Hlavní informace
maloevropske-reseni
Strana 1 protokolu ze zasedání Vorparlamentu, 31. března 1848. výřez. Wikimedia Commons.

Maloevropské řešení

Britové, totiž hlavně Angličané, rozhodli, že jejich země opustí EU. Ačkoliv to opouštění chvíli potrvá a patrně bude mít hodně odlišnou podobu a dost možná i výsledek v případě Skotska, natož pak Severního Irska, pro Evropu už dnes výsledek referenda mění situaci projektu, známého jako evropská integrace, a to způsobem, pro který se nabízí historické srovnání s určitou osudovou chvílí v procesu sjednocení Německa.

Nejprve ale pokud jde o samotné referendum. Politické pochybení premiéra Camerona je zcela evidentní a jeho demise oprávněná. Podle mnohých ale vedle chyby britského premiéra mezi příčiny celé blamáže patří ve velké míře také politika Bruselu v posledních letech. V určitém smyslu je možné těmto hlasům dát za pravdu.

Evropský integrační proces je totiž od základu postaven na dynamickém modelu, spočívajícím v uplatnění protichůdných principů. Ty tvoří dvě dvojice. První je dvojice rozšiřování – prohlubování. Druhá dvojice se týká rozhodování v rámci EU a tvoří ji principy přistupování – konsensus.

Smyslem tohoto původního rozvržení EU je, aby si každé rozšiřování vynutilo reakci v podobě svého opaku – totiž prohloubení integrace – a naopak. To má zajišťovat právě kombinace dvou typů rozhodování. V každém stupni integrace se rozhoduje konsensuálně, ale na každý stupeň je nejprve třeba přistoupit individuálně. Zřetelným příkladem druhého principu je pro nás Euro, o kterém jakožto ČR nijak rozhodovat nemůžeme, ačkoliv na jeho vývoji zcela ekonomicky závisíme. Nejdříve ho musíme přijmout.

Politika EU od začátku století až do přijetí Lisabonské smlouvy byla ale charakteristická jednostranným přesunutím důrazu na rozšiřování oproti prohlubování a zároveň důrazem na konsensus oproti přistupování. I samotná Lisabonská smlouva vstoupila v platnost až po přijetí všemi členskými státy, ačkoliv mohla být docela dobře uzavřena smlouva pouze mezi zeměmi eurozóny, která by nepřipouštěla žádné výjimky a k níž by bylo lze přistoupit později v případě splnění jejích kritérií. Co princip přístupovosti částečně jako jednu z podstatných součástek motoru integrace oživilo byla teprve dluhová krize a nutnost řešit některé její dopady v rámci eurozóny.

Na takovém vychýlení integračního procesu měla Velká Británie ostatně svůj aktivní podíl, když byla její evropská politika, přinejmenším v poslední době, orientována jasně pro rozšiřování a proti prohlubování a také pro konsensuální rozhodování a proti přístupovému principu. Právě proto byla ostatně chápána jako spojenec východoevropskými zeměmi včetně ČR, které v britském podniku rozmělňování integrace (který ostatně od začátku předpokládal například Charles de Gaulle, zásadní odpůrce přijetí Velké Británie do EHS) ochotně hrály roli užitečných idiotů straněním britské pozici v nejrůznějších jednáních v domnění, že sledují své vlastní zájmy. Jako by zájmem těch, kteří jsou dosud integrováni méně, byla nižší míra integrace.

Co tedy evropskému projektu nabízí konec této epizody? Z dějinných příkladů nelze dělat přírodní zákony, přesto si dovolím ono srovnání s německým shromážděním let 1848-49, které vlastně nevyústilo v nic, ale v podstatě změnilo vše.

