TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
posledni-zemanuv-ukol-a-muze-umrit
Grant Wood. The sentimental folk song. 1940. Výřez. wikiart.org

Poslední Zemanův úkol... a může umřít

Analýza zneužívání energetiky současným Ruskem.

Celkové shrnutí

Ruská vláda používá obchod s energetickými surovinami a technologiemi jako integrální součást své geopolitické strategie. Jeho prostřednictvím posiluje svůj vliv v dotčených zemích, prohlubuje jejich závislost na Rusku, a v případě potřeby je dokáže změnou obchodních podmínek či krácením dodávek vydírat. V případě jaderné energetiky je tento aspekt přinejmenším stejně významný, jako v případě zemního plynu. Uzavřením smlouvy o stavbě nových ruských jaderných reaktorů v ČR by vláda umožnila výrazné posílení ruského vlivu v zemi. Podobný projekt je navíc spojen s rizikem nejen bezpečnostním, ale i ekonomickým.

Hlavní rizika pro Českou republiku spojená se stavbou nových jaderných zdrojů  závěry:

  • Geopolitické vlivové riziko: Zejména v případě rychlé a netransparentní mezivládní dohody bez řádného tendru se stát zaváže při stavbě nových jaderných zdrojů ruskému státu podobně, jako se stalo v Maďarsku (viz níže), otevře se prostor pro legalizované schéma strategické korupce a elite capture mechanismů, přičemž ruským cílem bude získat výraznější geopolitický vliv v ČR nikoliv jen přes samotnou technickou stavbu, ale zejména doprovodné financování a další právní nástroje, které umožní legitimní zástěrku pro masivní navýšení ruského vlivového aparátu v ČR. Stát se také vystaví možnosti vydírání ze strany dodavatele, jehož strategické zájmy jsou přitom v kontradikci ke strategickým zájmům ČR (viz níže).
  • Ekonomické riziko: Stavba nových jaderných zdrojů se výrazně nevyplatí a stát a následně občané na ni budu výrazně ekonomicky doplácet.

Metody ovlivňování ostatních států ze strany RF s využitím energetického sektoru – závěry

  • V Rusku neexistuje nic jako čistě ekonomický přístup k zahraničnímu obchodu s energetickými surovinami a technologiemi. Případný zisk je důležitým, ale nikoliv jediným (v některých případech ani hlavním) aspektem uzavírání předmětných obchodních smluv. V této souvislosti můžeme rozlišit šest základních mechanismů ovlivňování, které se v praxi prolínají a doplňují:
    • posilování přítomnosti a vlivu v cílové zemi,
    • korupce a financování Kremlu nakloněných politických a ekonomických entit podílem na zisku probíhajících projektů (ať už otevřeným nebo skrytým)
    • zvýhodněné ceny a podmínky pro spřátelené režimy,
    • vytváření závislosti na dodávkách paliva a servisních službách,
    • využití vyvolané závislosti k vytváření diplomatického nátlaku a vydírání v otázkách, které s energetikou nesouvisejí,
    • ohrožení energetické bezpečnosti cílové země pozastavením služeb.
  • Všechny výše popsané způsoby Ruská federace (RF) v tomto tisíciletí v praxi používala (viz níže).
  • Pro Českou republiku je v současnosti zvlášť důležitá první uvedená metoda. Investice do infrastrukturních projektů jsou typické pro posílení gravitačních sil mezi Ruskem a cílovou zemí s úmyslem v další fázi intenzivněji ovlivňovat její politiku napřímo. V rámci stavby jaderné elektrárny by v České republice působily stovky až tisíce pracovníků ruského státního podniku Rosatom, kteří by v tuzemském prostředí navazovali pracovní a osobní kontakty, včetně kontaktu s lidmi a informacemi, které jsou klíčové pro ochranu strategických zájmů státu v oblasti energetiky i bezpečnosti. S ohledem na zvláštní charakter Rosatomu (viz níže) je takovou možnost třeba vnímat s krajními obavami.
  • Za zmínku stojí i následující aspekt: v případě uzavření smlouvy o stavbě nebo dokonce i financování projektu nových jaderných reaktorů by se stalo důležitým zájmem České republiky, aby nebyly jakkoliv posilovány ekonomické sankce proti Rusku. Jejich rozšíření na Rosatom nebo ruské banky by totiž mohlo vést k ohrožení či úplné likvidaci projektu, a to i ve fázi jeho pokročilé přípravy a výstavby. Podobnou zkušenost (včetně s ní spojeného lobbyingu části tuzemského průmyslu za zrušení sankcí) jsme učinili již v případě íránské JE Bušéhr. Popsaný postup by vedl k vytvoření podstatného rozporu mezi užšími zájmy ČR a širšími zájmy severoatlantického společenství.

