Hlavní informace
co-zamestnanci-ceskofertu
Pablo Picasso. Head of the man. Výřez. wikiart.org

Co zaměstnanci Českofertu?

Je patrné, že Babiš nikdy nevysloví, co mu slina na jazyk přinesla a za všech okolností bude říkat pouze to, co se mu hodí do krámu. Minimálně k tomu byla marxistická drezúra užitečná. Je zcela zbytečné mu naslouchat, nebo dokonce o jeho žvatlání uvažovat a brát ho vážně. Výzvy k odstranění blábolu od člověka, který prožil polovinu života na schůzích a poradách centrálních plánovačů, kteří přivedli k ekonomickému, kulturnímu i morálnímu bankrotu jednu dříve snesitelnou zemi, patří do kategorie vydařených vtipů. Taktéž výzvy k makání pocházejí ze stejného soudku. Ponechme stranou, že makáním co svět světem stojí ještě nikdo bábišovsky nezbohatl, a pokusme se raději uhodnout, jak asi v jeho představě takové makání vypadá. Bohužel mám nulové zkušenosti s jazykem normalizačních přednášek, schůzí, porad a školení, ale nelze vyloučit, že v husákovské češtině by makání mohlo být synonymem práce. Ale ani v tomto případě se na meritu věci nic moc nemění, protože jak gangster, tak pasák nazývají svou činnost prací.

Toho, co zbývá k přemýšlení, je pramálo. O úmyslech majitele-nemajitele Čapího hnízda nelze mít vzhledem k jeho minulosti ani stín pochybnosti. Jediná relevantní otázka dávající smysl je, zda porušil zákon, nebo zda pouze využil díru v zákonech. V prvním případě by měl být i se svými spolupachateli náležitě potrestán vězením nebo jinou formou legální sankce, v opačném případě může být postižen pouze opovržením širší či užší veřejnosti. Taková jsou momentální pravidla hry. Odpovědnost leží buď na pachatelích, nebo na zákonodárcích, kteří odvedli špatnou práci.   

Takže poslední, co stojí za pár minut pozornosti, je prohlášení, že chce řídit stát jako firmu, což je asi tak jediné, čemu se dá do jisté míry věřit, protože na tom lze něco trhnout. Babiš není sám, kdo po něčem podobném dojemně touží. K realizaci tohoto velkolepého projektu bohatě stačí proměnit obyvatelstvo v zaměstnance. Jenže není zaměstnanec jako zaměstnanec a v případě státopodniku se každý zaměstnanec stává zaměstnancem státním. To se bez drobných úprav legislativy neobejde. Nejprve bude třeba se vypořádat s populací mladší patnácti let. To znamená, že buď pod státopodnikový dozor přijdou jesle, mateřské školky i devítiletky, nebo bude muset zrušit zákon zakazující dětskou práci. Dorostence starší patnácti let bude třeba proměnit v učně, to by neměl být problém. Horší to bude s dospělými zaměstnanci, protože existuje riziko, že budou lpět na svých neproduktivních návycích. Protože do firmy se lidé nerodí, ale bývá s nimi navazován pracovní poměr na základě pohovoru, bude také třeba vyřešit problém, jak naložit s těmi, kdo o kariéru v podniku Českofert nejeví zájem. Protože žádný ředitel nemůže připustit, aby se někteří zaměstnanci flákali na úkor vycepovaných dříčů, bude nutné zostřit dozor a sesumírovat soubor interních trestů. V nudných podmínkách liberálního kapitalismu bylo možné flákače jednoduše propustit. To je v případě státofirmy vyloučeno, protože mimo podnik nic neexistuje. S krácením prémií patrně nepochodí, ale co jiného je v takovém případě zahálka než sabotáž? Návod, jak nejlépe zatočit se sabotéry, lze nalézt v sebraných spisech V. I. Lenina. Jiným řešením přicházejícím v úvahu by mohla být exkomunikace nepohodlných pracovníků do ciziny. Pokud si pan generální ředitel neuchoval dostatečně pevné vazby se Slovenskem, které by na jeho rodnou hroudu přijalo několik milionů českých povalečů, bude je muset v převleku za uprchlíky poslat kamsi do Evropy či do zámoří. Naštěstí může první mezi stachanovci čerpat ze znalostí získaných v dobách svého trudného mládí. Pracovní převýchovné tábory jsou další z řady elegantních, třebaže ekonomicky nepříliš osvědčených řešení. Také paragrafy proti příživnictví a na ochranu majestátu by se šikly. Zakázat odbory, které by mohly ponoukat zaměstnance ke stávce a jiným projevům neúcty k vedení podniku, bude další nezbytný krok na cestě zvyšování obecného blaha a stlačování životní úrovně směrem dolů. A co s důchodci? Připustit proměnu prosperující firmy v útulek pro přestárlé si ovšem schopný manažer také dovolit nemůže. Tím jeho starosti zdaleka nekončí: překročením vrátnice se zaměstnanec v dobách kořistnického kapitalismu opět stával majitelem svého času a žádný páprda mu nemohl nařizovat, jak s ním naloží. V okamžiku, kdy stát a firma splynou, bude třeba volný čas pracovníků organizovat, to dá podnikavý rozum. Naděje na akce Z, společenské vyžití ve formě organizovaných setkání třeba s členy zemědělských družstev, folklórní spolky či přátelská sportovní utkání umírá poslední. Možná se dokonce sejdeme v radostném průvodu na oslavu makání na Prvního máje. Už se nemohu dočkat, až na mé nadšeně mávající maličkosti spočine blahosklonný zrak dobrodince na tribuně.

