TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

Glosy

Svět podle Ivana Hoffmana

Pondělní ráno s prestižním komentátorem Českého rozhlasu.

V pořadu „Jak to vidí...“[1] na Dvojce Českého rozhlasu představil 18. března komentátor Ivan Hoffman svůj pohled na Václava Klause mladšího, čerstvě vyloučeného z ODS za poškození jejího jména.

K němu mělo dojít Klausovou otevřenou podporou českého vystoupení z Evropské unie, zpochybňováním angažmá českých vojáků ve vojenských misích, účastí na akcích pořádaných problematickými organizacemi a veřejnou deklarací, že v nadcházejících evropských volbách nebude volit kandidátku své strany. Poslední kapkou zřejmě bylo, že Klaus mladší přirovnal schvalování unijních zákonů k rozhodování židovské samosprávy o nacistických transportech na smrt.

Podle Hoffmana je sice Klaus junior solitérem, který neakceptuje kompromisy, ODS ale udělala chybu, že se ho zbavila, neboť strany solitéry potřebují. Klaus se totiž vymezoval jen vůči tomu, co ODS hlásá pouze z taktických (!) důvodů. Mnohem lepší by bylo, kdyby se stejně tak jako dříve k němu stavěla blahosklonně, neboť jí jako silná osobnost neškodil, naopak pomáhal, byl spíše přínosem než koulí u nohy, a zvyšoval prestiž tím, jaký byl. Má dar slova, umí se vyjadřovat srozumitelně, sází na zdravý selský rozum, lidé mu rozumí a souhlasí s ním, a to někdy i oponenti ODS. Stejně tak by byl pro ČSSD, kdyby si jej osvojila, užitečný radikálnější Jan Keller (tj. normalizační komunista a zemanovec): také je mu rozumět – není opatrný, netaktizuje a říká věci, jak si je myslí. Na otázky redaktorky, zda má případné nově založené hnutí Klause mladšího nějakou politickou budoucnost, Hoffman uvedl, že určitě: jelikož všechny strany jsou u nás v politickém středu, potřebujeme jak velmi razantní levici, tak velmi razantní konzervativce.

Takže ve světě podle Hoffmana ode dneška platí, že vlastně nezáleží na tom, co řeknete. Můžete chtít snížit důchodcům penze o polovinu, znárodnit všechny podniky nad deset zaměstnanců, vyhostit lidi slovenského původu, zjednat pro každého Roma ochranný policejní dohled, zdevastovat veškerou ekologickou legislativu. Hlavní je, když to, prosím vás, řeknete radikálně a srozumitelně, tak, jak vám zobák narostl, se zdravým selským rozumem a bez taktizování.

Děkuji, nechci. Spíše bych rád položil otázku: Není ona Hoffmanem požadovaná razance právě v tom, jak vedení ODS vyloučilo Klause?


Stanovisko M. B. vedení AVU

Cože? Vy se odvoláváte na zákony? To snad jenom na ten bakelitovej Zdenka Va­šíčka. (Bakelitový zákon SZ č. 4). A neučíte tam náhodou, že mystifikace je umění, a že umělec­ké dílo je, když to někdo prohlásí? Nejste kašpárci v díle vašeho rektora? („jsem konceptuální umělec a vedeni AVU je koncept“). Kromě toho, kdo naposledy vyhrožoval neza­držitelným vývojem dějin od toho strašidlovýho fousáče? ...no jasně, nějakej Uljanov.

Aspoň, že jste uznali, že dějiny píšou osobnosti – umělci (Duchamp), a ne kurátorská třída.

Parazité na Duchampovi všech zemí, spojte se! Kromě titulů a funkcí, které jste si rozdali na­vzájem, jste jinak nuly a chcete se tímhle dost nejapným vyhrožováním jenom zviditelnit.

Už se těším na soud.

Stanovisko vedení AVU k pamfletům Michala Blažka zde.

18 3 2019

Vyjádření k nevydání poslance Roznera k trestnímu stíhání za výroky popírající holocaust

Mandátový a imunitní výbor ve sněmovně nedoporučil vydání poslance SPD Miloslava Roznera kvůli jeho výrokům o romském táboře v Letech u Písku. Poslanec v minulosti použil slovní spojení „neexistující pseudokoncentrák“, když kritizoval rozhodnutí vlády o vykoupení vepřína v Letech. Plénum sněmovny by o vydání Roznera mohlo jednat příští týden ve středu. Česká televize, 6. 3. 2019

Výrok „neexistující pseudokoncetrák“ je lež a jasné popírání holocaustu, které je výrazem předsudečného a nenávistného chování a jednání vůči příslušníkům židovské a romské komunity. Šíření nenávisti ohrožuje soužití celé společnosti. Takové výroky jsou nepřípustné. Z úst poslance – člena poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, zástupce svých voličů a veřejně působící osoby – je nebezpečnost výroku zvýšena tím, že má mnohem větší dosah a dopad na celou společnost.

Tím, že jiní poslanci – členové mandátního a imunitního výboru PS ČR – neschválili vydání poslance Roznera k trestnímu stíhání, jasně dávají celé společnost najevo, jak v podobných situacích  reagovat – lhostejně. Ve svých důsledcích jeho výroky tímto krokem schvalují. Poslanecká imunita se vztahuje na výroky pronesené na půdě poslanecké sněmovny, ale ne mimo ni.