Doporučované kroky:

  • Zahájit parlamentní a veřejnou debatu o rizicích mezivládní dohody a ruského financování nových jaderných zdrojů.
  • Nejprve připravit a veřejně prodiskutovat nezávislé a externě oponované ekonomické kalkulace výhodnosti stavby nových jaderných zdrojů v situaci, kdy je evidentní globální trend ustupování od nových jaderných zdrojů zejména vzhledem k výrazné ekonomické nevýhodnosti.
  • Požadovat řádný tendr, který bude respektovat současnou právní úpravu, pomůže zabránit nelegitimním politickým a geopolitickým tlakům na toto strategické rozhodnutí ČR s dopadem v dalších 80 letech (20 let stavba, 60 let projektovaná životnost) a přitom ve svých zadávacích podmínkách zohlední existující bezpečnostní rizika.

Fakta

Geopolitika jako rám ruské energetické politiky

  • Putinova disertace „Стратегическое планирование воспроизводства минерально- сырьевой базы региона в условиях формирования рыночных отношений : Санкт- Петербург и Ленингр. обл.“ (1997), ačkoliv se týká primárně trhu energetických surovin, začíná kapitolou věnovanou geopolitice. A geopolitika je (především zásluhou mnohaletého působení Alexandra Dugina v akademii generálního štábu) také základním rámcem plánování ruské vojenské politiky.
  • Geopolitika bývala tradičně analýzou geografických vlivů na mocenské vztahy v mezinárodních vztazích (Encyclopaedia Britannica).
  • Rusko ve faktické „neoficiální“ státní ideologii samo sebe ztotožňuje s geopolitickým pojmem „Heartland“ (centrální geografická oblast světa ovládající všechny ostatní). Tento pojem zavedl britský geopolitik Halford John Mackinder, který koncepci podrobně rozpracoval v článku "The Geographical Pivot of History" (1904). Podle Mackindera je Heartland jádrem „Světového ostrova“ (World-Island; tj. blok Evropy, Asie a Afriky). Mackinder tehdy vymezil Heartland v zásadě jako „Ruské impérium minus Kamčatka“.
  • Ve spise „Democratic Ideals and Reality“ z roku 1919 se pak nachází Mackinderova formulace donekonečna opakovaná ruskými geopolitiky: „Kdo vládne Východní Evropě, ovládá Heartland; kdo vládne Heartlandu, ovládá Světový ostrov; kdo vládne Světovému ostrovu, ovládá svět.“ - V tomto smyslu je pro Rusy geopolitika teorií ruské světovlády, v níž zásadní role připadá ovládnutí Východní Evropy.
  • Extrémní ruský zájem o geopolitiku, která po 2. světové válce dlouho stála spíše na okraji zájmu teoretiků mezinárodních vztahů, lze mj. vysvětlit jako prostředek, díky němuž lze i technologicky, ekonomicky a sociálně zaostávající, demograficky upadající impérium, ovšem disponující na bezkonkurenčně rozlehlém území ohromnými surovinovými zdroji, považovat za „faktický střed světa“. Z tohoto hlediska plní geopolitika podobnou roli pilíře ruských imperiálních ambicí, jako pravoslavná mytologie Třetího Říma.
  • Přinejmenším od poloviny první dekády 21. století se ruská vojenská doktrína zaměřuje na zapojení celého vládního aparátu a veškerých domén mocenského soupeření do válečného úsilí. Doktrína z roku 2000[1] ještě definovala vojensko-politickou, vojensko-strategickou a vojensko-ekonomickou základnu vedení války, zatímco následující doktrína[2] hovoří již o využití „politických, diplomatických, legálních, ekonomických, environmentálních, informačních, vojenských a dalších instrumentů“.[3] Zmíněný přístup stojí v přímém protikladu k západnímu, jenž usiluje zejména o získání technologických výhod v konkrétních doménách vojenského střetu (např. schopnost přesného konvenčního úderu z odstupu). Zároveň způsobuje na straně západních komentátorů konfúzi, pokud není chápáno, že Rusko pojímá válečné úsilí mnohem šířeji, než jak je vymezují tradiční západní koncepce.
  • Ekonomická dimenze energetické spolupráce s Ruskem tedy zachycuje pouze jeden z mnoha rozměrů celé záležitosti. Ačkoliv také západní firmy mohou někdy „nabalovat“ na ekonomické projekty sekundární agendu, zaprvé tak činí jako soukromé subjekty, nikoliv jako státní instituce; za druhé chybí koordinovaný plán vedení války proti Západu ve všech existujících doménách, jaký nalézáme u Putinovy administrativy usilující přinejmenším o ovládnutí celého postsovětského prostoru a dále o rozdělení a rozbití mezinárodních konkurentů, jaké představují Evropská unie či Severoatlantická aliance. Již ze sovětských dob je dobře známo, že i „nevinná“ kulturní, vědecká a sportovní výměna byla ruskou stranou široce zneužívána k vedení zpravodajské války.

