalová mě žádá o své politické zařazení, snad vedena přesvědčením, že její názory jsou tak originální, že ji nějak zaškatulkovat není možné. Je to naopak velmi snadné. Je totiž krystalicky typickou představitelkou toho proudu, pro který se vžil pojem „illiberal left“. Není jednoduché ho přeložit do češtiny, poněvadž je to antonym ke slovu „liberal“, které však v americkém jazykovém úzu znamená něco jiného než v angličtině britské a na Starém kontinentě obecně. Možná nejblíže by bylo „levice bigotní” (či levice „indoktrinovaná”, „nesvobodomyslná “ či prostě „nedemokratická“). Příznačné je, že kritika tohoto pro demokracii krajně nebezpečného proudu myšlení a jednání přichází nejen zprava (tam ho vlastně vítají, protože vynesl D. Trumpa na piedestal), ale již i z levicových řad samotných, jelikož je zřejmé, že právě tento přístup stál Demokraty Bílý dům, přičemž je spoluzodpovědný i za otevření lahve, v níž se skrýval trumpovský džin. Mně paní Dřízhalová samozřejmě věřit nebude, ale snad by mohla popřát sluchu uvážlivým intelektuálům levicové orientace. Za jiné jmenuji profesora Marka Lillu z Columbia University, jehož předloňský článek v NY Times pořádně zahýbal Demokratickou stranou (mj. zde[3], speciálně asi 5 minut cca od 34:00) a profesora Jonathana Heidta z Obchodní akademie NY University (stačí Google, Wikipedia a YouTube).


Nepřehlížejme antisemitismus na Západě

Je to nejen nemravné, ale i nebezpečné.

Kam se poděla diskusní korektnost?

Polemiku vítám, ale upozorňuji na fauly.

Kam se mám jako liberální demokrat vrtnout? II.

Liberální demokracie pod útoky neomarxistů, populistů a … liberálních demokratů.

Kam se má vrtnout liberální demokrat? I.

Liberální demokracie pod útoky neomarxistů, populistů a … liberálních demokratů.

Probudili Rusové konečně západního obra?

Západ začíná brát ruské hybridní útoky vážně.

Smutný protest proti vyjádření B. Slámy na adresu pravice

Pan Bohumil Sláma ve své glose „Petr Fiala, fíkový list ODS, ale jaký?“[1] uveřejněné na Přítomnosti měl potřebu mj. sdělit, cituji: „(Předseda ODS Fiala) Sdílí osud všech pravičáků, opakující se od nepaměti: aby získali chudší voliče, musí je ohlupovat. Jen tak dokážou zastřít, že jim jde hlavně o jiné – o ty nejbohatší.“

Proti tomuto výroku se musím co nejostřeji ohradit, přičemž jsem smutný proto, že vyšel z pera právě pan Slámy.  Ten totiž jinak u mě má renomé vysoce kvalitního žurnalisty. Pravda, s jeho názory ne sice většinou, ale často nesouhlasím. Současně oceňuji jeho schopnost podložit svá tvrzení a názory velmi fundovanými a dobře volenými argumenty. O to je mé zklamání větší, když on je autorem takovéhoto výkřiku do tmy, který je simplifikující, nekorektní a nepravdivý.

Na půdorysu glosy není možné vystavět komplexní argumentaci, jíž bych obhájil politický proud, k němuž se hlásím. Ale mohu ukázat, jak by to vypadalo, kdybych já takto lacině napadl levici. Z mnoha možností bych mohl zvolit třeba tuto: „Levičáci odjakživa předstírají zájem o pracující třídu a nižší společenské vrstvy, přičemž jim ale jde jen a pouze o získání moci. Tu pak zneužívají ke zvyšování ingerence státu ve všech oblastech a k aplikaci svých sociálně-inženýrských fantasmagorií.“

V rámci takovýchto štěků přeci nemůže probíhat důstojná politická diskuse hodná toho jména mezi legitimními pravicovým a levicovým myšlenkovým proudy. A to zvláště v době, kdy k nekonečné škodě Západu mizí klasické pravolevé politické spektrum, jež je nahrazováno soubojem populismu a neomarxismu, když obě tyto alternativy jsou stejnou měrou zhoubné a odpudivé. (Autentická demokratická levice nemá s neomarxismem v principu naprosto nic společného).

Není náhodou, že tato neblahá tendence nachází svou nejvýraznější expresí v postkomunistických zemích, zatímco jedním z ostrůvků pozitivní deviace v tomto ohledu zůstává nejstarší demokracie světa, Velká Británie. Tam jde stále (hlavně) o soupeření těchto dvou politických entit, které se navzájem potřebují – přou se, inspirují se, korigují, střídají u moci, čímž se navzájem kultivují a zbavují extrémů i primitivních výpadů proti sobě navzájem (ačkoliv jistě ne vždy s absolutním úspěchem). Proto, ač pravičák, sleduji nikoliv s uspokojením, ale naopak s velkým znepokojením strmý pád sociální demokracie naší…


[1] Bohumil Sláma, 2018. Petr Fiala, fíkový list ODS, ale jaký?, 9. 10. 2018: přístupno na http://www.pritomnost.cz/cz/glosy/3317-petr-fiala-fikovy-list-ods-ale-jaky

Digitální detox? To se lehko řekne

Závislost na sociálních médiích jako neřešitelný problém.

Víme lépe než Maďar, co chce Maďar?

Co znamená Evropským parlamentem schválené šetření o stavu demokracie v Maďarsku?

Brexit a Czexit

Vyhroceně nevstřícný přístup EU vůči Britům – varování všem.

Německo vzhůru nohama

Co vlastně víme o svém klíčovém sousedovi?

Co s tím šedesátým osmým?

Memento kruté pravdy o naší nepoučitelnosti.

Jací jsme a kde to žijem?

Duch žije tím, co přijímá, a obyčejný člověk je to, co čte.

S odepisováním Trumpa pomalu

Helsinská bouře? Ve sklenici vody, bohužel…

 

Žumpa nebo pramen?

Lidový internet trochu jinak.

 

Dlouhý stín Putinova režimu nad stadióny

Mistrovství ve fotbale jako propaganda par excellence.

Střízlivá, nebo nalitá, furt je to moje máma!

Anatomie zrady hlavy státu a zrození rytíře Koudelky.

 

Cesta Ferdyše Pištory do 21. století

Český premiér v demisi jako klíč k otázce postfaktismu?

 

Máme mračna hovadin nad sebou. A co Vy s tím?

Reakce nejen na článek Jana Urbana „Věk hovadin se rozlil nad Čechami“.

Podporují nás:

  30 05 2018 KJ           Logo Nadace OF        bar.ces.poz logo-SFK 478607 1953 Praha logo      

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena Automediace2udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1