Popírání holocaustu je nepřípustné obecně, v případě veřejně činných osob je o to nebezpečnější proto, že ovlivňuje celkovou atmosféru ve společnosti a posouvá hranice přijatelného. Odvolávání  se mandátového a imunitního výboru na nestíhání poslanců za podobné výroky v minulosti, nemá pro tento případ žádný význam a navíc je projevem nezodpovědného alibismu. Právě proto, aby nebylo možné pokračovat v této linii, je nutné se jasně a zodpovědně k věci vyjádřit. Výrok poslance Roznera je prokazatelně lživý a ani opakovaná lež se nestává pravdou.

Připojujeme se k prohlášení organizace In IUSTITIA:

V reakci na dnešní rozhodnutí Mandátního a imunitního výboru o nevydání poslance Roznera vydává organizace In IUSTITIA toto prohlášení:

Rozhodnutí Mandátního a imunitního výboru (MaI) se výrazně dotýká cti přeživších koncentračních táborů a jejich potomků. Ty MaI výbor nepovažoval za tolik podstatné, aby jejich názor vyslechl. Součást spisu, který měl MaI výbor k dispozici je několik odborných vyjádření prokazující transgenerační trauma potomků přeživších i vyjádření organizací a institucí, které dbají na jejich památku, a zdůrazňují důležitost ochrany této památky před podobnými výroky. V tomto smyslu tedy MaIvýbor promarnil jedinečnou šanci jednoznačně dát najevo, že v demokratickém právním státě je památka zavražděných takovou hodnotou, kterou je nutné chránit i nad mandát poslance.

Rozhodnutí MaI je dle našeho názoru nesprávné, neboť poslanci a poslankyně měli velmi limitovaný mandát. Měli především zhodnotit, zda jsou zde naplněny podmínky stíhání, tedy to, zda se výroku poslanec dopustil mimo poslaneckou sněmovnu. Jak je známo, svého výroku se mimo poslaneckou sněmovnu dopustil, a mělo být proto doporučeno jeho vydání.

Nyní bude rozhodovat PSP, vůči které má rozhodnutí MaI výboru pouze doporučující charakter. PSP tedy může a měla by rozhodnout zcela jinak, a to po důkladném vyslechnutí všech těch, který se týká – zástupců přeživších a odborníků z řad právníků, psychologů a politologů zabývající se traumatem přeživších a popíráním nacistického genocidia.

Pokud by i PSP zastávala stejnou pozici jako MaI výbor, neznamená to, že by nemohl být po skončení svého mandátu poslanec Rozner dále stíhán. Jeho imunita je pouze procesní. Stát prostřednictvím státního zastupitelství dal jednoznačně najevo, že jednání poslance považuje za trestné a stíhat jej chce. Rozhodnutí MaI je pouze politickým rozhodnutím osob, které nejsou odborníky v oblast trestního práva a de facto si osobují právo rozhodovat o tom, zda jednání poslance je trestné či není, ignorují tak moc soudní.

Je zjevné, že před námi stojí kauza, jejíž řešení není jednoduché, která ovšem ovlivní náš právní a především lidský prostor na řadu let.

Signatářiprohlášení:

František Lacko, IN IUSTITIA a Institut Terezínské inciativy

Tereza Štěpková, ředitelka, Institut Terezínské iniciativy

Jiří Smlsal, historik, Institut Terezínské iniciativy

Michal Schuster, historik, Institut Terezínské iniciativy

Marie Smutná, metodička, lektorka, Institut Terezínské iniciativy

Aneta Plzáková, Institut Terezínské iniciativy

Růžena Ďorďová, sociální pracovnice a spolupracovnice Institutu Terezínské iniciativy

Aletta Beck, historička, Institut Terezínské iniciativy

Dana Gabaľová, metodička a lektorka, Institut Terezínské iniciativy

Lenka Borgesová, členka dozorčí rady Institutu Terezínské iniciativy

Pavel Baloun, doktorand, Fakulta humanitních studií UK / Francouzský ústav pro výzkum ve společenských vědách (CEFRES)

Věra Baumová, pozůstalá po obětech holocaustu, členka Terezínské iniciativy

Karel Baum, pozůstalý po obětech holocaustu

Šimon Krýsl, kurátor, Národní lékařská knihovna, předseda správní rady Institutu Terezínské iniciativy

Klára Čmelová, studentka historie a bohemistiky na Masarykově univerzitě v Brně

Ivana Gabaľová, lektorka vzdělávacích programů o holocaustu

Eva Fantová, Terezínská iniciativa, 2. generace

Vít Strobach, historik, Ústav státu a práva Akademie věd ČR

Jakub Raška, doktorand, Historický ústav Akademie věd ČR

Zoja Franklová, členka Terezínské iniciativy

Jana Kosáková, tajemnice, Nadace Židovské obce v Praze

Petr Karas, učitel, člen dozorčí rady Institutu Terezínské iniciativy

Michal Frankl, historik, Masarykův ústav a Archiv Akademie věd ČR

Anna Hajkova, docentka moderních evropských kontinentálních dějin, University of Warwick, Spojené Království

Zneužívání mladistvých kněžími

Hlavní téma Vánočních zpráv, hlavní téma jakýchkoli zpráv o Církvi, jakýchkoli náboženských zpráv vůbec.

