TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
prvnim-zajmem-jakehokoliv-statu-by-melo-byt-dobro-ditete
Chaim Soutine. Little Girl with Doll. 1919. Výřez. wikiart.org

Prvním zájmem jakéhokoliv státu by mělo být dobro dítěte

Práce s dětskými oběťmi sexuálního násilí je v ČR nejlepší v Evropě.

Ministerstvo vnitra v roce 2016 podpořilo projekt na rozvoj community policing tedy budování vztahů mezi občany a policií, vytváření map zločinnosti a boj proti obchodování s lidmi. Nově se samostatným tématem stala pomoc dětem, které se staly obětí sexuálního násilí. Do toho se zapojuje Policie ČR i české nevládní organizace, Policejní prezidium, Úřad služby kriminální policie a vyšetřování. Právě v sídle posledně jmenované instituce jsme se bavili s důstojnicemi z Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování při Policejním prezidiu ČR s podplukovnicí Martinou Petrovičovou a Markétou Kalouskovou o jejich nesnadné a emočně velmi náročné práci, o níž dokonce jezdí přednášet i do zahraničí. K rozhovoru se připojil také Petr Pojman z organizace Team 4 Ukraine (T4U), který zahraniční výjezdy policistů organizuje. 

 

Jak jste se dostaly k práci s dětskými oběťmi sexuálního násilí a kde v zahraničí je zájem o vaše zkušenosti?

Martina Petrovičová: Pracujeme na Policejním prezidiu České republiky na Úřadu služby kriminální policie a vyšetřování, na Odboru obecné kriminality, kde máme na starosti mládež a mravnost – tedy sexuální delikty, což znamená, že máme v gesci veškeré trestné činy na mládeži a rovněž trestnou činnost páchanou dětmi. Přes dvacet let jsme dělaly vyšetřovatelky a teď máme na starosti metodiku.

Markéta Kalousková: Služba kriminální policie byla oslovena organizací Team 4 Ukraine, zda by pro setkání s ukrajinskými kolegy zapůjčila speciální pomůcky pro vedení výslechu dětí, které se staly oběťmi sexuálního zneužívání. První sdílení zkušeností v této oblasti mělo velký úspěch a na základě toho se rozvinula další spolupráce i v této oblasti, což znamená představit naše téma, předat naše zkušenosti a načerpat zkušenosti ukrajinských kolegů.

Proč Ukrajina?

Petr Pojman: V roce 2014 se Ukrajina stala tématem projektu Pražského institutu bezpečnostních studií proto, že se věnujeme sdílení zkušeností z transformace bezpečnostních struktur nejen na Ukrajině, ale i v Česku a po revoluci v 2014 bylo zřejmé, že Ukrajina se bude potřebovat reformovat. Ministerstvo zahraničí podpořilo projekt, který spojuje vládní a nevládní organizace, a reforma bezpečnostního aparátu je a ještě bude na Ukrajině velké téma. Postupně projekt získal konkrétnější úkoly a větší měřítko. Bylo třeba vytvořit samostatnou organizaci (T4U) a stále více zapojovat Ministerstvo vnitra a policii. Na práci našich policistů na Ukrajině můžeme být hrdí. Pomáhají Ukrajině v řešení těch nejzávažnějších zločinů. V jiných aspektech zase Ukrajinci pomáhají nám. Jde o vzájemně velmi výhodnou spolupráci s obě strany si ji pochvalují.

Markéta Kalousková: Česká policie spolupracuje se spoustou zahraničních partnerů a teď úzce spolupracujeme například se slovenskými partnery, kteří od nás přebírají metodiku výslechu dětského svědka, vzhled speciálních výslechových místností a často vyjíždíme na konference do zahraničí. Tam zjišťujeme, že v systému práce s oběťmi, jsme top v Evropě a že by tedy bylo dobré předávat naše zkušenosti dál.

Petr Pojman: Já jsem tato témata nabídl ukrajinským kolegům v Černomorsku oni si mysleli, že to nebude aktuální. Přijeli jsme do Černomorsku a do Oděsy a ukázalo se nejen, že je to aktuální, ale že mají obrovský problém s identifikací obětí. Kriminologie říká, že pokud policejní statistika ukazuje nízké hodnoty, tedy že nemáme trestný čin, ale lze ho tam předpokládat, tak existuje problém s jeho identifikací. Ukrajina podle všeho má problém s identifikací sexuálního násilí a my jsme jim na některých úrovních, hlavně regionálních ukázali, že mají problém, o kterém ani neví. Děti, které jsou obětí sexuálního násilí mají psychické problémy a později se dokonce mohou stát sami pachateli podobných činů. Ukrajinci mají velký zájem situaci řešit a některé výsledky jsou již vidět. Ted právě chystáme konferenci, kde naši dosavadní práci vyhodnotíme a zvážíme, jak nejlépe pokračovat dále.

