TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
vlada-pokoreneho-lidu
Vincent van Gogh. Scheveningen Women and Other People Under Umbrellas. 1882. wikiart.org

Vláda pokořeného lidu

Co když se za poptávkou po jednoduchých a rychlých řešeních ve skutečnosti ukrývá touha po spravedlivější společnosti?

„Voliči vyslali signál,“ zní jedno z nejfrekventovanějších klišé, které obíhá po besedách s politickými komentátory a zpravidla uvozuje tu více, tu méně komplikovanou skrumáž myšlenek, které chtějí být odpovědí na otázku, jak číst „vůli lidu“ vyjádřenou ve volebních výsledcích. Jejich čtení vyžaduje cosi jako tvůrčího ducha: volební výsledky jsou zprvu pouhé shluky čísel a znaků, které samy nic neznamenají, a teprve jejich spojováním vzniká režim, ve kterém mohou být „čitelné“. „Signál, který voliči vyslali“, pak na sebe v různých variacích bere podobu trestu, obav, odmítnutí, skepse, tápání, lhostejnosti, případně je vyjádřením nedůvěry, rezignace, možná dokonce zoufalství. Jelikož se všechny tyto podoby zdají být opakem ctností, které by – dle přání přesvědčených demokratů – měl démos pěstovat a užívat ve svém rozhodování, objevuje se sklon bilancovat volební výsledek jako „vítězství populismu“.

Populismu dvou tváří, dodávají někteří. Na jednom konci se schyluje k uchopení moci vládou „nestranných odborníků“, kde pasivně přihlížející lid tvoří pouhou kulisu „manažerské revoluce“. Na druhém konci se na moc třesou lidé, kteří slibují vládu davu a avizují záměr lokalizovat moc do rukou náhodně se utvářejících zástupů, které budou uskutečňovat „ideál přímé demokracie“. Lid jako suverén je pro obě hnutí příliš silným protivníkem a tak hledají způsob, jak omezit a kontrolovat jeho vstupy na scénu. Jedno chce vůli lidu depolitizovat a předat moc expertům, druhé hledá legitimitu pro své úmysly v moci davu. Obě chtějí suveréna získat na svou stranu a zároveň jej pokořit. Chtějí jej uchopit v jeho neurčitosti a současně zajistit, aby byla jeho vůle ještě více rozmělněna a jeho přání nesrozumitelná. Nehovoří-li suverén jasným hlasem, nelze mu ani vyhovět ničím konkrétním, kromě – jak praví další komentátorská zkratka – „jednoduchých a rychlých řešení“. Takto média definují populismus.

V dějinách politického myšlení už od antiky byl lid vždy považován za cosi primitivního a na jeho vůli se hledělo s podezřením. V Platónově dialogu Gorgias se setkáváme s argumentací aténského aristokrata Kalliklea, který si pohoršeně domýšlí, jak by politika vypadala, kdyby „sběř otroků a všelijakých lidí, úplně nicotných“ měla jen kvůli své tělesné převaze vyhlašovat zákony. Moc náleží těm, pokračuje Kallikles, „kdo jsou rozumní ve věcech obce, jakým způsobem by byla dobře spravována, a netoliko rozumní, nýbrž i zmužilí, schopní prováděti, cokoli by si usmysleli, a kteří neochabují pro malátnost své duše“. Kallikles soudí, že vláda množství by takové žádostivé jedince jen omezovala a snažila se je převychovat na uměřené a spravedlivé. Kdo ale vyslechne hlas přirozenosti, zjistí, že je dobré a spravedlivé nechat žádostem mocnějších volný průchod, zjednat jejich naplnění a zachránit obec před vládou „tisíců nerozumných“. I tak Kallikles dává svému oponentovi Sókratovi za pravdu v tom, že množství je mocnější než jednotlivec, a jelikož jsou zákonná ustanovení pocházející od mocnějších přirozeně krásná, musí tato charakteristika platit i pro zákony, které vzniknou se souhlasem množství. Soudí-li množství, „že spravedlivé je mít stejně, a ne mít více, a že je ošklivější bezpráví činit nežli snášet“, nezaslouží si tento úsudek o nic více kritiky než rozhodnutí učiněná vyvolenou elitou zákonodárců.    

Starým Řekům se tato egalitářská povaha množství jevila očividnější, než se nyní jeví nám. Množství netvoří davy, které by mocnému dávaly volnost hromadit statky, po kterých jeho žádostivá duše prahne. Množství nevynáší k moci muže bez uměřenosti, neodpouští jejich nezkrocené ambice a neprojevuje shovívavost při sledování jejich mocenských choutek. V Kallikleově horování za volnost žádostivých duší se objevuje obava z nebezpečného potenciálu množství, které, jak se zdá, vykazuje podivuhodnou soudržnost, pokud jde o význam slova spravedlnost. Zatímco Kallikles je přesvědčen, že je „od přírody spravedlivé“, pokud „statky lidí horších a slabších náleží člověku lepšímu a silnějšímu“, lidové zákonodárství prohlašuje vládu silnějšího nad slabším a nerovné rozdělení statků za nespravedlivé. Množství hledí na svůj prospěch: chová se podle Kalliklea možná zbaběle, ale určitě nikoli překvapivě nebo zmateně. Rozhodně ne tak jako lid v momentě vrcholící krize moderních demokracií.