A jako ilustrace záběry z posvátné liturgie, průvody s Nejsvětější Svátostí, tajemství Eucharistie. A všude Kříž, Kříž, Kříž.

A téma s rozkoší pitvané, jako by o nic jiného v životě Církve nešlo. Abych byl pochopen: Netvrdím, že nejde o věc tragickou. Ale přetrvávající s lidským pokolením od nepaměti.

Jednou mi jeden vzácný přítel-lékař vyprávěl velmi poučný příběh ze svého života. Nastal čas, kdy se měl ženit. A jako řádný syn Církve se chystal také na řádnou „generální“ zpověď před ženitbou. Jeho zpovědníkem byl legendární P. MUDr. Otto Opálka, který sloužil, jak to tehdy bylo zvykem, jako vyhnanec režimu v syrovém pohraničí. „Víš, Josefe,“ řekl mému příteli kněz, „jsem příslušníkem řádu lazaristů a to jsou přímo specialisté na generální zpověď. Ale nevytahuj mrtvoly z hrobu. Vyzpovídej se jako vždycky.“ Je v tom hluboká moudrost, kterou jsem si mnohokrát v životě připomněl. Je to jeden aspekt věci. Prodlení 30, 40 či více let.

Druhou věcí je z mého pohledu naprosté nepochopení pojmu hřích. „Zločin, ne hřích!“ hlásají profánní média. Už Pius XII. tvrdil, že tragédií doby není hřích, nýbrž to, že zcela vymizelo pochopení pro význam toho slova. Hřích je „svobodné a vědomé přestoupení zákona Božího“. Vědomé – Zákona – Božího. Nic víc, nic míň. Vše ostatní je v rukou člověka. Jeho svobody a zodpovědnosti. Zločin je zločin – a hřích je hřích. Obojí je popsatelné a definovatelné. Ale jsou to dva odlišné pojmy se svými vlastními významy.

Kněz je zprostředkovatel, lidský posuzovatel. Ale služebník Boží. Ovšem že i služebník člověka. Ale tomu patří, co patří člověku (zločin a trest), kdežto Bohu zase to, co je Boží (hřích jako přestoupení jeho zákona a jako odpuštění, resp. rozhřešení).

Uši a Vítr.

Profesor Gerloch není vhodným kandidátem pro Ústavní soud

Klub na obranu demokracie se obrátil na všechny senátorky a senátory Parlamentu České republiky s tímto dopisem:

Vážená paní senátorko / Vážený pane senátore,

prezident Zeman navrhl 27. února 2019 Senátu Parlamentu České republiky do funkce soudce Ústavního soudu České republiky profesora Aleše Gerlocha.

Ústavní soud má v našem ústavním systému ve věcech dodržování ústavnosti konečné slovo. Stojí nad exekutivou (včetně prezidenta) i nad legislativou. Může plně fungovat jen v demokratickém prostředí, ale zároveň ho také utváří. To klade na ústavní soudce velké nároky. Odborná kvalifikace je významným, nikoli však dostačujícím předpokladem. Ústavní soud a jeho členové by měli být nezávislí na exekutivě i legislativě. Měli by beze zbytku ctít základní principy občanských a lidských práv. Předpokladem výkonu spravedlnosti je u každého z nich osobní integrita, zakládající jeho důvěryhodnost.

Profesor Gerloch je v současné době členem Legislativní rady Vlády České republiky. Loni kandidoval do Senátu Parlamentu České republiky. Veřejně podpořil prezidenta Zemana minimálně ve třech záležitostech, které lze považovat za kontroverzní: vyjádřil přesvědčení, že prezidentovy výjezdy do krajů před prezidentskou volbou nebyly předvolební kampaní a že prezident nemusí jmenovat ministra, kterého mu navrhne premiér. A podpořil prezidenta i v tom, že vyhoštění ruského hackera Nikulina do USA bylo údajně nezákonné. Před časem rovněž navrhl, aby v Ústavě České republiky byl zakotven pojem národa chápaného historicky a jazykově. Pokud by se to stalo a národ by byl pojat jinak než jako množina všech občanů ČR, znamenalo by to popření rovnosti občanů ve státě.

Na základě toho všeho máme vážné pochybnosti o tom, zda by profesor Gerloch byl jako soudce Ústavního soudu na svém místě. Souhlasíme s iniciativou senátorů KDU-ČSL a TOP 09 a podporujeme ji. A prosíme Vás, abyste toto naše stanovisko vzali při svém rozhodování v úvahu.

