TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
co-ted-s-nejhorsi-polistopadovou-vladou
Edvard Munch, Forfatteren Hans Jæger. 1889. výřez. Nasjonalgalleriet, Oslo. wikiart.org

Co teď s nejhorší polistopadovou vládou?

Pokusil jsem se tu narychlo shrnout to, co pro mne vyplynulo z přípravy na dva diskusní pořady v Českém rozhlase Plus minulý týden a v diskusi, která tam za mé účasti proběhla. Na mysli mám pochopitelně politickou situaci.

Co se semlelo

Nejprve shrnutí turbulentních událostí z minulého týdne. Premiér Sobotka dospěl k názoru, že soustavný tlak Andreje Babiše a jeho multifunkčního konglomerátu už nelze vydržet ani trpět a rozhodl se Babiše z vlády odvolat. Probíhalo to na etapy.

Nejprve dal celkem jasně najevo úmysl ministra financí v případě nutnosti z vlády odvolat. Důvody byly pochopitelné, i když zároveň neúplné. Pak modifikoval původní rozhodnutí s odůvodněním, že nechce dělat z Babiše mučedníka, a ohlásil, že podá demisi a otevře tak cestu k tomu, aby v rekonstruované vládě nebyl ani on, ani Babiš. Zaskočil tak své nejbližší spolupracovníky i vládu, kterou měla být odvolána. Nikdo z nich o tom předem nevěděl. Navíc hrozilo, že tímto způsobem udělá mučedníka ze sebe, a navíc úplně neúčelně. Formulace ústavy ČR v případě „nevynucené“ demise premiéra není jednoznačná. Existuje sice ústavní zvyklost, na niž se lze odvolat, ale její dodržování předpokládá dobrou vůli prezidenta, s níž pan Sobotka nemohl počítat. Navíc prezidentu Zemanovi hrálo do ruky, že tento případ byl v krátkých dějinách ČR neobvyklý: premiér podával demisi za vládu, která o tom vůbec nevěděla. Miloš Zeman dal proto (skoro se mi chce říci „naštěstí“) okamžitě najevo, že bude dělat brikule: odvolá jen premiéra.

Sobotkova revize původního rozhodnutí o demisi proběhla ve dvou krocích: nejprve prezidentovi krátce před setkáním na Hradě oznámil, že přijde jen na konzultaci a demisi podá až později. Prezident toho využil a uspořádal mimořádně potupnou a odpudivou scénu. Hned druhý den se premiér (konečně!) rozhodl, že Andreje Babiše z vlády odvolá.

Winston Churchill prý kdysi prohlásil o svých amerických spojencích, že jsou obdivuhodní v tom, jak důsledně a vytrvale dovedou prosazovat správné řešení poté, co vyzkoušeli všechna ostatní. Doufejme, že pan Sobotka bude nyní na tomto rozhodnutí trvat, je třeba je držet a taky podpořit.

V čem nemá Sobotka pravdu

Nemohu ovšem obejít to, co považuji v premiérově argumentaci za věcně neudržitelné:

Pan Sobotka hovořil o tom, že tato vláda byla velmi úspěšná a vykonala mnoho dobrého v hospodářské a sociální oblasti, stejně jako v boji s hospodářskou kriminalitou. Teď je jen třeba udělat další důsledný krok: pan Babiš musí z vlády odejít, protože jsou tu vážná podezření z daňových podvodů, ohledně způsobu, jak kdysi přišel k majetku a jak v minulosti zasahoval do obsahu svých listů.

To prostě není pravda: především, to, co se teď řeší jako problémy Andreje Babiše (daňové úniky v případě korunových dluhopisy, problematické dotace na Čapí hnízdo, sporný způsob, jak Andrej Babiš přišel kdysi ke svému obrovskému majetku) nevyšlo najevo zčista jasna až teď, je to známo už dávno a veřejně se o tom hovořilo. Dokonce i způsob, jak údajně ovlivňoval (podle zveřejněných odposlechů) psaní svého listu, je (byl by) pozoruhodný jen bezelstnou neomaleností, s níž se tak dělo (jak to, že na takovou práci neměl své lidi?). Babišovy noviny přitom od té doby, kdy je plně převzal, hájí jeho politické zájmy a je úplně jedno, zda to jeho novináři dělají spíše ze svého svatého přesvědčení nebo z jiných důvodů. To se prostě dít nemá. A formální vlastnictví listů je důležité asi stejně, jako formální vlastnictví Čapího hnízda během dotačního kolotoče. Čili nic nového pod sluncem.