Martina Petrovičová: Viděli jsme to i na případu dětské pornografie z Černomorsku. Ukázali jsme obrázky z kyberprostoru dospělým policistům, kteří tam seděli a tvářili se, že to neexistuje. Tehdy jsme pochopili, že ten problém je reálný a je potřeba jim ukázat nějaký směr.

Mluvili jste o tom, že metoda české policie je na hodně vysoké úrovni. Můžete ji v krátkosti popsat? Respektive ty inovace, se kterými přišla česká policie.

Martina Petrovičová: My máme metodiku práce s dítětem, která obsahuje navázání kontaktu, což se dělí podle dosaženého věku a mentální úrovně dítěte. Jinak se přistupuje k pětiletému a jinak k patnáctiletému dítěti. Pak následuje poučení dítěte před úkonem, což je to nejdůležitější. Znamená to totiž, že tomu dítěti se musí vysvětlit, co všechno musí zaznít, aby to z hlediska procesního bylo právoplatné. Poslední část je samotný výslech dítěte. My ke každé části máme zpracovanou zvláštní metodiku.

Markéta Kalousková: Když se dítěti cokoliv stane, nemusí to být jen sexuální násilí, to dítě je traumatizováno. Chceme všechny policisty naučit, jak se správně k tomu dítěti chovat od první chvíle. Plošně máme základně proškolené všechny české policisty, jak se k dítěti chovat, když přijde na policii. Pak jsou specialisté, kteří se zabývají výslechem dětí ať již jako pachatelů, nebo svědků. Chceme systematicky vzdělat všechny, kteří se specializují na práci s dětmi. To se týká i psychologů nebo státních zástupců, protože jsou tam dvě roviny: práva, to co je potřeba, aby u soudu zaznělo a zároveň, aby to to dítě pochopilo a dál ho to netraumatizovalo, tedy aby nedošlo k sekundární viktimizaci. Primární viktimizace vzniká trestným činem a k sekundární může dojít tím, jak se ostatní k té oběti chovají, jak s ní policie pracuje. A proto jsme vytvořili speciální výslechové místnosti, aby se děti cítili ne jako na policii, ale jako doma. Nejsou to úplně hračkárny, ale má jít o příjemnou místnost, kde to dítě je samo s vyšetřovatelem a vedle je druhá místnost, kde jsou obrazovky a všichni, kteří se musí výslechu účastnit jako obhájci, orgány sociální péče o dítě, popřípadě soudce a další osoby, mají online přenos výslechu, ale nejsou tam s nimi, aby kolem dítěte nesedělo spousta lidí, aby se cítilo komfortně.

Mělo by to tedy být tak, že to dítě vyslechnete jednou a už pak nikdy nemusíte?

Markéta Kalousková: Mělo by to tak být, ale mohou nastat nějaké další okolnosti. Ale je to ideální stav.

Mluvily jste o speciálních výslechových pomůckách. Můžete je přiblížit?

Martina Petrovičová: Pokud je dítě traumatizované, nechce říct, co se stalo nebo se bojí, používáme látkové figuríny celé rodiny, dříve byly pouze dvě – kluk a holka, které ale byly nedostačující. Dnes používáme chlapečka, holčičku, tátu, mámu a máme dědečka s babičkou. Jsou oblečené jednoduše, účelně, ale co je nejdůležitější mají všechny pohlavní znaky a všechny tělesné otvory. Dítě se identifikuje s některou figurkou, která je mu nejbližší a vybere figurku která představuje pachatele a může ukázat, co ten pachatel dělal a jak se choval. Nemusí se to používat jen u dětí, i dospělý traumatizovaný člověk někdy radši ukáže, co se stalo, než aby o tom mluvil.

Petr Pojman: Nebo ty děti prostě nemají slovní zásobu, aby to popsaly.

Markéta Kalousková: My je necháme ať si z té rodiny vyberou, kdo je to dítě a kdo pachatel. Stává se, že dítě řekne, že pachatel je starý člověk a vybere si figurku otce, což ukazuje, že z psychologického hlediska ty děti to vidí jinak než my.

Vraťme se k vašemu výjezdu. Co je specifické pro Ukrajinu? Je nějaký rozdíl mezi tím, co se páchá na Ukrajině a co v Čechách?

Martina Petrovičová: Jediné, s čím jsme se setkaly je, že na Ukrajině nemají domácí násilí kodifikované jako trestný čin. Oni to nemají jako skutkovou podstatu. U nás to také dost dlouho nebylo. A že u dětské pornografie jim chybí prostředky, aby ji mohli stíhat.