V Praze, 7. března 2019

Výbor Klubu na obranu demokracie:
Bohumil Doležal, Vojtěch Kučera, Miroslav Fleischman, Pavel Otto, Jan Scheinost

Členové Klubu na obranu demokracie a bývalí účastníci Demokratické iniciativy:
Jan Bouchal, Petr Dušejovský, Martin Erben, Vladimír Fritsch, František Hodík, Petr Chowaniec, Vladislav Kahle, Petr Kreuz, Jiří Liška, Martin Litomiský, František Lízal, Hana Mahlerová, Josef Matoušek, Jitka Matoušková, Herbert Pařízek, Jan Pavlík, Ondřej Pěč, Vladimír Peřina, Hana Petrásková, Vojtěch Průša, Ivan Rigel, Tamara Riglová, Václav Řeřábek, Kamil Skřivan, Aurelie Skřivanová, Lenka Smětáková, Gabriela Sodomková, Milan Sýkora, Pavla Sýkorová, Jiří Šimeček, Karel Štindl, Stanislav Toula, Vladislav Vaňák, Jiří Vaněk, Jan Tichý, Miroslav Štengl, Milan Zapletal, Jan Zima

Svůj podpis k dopisu můžete připojit zde.

Stalo se, v pimprlové komedii...

Tak abych si také na dálku přisadila k situaci. Světe, zboř se, ve Washingtonu se sešli dva z největších hochštaplerů světa.

ON – náš pan prezident Trump se svojí tradiční červenou kravatou zakrývající mu poklopec, a druhý ON – váš pan premiér Babiš, zezadu s hlavou zvící plácačky na mouchy a zepředu s krysím obličejem. Setkání vybalancovávaly ONY – Babišova žena Monika v růžovém balení a Trumpova žena Melánie v balení brčálově zeleném. ONI – pánové, se spolu okamžitě vecpali do dveří, neohlížeje se na své polovičky, které chvíli stály jako tvrdé Y a pak stejným krokem vykročily za nimi, aniž by se našel někdo, kdo by zařval: Podržte jim aspoň dveře!

Pak se odehrála bleskovka-tiskovka. Prezident Trump seděl na křesle jako na trní, zatímco Babiš se ujal připravovaného proslovu v angličtině se slovenským přízvukem a dle „rozlitého“ úsměvu na tváři prezidenta bylo znát, že je polichocen. Mezitím dámy (co zde rozdělujeme na dámy / nedá mi) seděly úzkostlivě na okrajích nevkusných gaučíků a vypadaly, jako by si potřebovaly odskočit.

Naštěstí komedie trvala jen několik minut a tak nám všem brzy sklaplo.

Druhý den jsem se dodatečně dozvěděla v českých novinách, marně však z The New York Times, že se Babiš plácnul přes kapsu a zakoupil pro Trumpových devět vnoučat pastelky. Doufám, že byly aspoň zn. KOH-I-NOOR, a ne MADE-IN-CHINA. Melánie prý předala Monice šáteček. Oh, oh!

Ovšem předání hlavního daru Babiše prezidentovi, pozlaceného revolveru, jsme zřejmě z bezpečnostních důvodů vidět nemohli, a tudíž jsme neměli ani možnost si na něm přečíst nápis PRAVDA VÍTĚZÍ, což nemůže být v jejich případě už absurdnější.

A tak komedie na Západě dopadla jako všechny špatné komedie a já si jen přála v duchu, aby ta „vosa sedla králi na nos“ a já byla ten Škrhola.

Vesele z New Yorku,

Eva

155 sebeupálení

Zprávy o profízlované, kamerami a systémy x-té generace kontrolované a přitom duchovně zaostalé společnosti přicházejí z Číny po kapkách. Dohromady se slévají podobně v zamořený veletok, který seboou rve "všecko staré". Si-ova "kulturní revoluce" je patrná na trgédii ne-Chanského obyvatelstva, které by rádo mělo nějakou vlastní duchovní identitu - nebude, modlit de přece můžou k Maovi a Siovi. Budem se taky modlit k pandě?

Tibeťané začali v zoufalé situaci okupace a devastace užívat jako formu protestu sebeupálení. Jejich počet stále narůstá.

Podle Tashi Rabgey je nyní evidováno již 155 případů, z nichž k 28 došlo v době konání stranického sjezdu na podzim roku 2017. I když většinu tvoří mniši a mnišky, zastoupeni jsou lidé všech sociálních i věkových skupin a obou pohlaví. Nejvíce případů je zaznamenáno mimo Tibetské autonomní oblasti - TAO , zejména v S‘-čchuanu, tedy Khamu (Kham je historické území dnes rozdělené mezi TAO a S‘-čchuan), kde je menší ostraha než v TAO.

Sekuritizace v tibetských oblastech tedy není tolik motivovaná „bojem proti terorismu“, jako je tomu v Sin-ťiangu, ale právě z velké části snahou čínských úřadů zabránit obyvatelům v jakýchkoli formách protestu. Včetně právě sebeupalování, které je naprostým tabu v čínských médiích i na internetu, a překvapivě se o něm příliš nehovoří ani v západních médiích.

S pravým králem budou účtovat i dnešní králové

Dnešní velcí rétoři neodvozují svůj úspěch u davů od nových praktik, které lidstvo dosud nepoznalo. Jejich praktiky ale silně připomínají to, o čem píše už třeba Erasmus.