Dnes jako by se chtěl lid této své povahy, která bývala zdrojem obav a pohrdání ze strany aristokratické moci, s co největší razancí zbavit. V podobě, v jaké se zformovala v uplynulých desítkách let, odmítá politickou třídu pro její odtrženost a sebestřednost, a místo ní upřednostňuje muže, kteří jsou co do majetnosti každodenním radostem a starostem plebejců ještě vzdálenější. Množství vytěsnilo otázku spravedlnosti z kolektivního vědomí a začalo se poohlížet po lídrech, kteří mu dopřejí oddechu od nekonečného hašteření jeho zástupců. S touto ztrátou a jí provázejícím rozpadem lidu jakožto suveréna se uzavírá možnost kritiky, kterou lid brání svá práva proti libovůli vládců. Klíčovou otázkou dnešní politiky už není to, kdo dokáže lépe zastupovat lid a bránit jeho práva, nýbrž kdo s výrazem revolucionáře na barikádách lépe a přímočařeji vyjde vstříc obecnému hladu po změně poměrů. Noví vůdcové dávají existujícím nespravedlnostem nanejvýš polovičaté vyjádření, které ovšem při slabosti politické konkurence stačí k tomu, aby se nové antipolitické výzvě dostalo laskavého přijetí a byla zakoušena jako spravedlivá a „pro lidi“. Tvář spravedlnosti, jaká byla kdysi připisována athénskému lidu, se v dnešní době jeví čímsi hluboce zapomenutým a jako ideál v podstatě nevzkřísitelným. Pokud se občas v záblescích přeci objeví, pak jen ve své zdegenerované podobě, která neomezuje dnešní politicky ambiciózní oligarchii v tom, aby se kritikům své žádostivosti vysmála a mohla dál nerušeně bohatnout. Nová vládnoucí třída konečně předvádí účinnost svých „jednoduchých a rychlých řešení“: sejmula uzdu žádostivosti, zapomněla na uměřenost a definitivně zlomila sílu „tisíců nerozumných“.           

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Učešte mi uši

    David Bartoň

    V době, kdy je lidské slovo vzácné, mi zní až neuvěřitelně inspirativně, co pověděl A. Mitrofanovovi jeden z hrdých Rusů a nemnoha přátel naší země Viktor Fajnberg[1]: „Jste-li v bezvýchodné...

  • Lid může hýkat, konečně se zbavil elit

    Jaroslav Erik Frič

    Od své nominace (nevím, kým vůbec podané) na Cenu Magnesia Litera za mé „blogové“ psaní v loňském roce a která se předává pod egidou pro mne zcela nepřijatelných sponzorů, jsem se distancoval...

  • Trpíte taky idiosynkrazií?

    Jiří Stránský

    Všechny vás zdravím v příjemně ochlazeném podvečeru. Před chvílí jsem vypnul televizor, což v poslední době dělám čím dál častěji: nejsem už ochoten přistoupit na řeči žen a mužů, na nichž poznám ještě...

  • Hanět člověka, počátek vraždy

    Radio Vaticana

    Papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty komentoval evangelium (Mt 5,20-26), kde stojí: »Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník...

  • Proč To komentovat?

    Pavlína Havlová

    Vydavatel Přítomnosti M. J. Stránský se ke spálení červených trenýrek na Hradě sice vyslovil poněkud expresivně, jeho glosa však plně koresponduje s úvahou, kterou jemnější formou vyjádřil na svém...

  • Ten blbec četl moji glosu v Přítomnosti

    Martin Jan Stránský

    Ten blbec na Hradě četl moji glosu v Přítomnosti!! (viz odkaz níže) Nejen to, dokonce se rozhodl pro mimořádné gesto. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak jsem musel zhlédnout video z této události...

  • Mají se Nové pořádky čeho bát?

    Bohumil Doležal

    Volební průzkum agentury Kantar TNS z 10. června t.r. (Volební model pro volby do Poslanecké sněmovny) se na první pohled nijak nápadně neliší od toho, co dosud přinesly jiné agentury. Výrazně (s...

  • Národ idiotů?

    Martin Jan Stránský

    Na nedávném sjezdu na Žofíně se Miloš Zeman opět vyřádil v rámci kauzy Peroutkova článku „Hitler je gentleman.“  Jeho výlet do zaplevelené zahrady vlastní děravé paměti pokračoval přes vlastní...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big