A hlavně: tato vláda je úplně nejhorší ze všech, které jsme po listopadu 1989 měli. Vzešla z divokého revolučního „protikorupčního“ běsnění, v němž se, jak to revoluční atmosféře bývá, snadno uplatnili bezohlední fanatici a fundamentalisté, kteří předtím měli naštěstí málo šancí, a cyničtí avanturisté z oblasti podnikání i politiky (ti se významně prosadili v prezidentské volbě i ve volbách do PS; demokratickou cestou, jistě – to je ovšem nečiní ani o fous lepšími).

Výsledkem byl pokračující politický rozvrat. Vleklá politická krize se prohlubuje a nakonec přerostla v krizi vládní a ústavní. V těle polistopadové demokracie se usadil vetřelec, multifunkční konglomerát Andreje Babiše, zároveň obří firma, neustále sílící politické uskupení a mediální impérium. Jeho rostoucí síla je jen důsledkem slábnoucí demokracie, která se nedovede bránit, protože jí chybí imunita. Není to selhání veřejnosti, „lidu“, ale selhání elit: politiků, novinářů, intelektuálů.

Nové pořádky“ stojí na prostinké ideologii, na níž odjakživa staví všichni političtí hochštapleři: až dosud nám vládli politici, kteří nemakali a kradli, teď přicházíme my, obyčejní lidé, abychom udělali pořádek. To, co tu poslední roky probíhá, je zápas parlamentní demokracie a právního státu s oligarchií a autokracií. Parlamentní demokracie a právní stát prohrávají.

Je logické, že hlavním nepřítelem je pro útvar pana Babiše nyní Sociální demokracie. Je to v současné době nejsilnější strana polistopadové demokracie, koalicí s Babišem a svým podílem na celé situaci má však svázané ruce, a to se jednomu špatně brání.

Protikorupční hysterie a Babišova inkvizice

ČSSD má především vinu na rozpoutání protikorupční hysterie. Jistě, příčiny velké nespokojenosti tu byly a zodpovídají za to všechny polistopadové demokratické strany bez rozdílu. ČSSD chtěla té nespokojenosti využít ve svůj politický prospěch. Situace se jí úplně vymkla z rukou a jak se to pravidelně stává, revoluce se záhy obrátila proti ní.

Mimořádně znepokojivým průvodním jevem je skutečnost, že se stírá hranice mezi politickou kriminální zodpovědností. Na pořadu dne byla a jsou průběžné a často úspěšné pokusy o kriminalizaci politických rozhodnutí. Vše začalo ještě před tím, než Andrej Babiš pronikl na politické výsluní, potíráním „korupční hydry“, interpretované policisty a státními zástupci jako protistátní spiknutí (klíčovou kauzou se stal případ Nečas a „poslanecké trafiky“). V dalších letech se tažení obrátilo oproti ČSSD jako hlavnímu politickému konkurentovi, ČSSD. Andrej Babiš je podporuje a využívá. Spontánně a průběžně vzniká cosi jako Babišova inkvizice coby nástroj k potírání „Starých pořádků“ (polistopadové demokracie). Je zarážející, že to vše našlo tu a tam bezděčnou či účelovou, ale v každém případě nestydatou podporu v médiích havlovského okruhu.

Pohrdání veřejností

To, co mi připadá zvlášť nebezpečné a zarážející, je přitom stav „elit“: politiků, ale i novinářů a publicistů, obecněji řečeno intelektuálů. Vládne jakési více či méně přiznané kapitulantství: lid prý rád pochopí, když se někdo označí za zloděje a podvodníka. Nepřijme naopak žádné řeči o demokracii, protože ta mu v zásadě může být ukradená. „Antibabiš“ (případně „Antizeman“) prý na lid nezabírá: V zásadě je třeba se vyhýbat konfliktním tématům a lidi příliš nerozčilovat.

Jistě, veřejnost je zapotřebí oslovovat promyšleně a ohleduplně. Věci jako např. PR či „politický marketing“ mají ovšem smysl jen když pokorně slouží tomu, co je hlavní: nazývat věci pravými jmény. Taktizování, které nechává stranou tuto základní povinnost, je nesmyslné, falešné, nemravné, a nezlobte se na mne, bezbožné. Demokracie stojí na důvěře ve veřejnost, v „lid“. Ne v to, že lid má vždycky opravdu a je schopný coby kolektiv sám generovat politické programy a správnou politiku (to mohou udělat jen odpovědní jedinci), ale že je veřejnost možné a nutné přesvědčit o tom, aby správné programy a správnou politiku podporovala. Antibabiš a Antizeman zabere jen tenkrát, když se lidem řekne jasně a srozumitelně, co místo toho a proč. To však vůbec neznamená, že by Antizeman a Antibabiš nebyl legitimní a nutný. Představa, že se lid k dobré věci nechá dotáhnout za nos, je naopak směšná, nedůstojná, nemravná a nedemokratická.