Jak je patrné z úryvku napsaného na oslavu bláznivosti, králové a vysocí dvořané v jeho době dobře věděli, jak (zdánlivě ve jménu spravedlnosti) pracovat pro sebe. Nebo měří dnešní lídři blaho jinak? Jsou připraveni na to, že i je čeká jednoho dne vyúčtování s oním pravým králem? (PH)

„Již delší dobu se těším, že budu moci trochu promluvit o králích a vysokých dvořanech, kteří mne [bláznivost, PH] ctí se vší upřímností a svobodně, jak se sluší na muže svobodné. (...) Ten, kdo třímá otěže vlády, přestává být soukromníkem a musí mít na paměti jen zájem státu. Nesmí myslet na nic jiného než na veřejné blaho. Nesmí se ani o píď odchýlit od zákonů, jichž je sám tvůrcem a vykonavatelem. Je odpovědný za poctivost všech svých služebníků a úředníků. Oči všech spočívají jen na něm, takže buď je spásnou hvězdou, jež může čistotou svých mravů přinést lidem svrchované blaho, nebo zkázonosnou kometou, jíž v patách kráčí úplná záhuba. (...) Nebudu ani mluvit o úkladech, nenávisti, různých nebezpečích a hrozbách: nakonec však jej čeká v každém případě setkání s oním pravým králem, jenž zakrátko bude od něho žádat vyúčtování i té nejmenší viny, a to tím přísněji, čím mocnější byla říše, které vládl. – Kdyby vladař dobře uvážil (a kdyby byl moudrý, měl by uvažovat!) toto všechno a ještě přemnoho jiných okolností, pak by se, myslím, nemohl příjemně ani vyspat, ani najíst.

Je však právě mou [bláznivosti, PH] velkou zásluhou, že oni všechny tyto starosti svěřují bohům a starají se jen pěkně sami o sebe a nevěnují sluchu nikomu než tomu, kdo jim dovede říkat jen samé příjemnosti, aby jim snad nějaká vážná starost nepokazila dobou náladu. Věří, že celý svůj vladařský úkol náležitě plní tím, že se ustavičně věnují lovu, že pěstují krásné koně, že se ziskem prodávají úřady a vedoucí místa, že každodenně vymýšlejí nové způsoby, jak oklestit majetek občanů a shrábnout jej do vlastního měšce: toto však činí pod názvy tak obratně vymyšlenými, že i když jde o věc naprosto nespravedlivou, přece jen nese zdání jakési spravedlnosti. (...)

Představte si teď takového panovníka, jakože skutečně takoví někdy bývají: je to člověk neznalý zákonů, takřka nepřítel veřejných zájmů, myslící jen na svůj soukromý prospěch, otrok vášní, odpůrce vzdělanosti, odpůrce svobody a pravdy, jenž vůbec nepřemýšlí o blahu státu, nýbrž všechno měří jen svými choutkami a svým prospěchem. A pak si na něm představte zlatý řetěz, jenž znamená pevné spojení všech ctností; dále žezlo, symbol spravedlnosti a veskrze čistého srdce; posléze nachové roucho, obraz to vroucí lásky ke státu: kdyby panovník srovnal tyto odznaky se svým životem, musel by se, myslím, hluboce zastydět za svůj skvostný úbor a obávat se, že někdo vtipně vyloží smysl takovýchto symbolů a celé to okázalé ustrojení zesměšní.“

E. Rotterdamský: Chvála bláznivosti, Mladá fronta, Praha 1986

Co především by naši poslanci v Europarlamentu měli řešit?

Sv. Cyril se Sv. Metodějem jsou spolu s otcem evropského řádového života sv. Benediktem hlavními patrony Evropy. V pravé poledne se svíčkou bychom pozůstatky něčeho takového hledali marně u naší současné veřejné reprezentace. Buď patří tito výtečníci k jinému rodu než já, nebo ti patronové Evropy ochraňují někoho zcela jiného, zatímco zde je po nich pusto.

Onehdy v jakémsi průzkumu se ptali lidí, co především by naši poslanci v Europarlamentu měli řešit. Čekám málo, ale i tak bylo pořadí důležitosti v tak dokonale opačném gardu, než ho vidím já, že mě to až zarazilo: Na posledním místě „společná zahraniční politika“, na předposledním „dotace a evropský rozpočet“. Největší zájem (první místo s velkým předstihem) se soustředil na „migraci a bezpečí vlastních hranic“ a „dvojí kvalitu potravin“. „Demokratické principy“ a podobné podružnosti se motaly někde uprostřed.

Obecně poslední dobou mi stále častěji tane na mysli rčení, které jsme používali v dětství: „Jsi blbý, nebo navedený?“ A věřte mi, že tím nadšen nejsem. Je to silnější než já.

Uši a Vítr.

Žádná morálka, žádná etika, žádný stud

Jsme zde v šoku a výčet nectností prezidenta Trumpa v článku Petra Havlíka je přesný. Ano, máme co činit s prezidentem, který denně lže, překrucuje a využívá moci ke svým nekalým účelům. Žádná morálka, žádná etika, žádný stud, ale obdiv k diktátorům, který je enormní.

