TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
babis-mesias-pro-ateisty
Pierre Alechinsky, Le chat et le coq - Fables d'Ésope. 1946. výřez. wikiart.org

Babiš - Mesiáš pro ateisty

Volební rok nabírá na obrátkách. Nejprve se pod tlakem blížícího sjezdu ideově reorientovala ČSSD. Vrací se k tradičnímu „pravolevému“ vidění světa a politiky, chystá se oficiálně zapomenout na Bohumínské usnesení a otvírá se vůči KSČM. Andreje Babiše naopak řadí na pravici, mezi Fialu a Kalouska. Je to fakticky návrat ke klausovsko-zemanovskému pojetí polistopadové politiky jako nelítostného střetnutí „pravice“ s „levicí“ (oba braši se na něm dohodli).

V tomto duchu se nese Sobotkův návrh daňové reformy. Jeho základem je výrazná daňová progrese. Zdanění hrubého příjmu začíná u 12% (příjmy do 30 000,- Kč), pokud někdo překročí těch třicet tisíc, zdaní se mu příjem do 40 000,- Kč 15%, mezi 40 000,- a 50 000,- 25% a vše nad to 32%. Progresivní daňová sazba má být zavedena i pro právnické osoby. Podle ČSSD si prý 90% občanů polepší.

Problémem je princip: to, čeho nabudou chudší, se vytáhne z kapes bohatších (přitom i u rovné daně platí, že bohatí platí výrazně víc než chudí). Chudším se trochu přidá (na víc to nevydá), ale bohatším se o to víc ubere (je jich méně). I tenkrát, když se celková hladina zdanění dejme tomu o něco sníží. Říká se, že progresivní daň má v Evropě kde kdo. Když se ale mění daňový systém, musí k tomu být nějaký hmatatelný důvod. Jediný zaznamenatelný důvod dnes je, že se zrovna blíží významné volby, které mohou mnoho změnit. Chudší části voličů se něco málo přidá a zároveň se jim nabídne uspokojení v tom smyslu, že bohatcům se pořádně zatne tipec. To je revoluční pojetí spravedlnosti, revoluční populismus: Bohatým brát a (sobě) chudým dávat. Aspoň trochu. Při aplikaci tohoto principu ještě nikdy v dějinách nikdo ani trochu nezbohatl.

Největší politický rival ČSSD Andrej Babiš zvolil jinou cestu: Napřed novinářům z Práva, a vzápětí v hlavním projevu na sjezdu svého hnutí ANO vyhlásil, že chce vyšší příjmy stabilizovat, kdežto zdanění nižších příjmů snížit. Hranicí má být ta dosavadní, tj. 113 000,- Kč. „Solidární daň“ zůstane zachována, ostatní zdanění se sníží.

Pan Babiš je mimořádně šikovný člověk. Jeho řešení je pozoruhodné jako perpetuum mobile: progrese se zvýší, revoluční spravedlnosti se vyjde vstříc a nikoho to nebude bolet. Důvod je tentýž, jaký vede i ČSSD, blížící se volby do PS. Počítá se s flegmatičtějšími voliči, kterým nejde v první řadě o to, aby bohatci dostali zahulit, ale aby si oni přilepšili. Takových klidnějších, vyrovnanějších lidí je i české populaci pořád ještě většina – jen ve vzrušených dobách, jako např. v protikorupční hysterii roku 2012, za řevu revolučních „občanských iniciativ“, kdy platilo „všechno staré rozflákat“, to chvíli vypadalo, že ne. Když se pak dílo podařilo, revolucionáři se unavili a nálada se uklidnila, ukazuje Woland (narážka na Bulgakovova Mistra a Markétku) naší protikorupční revoluce vlídnější tvář. Ďábel je v podstatě tolerantní, když zrovna nejde o duši.

A celý politický projekt, s nímž pan Babiš vystoupil na svém sjezdu, se podstatně liší od toho sociálně demokratického. Hlavním protivníkem není „pravice“ (a také ne „levice“), nýbrž „starý korupční systém kmotrů a lobbistů“, „establishment“, „posledních 25 let“ a „tradiční politické strany“, které „si hrají na pravici a levici, a přitom jim jde jen o prachy a moc“.

Zároveň ovšem zdůrazňuje: když mluví o parlamentu jako o žvanírně, neútočí na parlamentní demokracii jako takovou, ale na způsob, jakým náš parlament zatím funguje. „Naše hlavní zásady jsou svoboda, demokracie a solidarita“, „férové prostředí a právní stát“. „Musíme myslit na lidi a ulehčovat jim život.“ No, neberte to!

Na tomto pojetí polistopadových dějin a na těchto zásadách stojí dalekosáhlá reforma našeho ústavního systému, kterou pan Babiš ve svém projevu načrtl. Žádné koaliční vládnutí (pokud možno)! Přímá demokracie: přímá volba nejen prezidenta, ale i starostů a primátorů. Zákon o referendu. Většinový volební systém do zákonodárných sborů. Snížení počtu zákonodárců z 281 na 101. Poslanci budou volitelní maximálně na dvě volební období. Výrazné snížení počtu ministerstev. Je to prý sbírání zkušeností, které lze najít všude v civilizovaném světě.