Zkrátka Andrej Babiš je manažer jako noha, nejen vážený makačenko, ale dokonce též progresivní myslitel navazující na nejlepší národní tradice.

Tyto hypotetické, od snů úmyslně odtržené úvahy vedou přímou cestou k poněkud zábavnějšímu hlavolamu: může být zlatokop v nějakém ohledu a nějakým pokřiveným způsobem alespoň někomu občas užitečný? Odpověď je daleko složitější, než by se mohlo na první pohled zdát, protože je nutné oddělit od sebe dva registry obvykle splývající. Možné přístupy nelze uvést do rovnováhy, je nutné se přiklonit na jednu, nebo druhou stranu. Co je důležitější: spravedlnost, nebo obecné blaho? Státní zájem, nebo občanské svobody? Životní úroveň, nebo kvalita života? Nápadně často se totiž stává, že věc zdánlivě dobrá se zvrtne, že dobrý úmysl není zárukou dobrého výsledku, že i sporný čin má paradoxně kladný dopad.

Tím se obloukem dostáváme k Babišovým obdivovatelům, spolupracovníkům a voličům. Koho kdo obdivuje, z koho má strach a proti komu se bouří, je čistě soukromá záležitost, ale odevzdáním hlasu ve prospěch usvědčeného oportunisty se volič zříká práva na ziskuchtivce nadávat. Dle stoupající Babišovy hvězdy soudě, lze říct, že značná, nepochybně náležitě motivovaná část populace má k hrabivcům kladný, až obdivný vztah. Budiž, to není objev, za nějž mi hrozí udělení státního vyznamenání. Na tomto konstatování je nepříjemné pouze to, že naštvanost ke změně skutečně nevede. Pouze vytrvalým a soustředěným tlakem zdola je možné vyždímat z našich placených služebníků politickou vůli nezbytnou k odstranění parazita.