Naposledy obdivoval korejského prezidenta Kim-Čong-una. Nevěděl o umučení Otty Wambiera v jeho koncentráku, což je šokující. Trump se brání všemi svými smysly vyšetřování nezávisléhovyšetřovatele Roberta Mullera, na jehož výsledek čekáme trpělivě, nicméně již dost dlouho, neb každý prodlený den dává Trumpovi možnost vyplnit dobu dalšími lživými tvrzeními a zlostnými výkřiky na adresu levice.

Spravedlnost pracuje pomalu ale jistě díky check and balance (vzájemná kontrola tří vládních právních odvětví) a již dříve vydobytých demokratických principů, které se za Trumpa otřásají v základech, nicméně věříme, že vydrží. To, co prohlásil na veřejné zpovědi jeho bývalý osobní advokát Michael Cohen, nikoho nepřekvapilo. Jen žasneme, jak daleko celá situace jde. Máme pocit, že nejde již o vládu, ale o rodinnou mafii, která drží za každou cenu pohromadě, včetně Trumpova zetě Kushnera, velkého přítele saudského prince, a dcery Ivanky, která také lže, jako když tiskne.

Prezident Trump je typický psychopat, který nevěří nikomu kolem sebe, a kdyby mohl být jako Stalin, odrovnal by kolem sebe kdekoho. Tento týden se má setkat váš Babiš s naším Trumpem. Mám pocit, a jistě i u vás, že se dává česko-americkému bratrství KORUNA.

Zdraví

Eva z New Yorku

Babiše velká óda na radost v Bílém domě

V českých médiích má návštěva manželů Babišových v USA téměř meziplanetární rozměr. Stala se z ní událost desetiletí, nebo dokonce století. Je samozřejmě dobře, že se schází americký prezident s vysokým představitelem naší republiky, a to bez ohledu na to, že se nyní jedná o kontroverzní lídry Donalda Trumpa a Andreje Babiše.

Babiš zažil svou velkou osobní ódu na radost. Chvíli měl pocit, že mu Amerika leží u nohou. Ale ono je to spíše obráceně, to on ležel u nohou Americe. Je tak zvyklý. Jednat a mluvit podle toho, co se od něj právě žádá. Už rodiče mu na počátku kariéry radili, aby říkal to, co po něm vrchnost očekává. Zná to už z osmdesátých let. Zachoval se tak vždy, i v někdejší vinárně U obuvníka v Bratislavě. Babiš je nyní proamerický a prozápadní, protože si pragmaticky vyhodnotil, že je to pro něj momentálně výhodnější. Nic více a nic méně v tom není. Zítra může být stejně tak pro východní, pokud to jeho kariéra bude vyžadovat, pokud by mu to pomohlo přežít a uspět. Stejně tak je dnes pravičákem a zítra může být levičákem, a nejlépe elastickým centristou bez názorového ukotvení.  Důležité jsou hlasy ve volbách, které mu pomohou ještě více posílit moc.

Nepsaný protokol Bílého domu říká, že hosté s nejvyšším VIP statusem bývají ubytováni v rezidenci Blair House. Byl zde opakovaně ubytován nejen Václav Havel, ale naposledy i Petr Nečas. Babiš s chotí byl ubytován v hotelu Hay Adams. Nepsaný protokol pro významné návštěvy amerického prezidenta také počítá s tím, že po skončení jednání následuje společná tisková konference prezidenta s jeho hostem. To se nestalo. A manželé Trumpovi se o návštěvě Babišových ani nezmínili na svých sociálních sítích, což běžně dělají i při méně významných příležitostech. Návštěva českého premiéra nebyla prvořadou událostí ani pro americká média. Byla jen jednou z mnoha.

Na krátkém pobytu Andreje Babiše v USA je nejzajímavější jeho osobní setkání s ředitelkou CIA v jejím sídle, které předcházelo jednání s americkým prezidentem a jeho týmem. Po záhadné návštěvě nejsilnější zpravodajské služby světa se pak asi těžko hostitelům říká na jakoukoliv otázku něco jiného, než se žádá. Ještě žádný evropský prezident či předseda vlády nenavštívil centrálu CIA, a to ani před jednáním s americkým prezidentem. Ještě nikdy nikdo. Proč právě Andrej Babiš? Šlo opravdu jen o ocenění práce českých zpravodajských služeb, o díky za Nikulina, za postoj ke Skripalovi či k aktuální kauze Huawei? Vždyť to vše zmínil veřejně i samotný Trump, a nic nebránilo tomu, aby se ředitelka CIA přidala jako jiní k delegaci prezidenta. O co tedy šlo? Ptala se jej na jeho údajné dávné vazby na Marca Riche anebo je v tom ještě něco jiného? To ví asi jenom Babiš sám. Zjevně mu tyto otázky nejsou po chuti.

Stejně tak nerad slyší dotazy ohledně drzé hvězdy NBA Tomáše Satoranského, který se s ním nenechal vyfotit na jeho facebook, přestože to Prchal naplánoval. Vzpomínáte na slavnou větu z jedné ze Šumanových nahrávek, na které Babiš říká „nech idě pravda a láska do pi..“? Takže který Babiš je ten pravý, ten Šumanův, nebo ten Prchalův? Před cestou do USA se naučil pár vět o Masarykovi i Havlovi, protože jako zkušený koňský handlíř předpokládal, že se mu mohou hodit. Ale to vůbec neznamená, že se nám Babiš převtělil do novodobého Masaryka či Havla. Jsou to jen další variace jeho hry, kterou s námi již pár let hraje. Hry na stravitelného vůdce, kterému jeho Česi odpustí vše, a překvapivě i někteří komentátoři portálů, kteří ho jinak nemusí.