Petr Pojman: Jediné specifikum, které mě napadlo jsou regiony, kde dospělé obyvatelstvo pracuje dlouhodobě v zahraničí a ve vesnici zůstali starci a děti. Ty děti jsou sociální sirotci, nemají rodiče, chybí mužský vzor. V Ternopilské oblasti jsme se setkali s případem, kdy manžel je v Irsku už 10 let, posílá domů peníze, manželka tady za to koupila byt, rozjela byznys a vychovává děti. On se teď po 10 letech vrací, přičemž tam pracoval jako nelegál. Uvědomme si ale, že člověk často není v situaci, kdy by si vybíral. Není to o tom, že buď budu tady pracovat legálně a nějak s tím vyžiju, nebo pojedu jako nelegál do zahraničí a hodně si vydělám. Je to buď tady umřu hladem a děti budou žít v jednom pokoji bez podlahy, což jsem viděl na vlastní oči, anebo budu pracovat na černo. Ta volba často není svobodná, ale okolnosti je k tomu často nutí. To je specifické a takhle vypjaté to v Čechách není.

Co vás na Ukrajině překvapilo?

Martina Petrovičová: Příjemným překvapením byla velká chuť zřídit podobné výslechové místnosti, pořídit obdobné pomůcky, pracovat s oběťmi, věnovat se těm dětem. My jsme tam navštívili policii a nevládní organizaci Policie občanské bezpečnosti.

Markéta Kalousková: Ještě nás překvapila Policejní univerzita, především skvělá byla ta chuť mladých lidí učit se nové věci, udělat pro svoji vlast všechno, co dokáží. Oproti Česku je vidět, že ta motivace být policistou je opravdu velká. Je vidět, že oni něco chtějí změnit. Rozdíl ale ještě je, jak málo policistů oproti nám mají. To znamená, že každý musí být zahlcen prací a pak se logicky nemůže těm případům věnovat do hloubky.

Co znamená málo policistů?

Martina Petrovičová: Na 70 tisícové město je 64 policistů. U nás na stejný počet obyvatel bude desetkrát tolik policistů.

Je něco, co jste se vy naučily od nich? Něco, co vás obohatilo?

Markéta Kalousková: Zajímavé je, že jejich policie je více disciplinovaná než ta naše. I studenti, tam je to vidět asi nejvíc. Na Ukrajině se daleko víc klade důraz na výcvik se zbraní a fyzická cvičení. Naši policisté samozřejmě umí zasáhnout, ale na Ukrajině se na to při studiu klade větší důraz.

Martina Petrovičová: U našich policejních adeptů bývají velkým problémem fyzické testy. To na Ukrajině není. Pak také, že ukrajinská policie asi lépe spolupracuje s neziskovým sektorem. Především tak, že kam třeba policie podle zákona nemůže, tak pošle neziskovku. Mám na mysli oblast drogové kriminality, například fingovaný nákup drog, aby chytili dealera, policista by musel překonávat velkou byrokracii a díky téhle spolupráci se to dá celkem rychle a flexibilně zařídit.

Co ukrajinská policie a ženy?

Markéta Kalousková: Na škole jich nebylo tolik, ale u nově zřízené patrulní policie to bylo půl na půl. Rozhodně jsem si nevšimla, že by ženy-policistky byly od mužských kolegů nějak diskriminovány, aspoň tedy co jsem měla možnost vidět.

Martina Petrovičová: U nás je to dneska tak, že si oběť může vybrat, zda chce být vyslýchána policistou nebo policistkou. A díky personální kapacitě to u nás není problém, tak jako to třeba může být na té Ukrajině. Ale většinou u těch obětí nejde o to, jakého pohlaví je vyšetřovatel, ale o tu vlídnost zacházení, že policista je schopen vést výslech šetrně a netraumatizovat oběť ještě víc, než je. U dospělých se s tím občas setkáme, ale u dětí je to jedno, zda je to policistka nebo policista, hlavně že dokáže s tím dítětem navázat kontakt.

Myslíte, že vaše výjezdy na Ukrajinu mohou něčemu pomoct?

Markéta Kalousková: Myslím, že právě předávání zkušeností ať na Ukrajinu nebo do jiných zemí je nesmírně důležité. Není to o tom, že na Ukrajinu přijede někdo ze západu a oni všechno odkývají a zapíší si to do deníku. Je to opravdu o sdílení zkušeností a přemýšlení, jak bychom věci mohli dělat lépe. Navíc, i když každý stát má vlastní legislativu a je uspořádán jinak, tak děti jsou všude stejné a prvním zájmem jakéhokoliv státu by mělo být dobro dítěte.

2 9 2018 obr1

Speciální výslechové pomůcky 

2 9 2018 obr2

Petr Pojman, Martina Petrovičová a Markéta Kalousková

2 9 2018 obr4

Výslechová místnost 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

                                       30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno              LOGO 4Home CZ RGB

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1