V německém Vorparlamentu a pozdějším Parlamentu se totiž jednalo mimo jiné o tom, zda upřednostnit takzvané velkoněmecké nebo maloněmecké řešení sjednocení národa. Rozdíl mezi nimi spočíval především v tom, zda by sjednocené Německo mělo či nemělo zahrnovat všechny říšské země, i ty Habsburské, tedy Rakousko a Čechy. I vlivem Palackého dopisu odmítajícího českou účast bylo zvoleno řešené maloněmecké, protože Parlament pochopil, že zkrátka nemá cenu do sjednocovacího projektu zatahovat někoho, kdo to vůbec nechce – jako jsou Češi – ani někoho, kdo si pod sjednocením Německa představuje vlastně rozšíření Rakouska. Parlament sám sice skončil blamáží, když pruský král odmítl přijmout říšskou korunu od lidového shromáždění, které bylo následně rozehnáno vojskem, ale maloněmecká koncepce byla de facto pruským státem přijata a uskutečněna ve Versailles v roce 1871, protože to byla koncepce životaschopná.

Pokud by toto srovnání mělo sloužit k formulování předpokladů ohledně dopadu britského odmítnutí další účasti na integračním procesu, pak by bylo na místě říci, že se teprve otevřela cesta k budoucímu sjednocení Evropy. Tak jako Německo se stalo možným pouze díky opuštění velikášské představy o sjednocení Říše, tak také Evropa bude možná pouze jako výsledek opuštění megalomanské iluze o zahrnutí celého kontinentu a několika přiléhajících ostrovů.

Pokud by se v nejbližší době mělo stát, že by k podobným událostem jako v Británii došlo i v jiných (dosud) členských státech EU, srovnání se sjednocením Německa by nás stále vedlo k tomu, že pro hlubší integraci jádra Unie by nemohlo být lépe.

 

Další informace

Glosy

  • Komokřesťanství – komunistická verze křesťanství v Číně

    V zemi, kam se náš prezident „jezdí učit, jak stabilizovat společnost“, už zas „zítra znamená včera“. Komunisté po století krvavých represí dovolí vyznávání i jiných kultů a náboženství na území své...

  • Ďáblové ve SMEČKÁCH

    Papež nedávno vyhlásil, že Peklo neexistuje. Novopečení bezdomovci našli briskně dočasný azyl v Galerii Smečky v Praze na výstavě manželů Preclíkových. Zdeněk Preclík, sochař, jeden z posledních vládnoucích...

  • I stromy mají vztahy

    Kdybyste si v tyto dny vzali na procházku do lesa stetoskop a přiložili jej k jakémukoliv stromu, uslyšíte křehké, leč nepřetržité šumění. Po zimním spánku se totiž probouzejí i ti největší velikáni...

  • Nejsem srnka

    Nepřestává mě šokovat nepřítomnost svatých Evangelií v životě, myšlenkách a četbě zřejmě zdrcující většiny lidí. Co jiného najít? Co jiného hledat? Lidé „milují přírodu“, nadchýnají se Vesmírem a...

  • Demošky na Václaváku aneb vzpomínka na Láďu Kantora

    Víte, jaký je rozdíl mezi listopadem 89 a dubnem 2018? Tehdy jsme mohli svobodu získat a dnes ji můžeme ztratit! Dějinné zvraty, kterým se někdy až eufemisticky říká revoluce, mají vždy své výrazné...

  • Nejdůležitější vzkaz Miloše Formana

    V neděli ráno mi volala má „kdysi milovaná“ žena: „Honem si pusť televizi… je tam úžasný pořad o Formanovi!“. Televizi jsem si nepustil, protože jednak jsem měl rozdělanou práci, kterou jsem nemohl...

  • Visegrád bychom měli zredukovat na Česko a Slovensko a pokusit se spojit se s Rakouskem a Slovinskem

    Bývalé Rakousko-Uhersko bylo prohnilé, avšak existoval i zřetelný rozdíl mezi Rakouskem (Předlitavskem) a Uherskem (Zalitavskem), neboť to bylo ještě zkorumpovanější, a mimo jiné proto i...

  • Problémy našich hlav

    Fotbalová Sparta loni v létě investovala za nové hráče i trenéra skoro půl miliardy korun. Logicky se proto očekávalo suverénní tažení za titulem a postupy v evropských soutěžích. Opak je spíš...

Další informace

Nový život výstav

    krizek

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big