TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT

Kam se to řítíme? Viděno z Ameriky

Jsem na druhé straně zeměkoule a přemýšlím, někdy jako romantik, někdy cynik, ale také jako optimista (u vás se říká „sluníčkář“), jak to s námi na této ze­mičce dopadá. V roce 1975 jsem se přistěhovala do Spojených států po letech šikanování a „blbismu“ v komunistickém reži­mu. Ale teď se něco proměňuje. V Bílém domě je zmatek a napětí a zrovna tak v Evropě. Prezident Trump nerespektuje základní demokratické principy a chová se jako diktátor. Mluví a mluví a nám pak desítky analyti­ků, politiků a expertů v televizi vysvětlují, co tím by­lo myšleno.

Podobně jako Visegrádská čtyřka, předvoj, kdy se spojily Čechy, Slovensko, Polsko a Maďarsko ke vzájemné podpoře v přechodu z totalit­ního režimu k demokracii, jsem doufala ve Spojené státy evropské. Nicméně vidím, že se situace v Evropské unii rapidně mě­ní a nejeví se příliš optimistická právě díky státům jako je Polsko a Maďarsko. Žasnu, jak tyto evropské země, kdysi pod jhem komu­nismu, míří zpět do totality jako by zapomněly, co prožily v minulosti. Bují zde falešný patriotismus, který je ve skutečnosti živen nacionalismem a xenofobií.

Z mého pohledu problémy nastaly vinou americké zahraniční politiky a jejího rozšiřování demokracie na křídlech bomb. Začalo to „osvobozováním“ Iráku, kde se sice podařilo svrhnout Saddáma Husajna, ale zanechali jsme zemi v troskách a zmatku a umožnili vpád extrémistických sku­pin. To samé se děje v Afgháni­stánu, kde „měníme režim“ již šestnáct let. A Sýrie, další nevyřešená hrůza, kde jsme dokázali jen rozbít města za pomoci Rusů natolik, že kdekdo utíká. A to vše odnáší Evropa, která musí uprchlíky přijmout, ale pomoci „bližnímu svému“ nechce. Co vím, toto křesťanské heslo nefungovalo ani za komunismu, kdy pamatuji jen závist, podtrhávání, lež a udávání.

Avšak opakuji si stále, co kdysi řekl Albert Einstein: Kde je dobrá vůle, tam je i cesta! A dodávám: neztrácet smysl pro humor. Dívám se na obrázek mého dědy Otakara, který miloval ptáky a s nimi si hvízdal. Byl to lidumil, kterého z dálky kdekdo zdravil, a když ho někteří zdravili „milostpane“, pravíval se smíchem: „Jaképak milostpane, dnes jsme soudruzi a jsme všichni v p*deli.“ A hvízdal si dál.

Psáno v New Yorku

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big