Babiš nám nenabízí realitu, nýbrž svou interpretaci reality, kterou modifikuje pro své momentální posluchače, pro Evropu evropskou, pro soudruhy soudružskou, pro Zemana zemanovskou, pro Trumpa trumpovskou atd. Nic není problém. Slíbí všechno všem. Je to jedna velká šaráda nebezpečného sociopata. Po jednání s Trumpem měl velké sólo, v němž nám popsal setkání s Trumpem jako svůj osobní hrdinný antický příběh. Vážná témata globálního světa a hrdinný boj o české zájmy odlehčil tím, když řekl, jak se nasmáli a taky pokecali o dětech. To zní od Babiše zvláště drsně, když si člověk vzpomene na trudný osud Andreje juniora.

Je to pro Babiše zvláštní týden. Na jedné straně téměř ředitel zeměkoule, který s kolegou Donaldem zachraňuje svět a z ČR dělá světovou velmoc, a na druhé straně domácí nevděk. Ta drzost, že někdo vyšetřuje jakési prý krácení daní na jeho Čapáku. A co ten Ištván? Ten chce snad plnit vazební věznice kádry z ANO? To už i jeho řídí Kalousek? A vzal i mobil a počítač Jardovi Faltýnkovi! Účelovky, kampaň starých kmotrů! A do toho ještě ty fotky s křepčícím veleduchem Vondráčkem na předsednickém stolci sněmovny.

Adorace Babiše někdy působí již jako podivný fetiš, v němž rozum zcela absentuje. Tak mě napadlo, že by ti noví klienti vazebních věznic z protikorupčního hnutí mohli jako stravu dostávat vodňanská kuřata, kostelecké uzeniny a rohlíky z Penamu. To by byl pěkně krutý trest. Možná se k nim někdy přidá i jejich boss. Ovšem, to jedině v případě, že se ČR zase někdy stane právním státem, v němž pravidla, normy a zákony platí skutečně pro všechny. Padni, komu padni.

Kdy skončí Zeman a Babiš? Podle čeho se pozná konec jejich času?

Pokud nevěříte, že se politici střídají zásahem vyšší moci, osudu nebo podle toho, kdo má zrovna štěstí, budete třeba naklonění vidět za jejich příchody, setrváním a odchody skrytou sílu ekonomiky. Tradice marxleninismu nejsou zapomenuty – sebenaplňující proroctví říká: jediná skutečná základna dějin je ekonomická, jediná skutečná síla dějin je třídní nenávist rozfoukaná frustrací davů do revolučního vzmachu.

Zásahy neviditelné ruky pozorují a popisují ekonomové. Ekonom Lukáš Kovanda vidí věc, jak níže popsáno, souhlasili byste s jeho viděním světa? Souhlasíte, že Zemana a Babiše vytáhla vzhůru ekonomika při svém obratu vzhůru a vezme je s sebou, až bude klesat?

My jako voliči se svými iluzemi o spravedlnosti a právu uplatněném ve volbách ve svém státě jsme vlastně, podle Kovandova modelu, nejen naivně hloupí, ale i pro chod státu zbyteční. (DB)

Lukáš Kovanda: „V letošním roce jsou Češi s ekonomickou situací nejspokojenější v celé historii od roku 1997.

Nejen, že ekonomickou situaci Česka hodnotí už dva roky lépe než ekonomickou situaci ostatních zemí bývalého východního bloku. Letos také na historické minimum stáhli náskok Německa a Rakouska.

Už skoro čtvrtstoletí, od zmíněného roku 1997, se Centrum výzkumu veřejného mínění ptá Čechů, jak vnímají ekonomickou situaci. Nejen v Česku, ale právě i v poměrně blízkém zahraničí. Tedy v zemích Visegrádské čtyřky, v Německu, v Rakousku, dále ve Slovinsku, Rumunsku, Bulharsku a Rusku.

To, jak si Češi ekonomicky stojí v porovnání s dalšími zeměpisně blízkými zeměmi, by politici neměli brát na lehkou váhu. Za současnou relativní stabilitou voličských preferencí stojí z podstatné míry právě i toto pozitivní hodnocení Čechů. Vládní politici tak ekonomiku mají na své straně. Běda však, až tomu tak nebude.

To se v uplynulém takřka čtvrtstoletí přihodilo zejména v letech 1998 a 2013, kdy ve zmíněném šetření Centra výzkumu veřejného mínění viděli Češi svoji ekonomickou situaci obzvláště bledě. Jedná se totiž o jediné dva roky, kdy měli pocit, že všechny další země V4 jsou na tom ekonomicky lépe, přinejhorším stejně.