Jistě: jenomže ne všechny a ne najednou. Jednodušším náturám se to může líbit, tedy dokud to nikdo neuvede v život. Všechno dohromady by to znamenalo úplné ochromení parlamentní demokracie a snadnou manipulovatelnost systému z jednoho mocenského centra. Je to něco jako anestézie pacienta – oběti, vybrané jako zdroj pro transplantaci mnoha orgánů. Nebude to bolet a přijdete o ledviny, játra, slezinu, plíce a srdce. To, co z vás zbude, se už nebude hodit k životu.

Jistě, k tomuto experimentu musí náš dr. Frankenstein napřed získat politické partnery a ústavní většinu v parlamentu. Můžeme se utěšovat, že to nebude tak horké. V každém případě se ovšem tento projekt „Nových pořádků“ velmi důkladně liší od toho, co jsme tu v posledních dvaceti sedmi letech zažívali. Ale liší se i od toho, co tu bylo předtím. Nestojí na sociální demagogii jako nacistický nebo bolševický projekt. Nemá vlastně žádnou ideologii, není v něm žádné pseudonáboženství. Je to něco jako „Mesiáš pro ateisty“.

Na internetu (v poslední době taky na Svobodném fóru) se v této souvislosti mluví o „komunismu“. Je to podobný pokus jako Sobotkovo cejchování pana Babiše jako „pravičáka“, jen v obráceném gardu. „Levice“ i „pravice“ si navzájem strká do kaťat babišovského ježka. Zahrnovat oprávněnou nespokojenost s Andrejem Babišem a jeho projektem na ochromení demokracie do širšího rámce „boje se zrádnou pravicí“, případně „boje proti komunismu“ je stejné mluvení od věci jako hysterický kult Václava Havla a Charty 77. Ani Václav Havel, ani Charta 77 nejsou lékem na náš nynější problém, ale předznamenáním a tedy vlastně i součástí našeho nynějšího problému: „nepolitické politiky“ v novém rouše. I Andrej Babiš se rád přihlásí k odsouzení „komunismu“, ke kultu Charty 77 a Václava Havla. Nikdy se ovšem nepřihlásí ke „Starým pořádkům“, polistopadovému demokratickému režimu, na němž se přece i Václav Havel (v dobrém i ve zlém) podepsal.

Proto i dnešní okázalý boj s „komunismem“ je namnoze jen mluvení od věci. Za prvé, to, co se u nás označuje jako „komunismus“, je podobně jako nacismus uzavřená kapitola. Její odsouzení je všeobecné (nynější excesy se značně přeceňují). Nikdo to nebude obnovovat, nejde to a je to taky zbytečné.

A za druhé: Co to vlastně znamená „komunismus“? Zastírá se tak podstata toho, čím jsme prošli v letech 1948-1989 (počátky ovšem třeba hledat v posledních letech války a v benešovské třetí republice). Také díky vlastní indolenci a selhání našich tehdejších elit jsme se skoro na 45 let stali gubernií zaostalého ruského impéria, které na víc než na osmdesát let vyměnilo státní ideologii: ortodoxní křesťanství nahradil tzv. marxismus-leninismus, zpotvořená verze marxismu (marxismus se ovšem k tomuto zpotvoření velmi hodil). „Komunismus“ je jeden z ústředních pojmů tohoto pseudonáboženství. Je to zároveň ráj, do něhož společnost neodvratně spěje, i celý ideologický a politický systém bolševického Ruska. Označovat to, čím jsme v těch skoro pětačtyřiceti letech prošli, jako „komunismus“, znamená nevědomky a nechtě přistupovat na bolševickou ideologii. Zkrátka, byli jsme tehdy ruskou gubernií a nejsme v tom úplně nevinně. To je vše. Připusťme si to. Je to děsná ostuda.

To, co nám dnes kyne, babišismus, „Nové pořádky“, je něco jiného, dosud neznámého. Nemáme proti tomu protilátky, pokoušíme se to zařadit do známých šuplíků („pravice“, „komunismus“). Moc si tím nepomůžeme. Demokratičtí politici zprava i zleva by si měli protřít oči a projevit účinnou lítost: jak jsme mohli – společně, dohromady – klesnout tak hluboko, abychom připustili, že se této země (už skoro) zmocnil tak pokleslý falešný mesiáš? Jak jsme mohli zemi, o niž jsme z vůle lidu měli pečovat, a lidi, kteří nám důvěřovali a jimž jsme proto zavázáni, vydat (ještě ne úplně) do takových rukou?

Takže: dost bylo blbnutí s „pravicí“ i s „komunismem“. Máme společný malér. Jmenuje se Andrej Babiš. A je nejvyšší čas: protože pokud si s ním neporadíme, skončíme nakonec všichni v Kosteleckých uzeninách.

Psáno pro Svobodné fórum.

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

                                       30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno              LOGO 4Home CZ RGB

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big