Budoucnost navždy zůstane neprůhledná, nahlédnout do ní umějí jen astrologové, vědmy, chiromantové, haruspikové, prognostici a jejich kolegové čtoucí z lógru, křišťálové koule či interních a utajovaných zpráv. Po zkušenostech, jichž jsme nebyli v posledních desetiletích ušetřeni, je možné a dokonce pravděpodobné, že budoucí generace budou se slzou v oku vzpomínat na zlaté časy s pánkem riaďitelským v čele zemědělského, potravinářského a chemického holdingu. Nejen Rusové s láskou připomínají Stalina, lidové vděčnosti se dostává plnými doušky i Putinovi usilovně pracujícímu na kontinuitě ruské státnosti. Jistě mají k svému obdivu balík nezvratných důvodů a argumentů jako řemen, jejichž jedinou slabostí je, že přesvědčí opět jen okouzlené a frustrované. Nelze tedy vyloučit, že i v případě Babiše se za dvě tři generace ukáže, že něco z toho, co bezděky nebo děky učinil, mělo nečekaně pozitivní dopad. Podporovat ho, aby mohl dál zhoršovat kvalitu jídla, ničit krajinu, vykořisťovat své zaměstnance, zneužívat svého postavení, obcházet zákony a hrát si na Jánošíka? Než se pokoušet lidi převychovat, je lepší přispět k vytváření podmínek umožňujících bránit zločincům v rozletu tím, že umožníme ruce spravedlnosti popadnout grázla pod krkem. Vždyť i ten zmiňovaný Al Capone nakonec skončil v teplákách. To ovšem byla doba, kdy tepláky ještě byly dostatečným důvodem nepustit hosta do restaurace. 

Další informace

Glosy

  • Komokřesťanství – komunistická verze křesťanství v Číně

    V zemi, kam se náš prezident „jezdí učit, jak stabilizovat společnost“, už zas „zítra znamená včera“. Komunisté po století krvavých represí dovolí vyznávání i jiných kultů a náboženství na území své...

  • Ďáblové ve SMEČKÁCH

    Papež nedávno vyhlásil, že Peklo neexistuje. Novopečení bezdomovci našli briskně dočasný azyl v Galerii Smečky v Praze na výstavě manželů Preclíkových. Zdeněk Preclík, sochař, jeden z posledních vládnoucích...

  • I stromy mají vztahy

    Kdybyste si v tyto dny vzali na procházku do lesa stetoskop a přiložili jej k jakémukoliv stromu, uslyšíte křehké, leč nepřetržité šumění. Po zimním spánku se totiž probouzejí i ti největší velikáni...

  • Nejsem srnka

    Nepřestává mě šokovat nepřítomnost svatých Evangelií v životě, myšlenkách a četbě zřejmě zdrcující většiny lidí. Co jiného najít? Co jiného hledat? Lidé „milují přírodu“, nadchýnají se Vesmírem a...

  • Demošky na Václaváku aneb vzpomínka na Láďu Kantora

    Víte, jaký je rozdíl mezi listopadem 89 a dubnem 2018? Tehdy jsme mohli svobodu získat a dnes ji můžeme ztratit! Dějinné zvraty, kterým se někdy až eufemisticky říká revoluce, mají vždy své výrazné...

  • Nejdůležitější vzkaz Miloše Formana

    V neděli ráno mi volala má „kdysi milovaná“ žena: „Honem si pusť televizi… je tam úžasný pořad o Formanovi!“. Televizi jsem si nepustil, protože jednak jsem měl rozdělanou práci, kterou jsem nemohl...

  • Visegrád bychom měli zredukovat na Česko a Slovensko a pokusit se spojit se s Rakouskem a Slovinskem

    Bývalé Rakousko-Uhersko bylo prohnilé, avšak existoval i zřetelný rozdíl mezi Rakouskem (Předlitavskem) a Uherskem (Zalitavskem), neboť to bylo ještě zkorumpovanější, a mimo jiné proto i...

  • Problémy našich hlav

    Fotbalová Sparta loni v létě investovala za nové hráče i trenéra skoro půl miliardy korun. Logicky se proto očekávalo suverénní tažení za titulem a postupy v evropských soutěžích. Opak je spíš...

Další informace

Nový život výstav

    krizek

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big