V obou případech, kdy Češi takový dojem získali, následovala do několika měsíců přelomová změna na tuzemské politické scéně. V roce 1998 změna spočívala v tom, že Česku poprvé od roku 1989 začala vládnout levice, tedy Zemanova jednobarevná vláda. V roce 2013 zase změna spočívala v nástupu Babišova hnutí ANO.

Oba dva nejvýraznější politici dneška jsou tedy dětmi ekonomické tísně. A bude to zřejmě teprve až další ekonomická tíseň, která zrodí jejich přemožitele a nástupce.

Ekonomika zkrátka předpovídá politiku. Ekonomické potíže často předznamenávají politické změny a zvraty. Politici jsou „na odstřel“, když se ekonomice nedaří. Zvláště ohroženi jsou ale tehdy, když Češi ještě navíc získají dojem, že si země vede ještě hůře než zbylé státy Visegrádu.“

Plus.rozhlas.cz.

Probuzení, popelec, chudoba

Kdykoli Ježíš v Novém zákoně jí nebo se potkává s bohatými, vždy bez výjimky je vyzývá, aby vykročili za pozice, na nichž stojí. Nikdy je však neobviňuje ze zlého. Namísto toho jim ukazuje jejich slepotu.

Souzení je vždy slepota; bohatec prostě jen nevidí bědnost Lazarovu (viz Lk 16,19–31). Bohatý muž není zlý. On sám přímo nezpůsobil bídu muže, který stál u jeho dveří. Jen si ji neuvědomoval. Neviděl. Prvotním hříchem je tu duchovní slepota.

Jádrem spirituality je probuzení. Východní náboženství to vědí. Slovo buddha znamená „probuzený“.

Na Západě přišly na spiritualitu těžké časy, neboť do popředí se tu dostal legalismus, takže jsme spiritualitu nepotřebovali. Ztratili jsme duchovní disciplíny a nástroje, které by nám umožnily zůstat probuzeni.

Ztratili jsme disciplíny, jež by nám ukazovaly, oč jde, co znamenají lidské vztahy, jaké jsou důsledky toho, co ve vzájemných vztazích jeden druhému činíme.

Církev musí být neustále vyučována chudými. Ti utlačo­vaní a přehlížení, kteří nejsou systémem zvýhodněni, drží vždy tu největší převratnou pravdu a největší moudrost ve svých rukou. V mytologii jsou představováni jako slepí žebráci, kteří jsou ve skutečnosti těmi vpravdě vidoucími.

Totéž platí i v našem nitru. Ta část nás samých, kterou nejvíce nenávidíme, které se nejvíce bojíme a nejvíce ji zapuzujeme, je tou chudou utištěnou ženou či chudým utištěným mužem v našem nitru. Ona nenáviděná osoba v nás samých drží v rukou náš největší dar. A tak máme-li volit a vybírat, musíme své vlastní chudobě dávat přednost. Ona je klíčem a skýtá nám onen průlomový okamžik probuzení. Je dírou v duši, místem, kde jsme radikálně zlomeni, kde jsme bezmocní, a proto otevření.

Breathing Under Water: Spirituality and the 12 Steps.

Zase Most!

„Knihovna, která se zaměřuje na romskou literaturu, se stěhuje z Prahy do Chánova. Na mosteckém sídlišti se oficiálně otevřela 2. března 2019 pod novým názvem Knihovna Josefa Serinka (původně Romafuturismo),“ uvádí literarní.cz.

Josef Serinek byl cikán a partyzán za II. války a skvěle o něm pojednává historická trilogie Jana Tesaře vydaná nedávno nakladatelstvím Triáda pod názvem Česká cikánská rapsodie.

Expert na vojenství Tesař v knize mimo jiné důkazně dokládá, že partizánský odpor je v dnešních podmínkách nemožný. Kamery a vrtulníky, mobily a vůbec technologická profízlovanost české kotliny je dokonána. V lesích se už nikdy neschováte!

Toto zjištění, by nemělo odbojnému čtenáři zkalit skvělý zážitek z vyprávění syrového příběhu.

„Nekamenujte proroky!“

V církvi máme kromě biskupů a teologů také proroky. Omylem jsou pokládáni za věštce budoucnosti. Kdepak, jde o přítomnost! O ní rokujeme, ale prorokovat – to je jiná věc.

Proroctví je aplikace evangelia do konkrétních přítomných poměrů. Je to riskantní; proroci v minulosti špatně končili, v přítomnosti už ne, díky Bohu: je pryč inkvizice, gestapo i StB.

PROrokuje se o prozíravosti, provázanosti zájmů, o prohnilosti, prolhanosti, prodejnosti, prohnanosti, proradnosti, o prohrách. Prorok otvírá oči i srdce k probuzení, pročistění, ba i k protiútoku. Prorok nečeká, až situaci zhodnotí za sto let historik, nese kůži na trh hned.

Znal jsem asi tucet proroků, co již zemřeli: Bouše, Mandl, Zvěřina... Znám jich tucet dnešních. Byl bych rád, kdybych jim mohl alespoň podržet tašku.

Jesuit.cz.

Podporují nás:

  30 05 2018 KJ           Logo Nadace OF        bar.ces.poz logo-SFK 478607 1953 Praha logo      

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena Automediace2udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1