Co čeká na vládu

Shrnuto: podstatou dnešní nesnesitelné situace nejsou ani problémy pana Babiše s podnikáním, ani to, zda úkoluje či úkoloval novináře svých listů. Podstatou je konflikt mezi polistopadovou parlamentní demokracií a právním státem na jedné a „Novými pořádky“, autokracií a oligarchií na druhé straně. Je přitom třeba zmínit dvě jména: Andrej Babiš a Miloš Zeman (v tomto pořadí). Demokracie a právní stát jsou v defenzívě. Konflikt teď, necelého půl roku před volbami do PS, vyvrcholil hlubokou vládní a ústavní krizí. Veřejná podpora Andreje Babiše i prezidenta Zemana je stále relativně vysoká, pozice parlamentu, základní instituce parlamentní demokracie, naproti tomu relativně slabá. I proto, nenamlouvejme si nic jiného, je ohrožena vnitřní stabilita státu. Nemusím příliš napínat svou fantazii, abych si dovedl představit státní převrat (samozřejmě státní převrat v tom nejlepším slova smyslu, jiné ani nebývají).

Proto potřebujeme vládu opřenou o pořád ještě jakž takž demokratický parlament a schopnou přemostit kritických šest měsíců do voleb. Ne proto, aby dovršila dosavadní politiku koalice (to je spíš výhrůžka). Měla by jen vytvořit stabilní prostředí pro svobodné parlamentní volby. A demokratické strany by při všech rozdílech měly vědět, co mají společného, a dokázat to sdílet. Pravolevé bloky a koalice jsou málo smysluplné. Programová orientace ČSSD z podzimu tohoto roku na levicovou politiku s komunisty místo na demokratickou politiku s demokraty je proto krajně pochybná. A prezentovat na potápějícím se Titaniku polistopadové demokracie jako levicovou politiku nestydatou předvolební slibotechnu navíc vyjadřuje velké pohrdání voliči. Ve volbách bude nejspíš po zásluze potrestáno. Nemám z toho až tak radost, protože to, oč přijde ČSSD, nejspíš získá Andrej Babiš.

Psáno pro Fórum 24.

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Trpíte taky idiosynkrazií?

    Jiří Stránský

    Všechny vás zdravím v příjemně ochlazeném podvečeru. Před chvílí jsem vypnul televizor, což v poslední době dělám čím dál častěji: nejsem už ochoten přistoupit na řeči žen a mužů, na nichž poznám ještě...

  • Hanět člověka, počátek vraždy

    Radio Vaticana

    Papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty komentoval evangelium (Mt 5,20-26), kde stojí: »Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník...

  • Proč To komentovat?

    Pavlína Havlová

    Vydavatel Přítomnosti M. J. Stránský se ke spálení červených trenýrek na Hradě sice vyslovil poněkud expresivně, jeho glosa však plně koresponduje s úvahou, kterou jemnější formou vyjádřil na svém...

  • Ten blbec četl moji glosu v Přítomnosti

    Martin Jan Stránský

    Ten blbec na Hradě četl moji glosu v Přítomnosti!! (viz odkaz níže) Nejen to, dokonce se rozhodl pro mimořádné gesto. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak jsem musel zhlédnout video z této události...

  • Mají se Nové pořádky čeho bát?

    Bohumil Doležal

    Volební průzkum agentury Kantar TNS z 10. června t.r. (Volební model pro volby do Poslanecké sněmovny) se na první pohled nijak nápadně neliší od toho, co dosud přinesly jiné agentury. Výrazně (s...

  • Národ idiotů?

    Martin Jan Stránský

    Na nedávném sjezdu na Žofíně se Miloš Zeman opět vyřádil v rámci kauzy Peroutkova článku „Hitler je gentleman.“  Jeho výlet do zaplevelené zahrady vlastní děravé paměti pokračoval přes vlastní...

  • Malá, blbá, ale naše

    Petr Schwarz

    Ostře sledovaný bude – i kvůli kauze Čapí hnízdo – post ministra spravedlnosti, na který podle svých slov Babiš zvažuje dva kandidáty. Podle zákulisních hlasů má být jedním z těchto kandidátů do...

  • V šílícím světě

    Ladislav Heryán

    Celou republikou nedávno cloumala kauza nechvalně proslaveného divadelního představení, ve kterém údajně „Ježíš znásilní muslimku“. Jak potom řekne Tomáš Halík, vlastně to nakonec ani nebyla...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big