TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

Liao I-wu

Články

Zeman je hňup, který nečte a nemá svědomí ani povědomí

Básník, hudebník a disident z Číny žijící od roku 2011 v německém exilu poskytl Seznamu rozhovor[1].

Za báseň Krveprolití, ve které zachytil masakr na náměstí Nebeského klidu, mu napařili 4 roky těžkého žaláře.

„V roce 1989 jsem vůbec nechtěl protestovat. Já nebyl politický autor. Ale ve chvíli, kdy jsem slyšel výstřely, kdy jsem slyšel ty zprávy, tak nešlo jinak a musel jsem napsat báseň Krveprolití. Pochopitelně jsem netušil, že mi ta báseň změní život. Ale jestli bych teď zpětně něco změnil, tak nikoli. Takové horory a taková zla člověk prostě musí zaznamenat.“

K počínání lidí, kteří se nemístně sklánějí před čínskou diktaturou, včetně českého prezidenta Miloše Zemana říká:

„Já jsem spisovatel a s někým, jako je váš současný prezident Zeman, bych se setkat nechtěl. Nesetkal bych se s člověkem, který nemá povědomí, nemá svědomí, který nečte… S takovým ‚hňupem‘ bych si neměl co říct.“

Liao I-wu

Foto: Jozífek Radek, ČTK

Liao I-wu si myslí, že se situace ohledně svobody a lidských práv v Číně dál zhoršuje. Na svědomí to má podle něj přímo současný prezident Si Ťin-pching. „Vidíme, jak se ty šrouby dál utahují, a říkáme si, že to snad už není možné. Druhý den pak zjistíme, že je to ještě horší. Ale pořád si říkám, že takhle přemýšlet nemůžeme. Nemůžeme si zoufat a naopak musíme pokračovat v boji a udržet si naději. Nesmíme se dívat, kam společnost a čínská vláda směřují. Vezměme si mého přítele Liou Siao-poa. Ten si také zoufal, ale stejně šel a sepsal Chartu 08. Člověk by se měl ptát, co by mohl udělat sám, a nedívat se, co se děje kolem. Když takových hlasů bude víc, tak se jednou ty šrouby přestanou utahovat,” řekl v rozhovoru pro Seznam Liao I-wu, který do Česka přijel na plzeňský veletrh Svět knihy.

 

Malý bezdomovec

Čínský spisovatel a disident zpovídá dětského bezdomovce a Kmotra v jednom.

 

Telátko není vlaštovka

Pusťe Liou Sia na svobodu.

Masakr na náměstí Nebeského klidu

Časně ráno 4. června 1989 mobilizovala čínská vláda lidovou armádu, aby potlačila mírovou demonstraci desetitisíců studentů, kteří požadovali větší svobodu a demokracii. Níže naleznete ukázku z knihy Kulky a opium autora Liao I-wu, který potají vedl rozhovory s očitými svědky a demonstranty. (B. Latečková)

Čeng I dále vzpomíná: Nad ránem 4. června postupovala třídou Věčného míru od západu skupina občanů ve snaze dostat se na armádou obklíčené náměstí Nebeského klidu na pomoc studentům. Severně od budovy Lidového shromáždění narazili na vnější kordon vojáků. Zformovali lidskou hradbu a s písní na rtech postupovali vpřed. Pokaždé, když je střelba rozehnala, se opět formovali do šiku, opět zpívali a postupovali vpřed. Pokaždé padlo mnoho lidí, ale pokaždé se přidávali další a další, nakonec došli až k vojenské formaci. Za svítání vyjely z náměstí tanky, zatarasily třídu Věčného míru po celé šířce a s ohlušujícím duněním se rozjely proti davu.

V tu chvíli se jeden neohrožený jako první položil na silnici, ostatní jej následovali. Ve vteřině ležela na zemi stovka lidí, temný ležící pruh lidských těl přes celou širokou třídu.

Ani tváří tvář hrozbě valících pásů se nikdo nezvedl a neutíkal. V tomto střetu s neohrožeností a odvahou ocel prohrála. Tankisté prudce brzdili, „ulice se ocitla ve varu, otočné věže tanků zacílily vpřed“. Pak vypálili slzné granáty, aby rozehnali dav. Ve zběsilém úprku před dusivou žlutou mlhou zůstalo pod pásy přes deset lidí. Pět mladíků rozdrtily tanky na jihozápadním rohu křižovatky Liou-pu-kchou, dva z nich skončili pod pásy i se svými bicykly, zbyla z nich krvavá kaše ve zohýbaných drátech.

Diktatura zvítězila. Na závěr se ukázal popravčí Teng Siao-pching a vyznamenával všechny ty, kteří se podíleli na stanném právu. Rozehnaní „výtržníci“ jeden za druhým končili v síti, další a další „těžké zločince“ přiváděli v okovech na popraviště a veřejně stříleli. Já patřil mezi ty šťastné, říká Wu Wen-ťien, dostal jsem jenom sedm let. Spousta „násilníků“ mého věku, většinou obyčejných dělníků, rolníků, nebo prodavačů, vyšla do ulic zatarasit cestu tankům. Soudci je pak bez mrknutí oka soudili za „násilné výtržnosti a drancování“, mnozí si odseděli léta v žaláři. Chudáci, do vězení šli jako panici, ani líbat neuměli, ven se dostali až na sklonku středního věku. Nevěděli, jak to chodí ve společnosti, nevěděli, jak se chovat k ženám, neměli si jak vydělávat na živobytí, co jim zbývalo? Dospělí chlapi a museli žít se starými rodiči z jejich důchodu. Někteří se dokonce báli chodit ven, všechno se za tu dobu tak změnilo, co kdyby se ve vlastním městě ztratili, ještě by se jim lidi smáli.

Ostatně, vždyť i já jsem se jednou ztratil ve vlastním městě. A tak, v letech následujících po roce 2005, jsem se spolu s Wu Wen-ťienem zařadil mezi outsidery, které zuřivě se rozvíjející ekonomika čínské diktatury odsoudila k zapomnění.

Citováno z knihy Kulky a opium z r. 2012, autor Liao I-wu, vyd. Mladá fronta, 2016. Překlad: Bohuslav Smil.

5 6 2018 obr2

Liao I-wu. Zdroj: cs.wikipedia.org

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1