Energetická politika a hybridní konflikt v oficiálních dokumentech RF a v prohlášení klíčových představitelů RF

  • Rusko nejpozději od krymské krize a zahájení války na Východní Ukrajině naplňuje doktrínu permanentního hybridního konfliktu se zeměmi, které čelí zájmům a cílům jeho zahraniční politiky. Prominentní postavení mají v tomto ohledu členské státy EU a NATO, které je ve strategických dokumentech RF popisováno jako protivník.
  • Přinejmenším od roku 2013 probíhá v Rusku široká debata o „válce nové generace“ (nesprávně: „Gerasimovova doktrína“). Korpus odborných textů věnovaných tématu analyzovali Phillip Karber a Joshua Thibeault (Russia´s New Generation Warfare), podle nichž sestává nová ruská strategie z pěti hlavních prvků: 1) politické subverze, 2) útočiště pro ruské proxy síly v nepřátelské zemi, 3) ruské intervence, 4) koercivního odstrašení a 5) vyjednané manipulace protivníkem. Pokud Rusko používá celého rejstříku kapacit k dispozici (jak předpokládá doktrína z roku 2010), tlaky vycházející ze sféry energetiky mohou být použity jak při provádění politické subverze (zkorumpování politiků v cílové zemi zapojením do ruských energetických projektů, nátlak hrozbou přerušení dodávek a účelovým zvedáním ceny energetických surovin), tak k dosažení vyjednané manipulace protivníkem (jehož politici byli s předstihem „senzitivizováni“ propojením s ruskými hospodářskými zájmy a který je současně vydírán, aby pod hrozbou přerušení/omezení/zdražení dodávek energetických surovin přistoupil na ruské požadavky).
  • V souvisejících veřejně dostupných strategických dokumentech (tedy obranné strategii RF, energetické koncepci a koncepci zahraniční politiky) bychom však jasnou zmínku o hybridních konfliktech hledali marně. Patrně nejotevřenějším (byť značně nekonkrétním) zdrojem informací o skutečné současné ruské doktríně tak zůstává známý článek náčelníka generálního štábu Valerie Gerasimova ve Vojensko-průmyslovém kurýru z roku 2013 a slova Dmitryje Kyselova (ředitel ruské vládní tiskové agentury Russiya Segodnya, zástupce ředitele státní VGTRK[4]) o tom, že informace jsou válečným nástrojem.
  • Platná Energetická strategie Ruska do roku 2020 (Энергетическая стратегия России на период до 2030 года, https://minenergo.gov.ru/node/1026 , online: 19/11/2018) nepůsobí v současnosti agresivně, ale tatáž Energetická strategie Ruska do roku 2020 v roce 2003 obsahovala asertivní a otevřená vyjádření, jako například: „ruský mocný energetický sektor je nástrojem domácí i zahraniční politiky“ a „role země na světovém energetickém trhu dále podmiňuje její geopolitický vliv“ (Russia’s ‘‘mighty energy sector’’ is ‘‘an instrument for the conduct of internal and external policy’’ and that ‘‘the role of the country in world energy markets to a large extent determines its geopolitical influence’’ - James Sherr (2010) The Russia –EU Energy Relationship: Getting it Right, The International Spectator, 45:2, 55-68,  DOI:  10.1080/03932721003790720, online: https://www.tandfonline.com/doi/pdf/10.1080/03932721003790720, 19/11/2018, strana 56)
  • Co se týče jednoho z nejdůležitějších budovaných ruských produktovodů, plynovodu Nord Stream 2, prezident RF Putin prohlásil "В проекте "Северный поток-2" нет двойного дна", což znamená, že v projektu Nord Stream 2 není politický kontext (RIA Novosti, 19.7. 2018, online: https://ria.ru/economy/20180719/1524934970.html, online: 19/11/2018).
  • Co se týká dalších vyjádření ruských politických představitelů, lze obtížně dohledat jejich veřejné přiznání využívání přírodních zdrojů v politice. Můžeme zde uvést komentář ze sociálních sítí od Alexeje K. Puškova, místopředsedy ruské Dumy do roku 2016 a současného Senátora za Permský kraj ke stavbě Nord Stream 2 (online: https://en.wikipedia.org/wiki/Aleksey_Pushkov 19/11/2018): „Kyjev bude ten, kdo prohrál, neměl plivat do studny“. Což znamená, že bude moci být, díky možnosti využití projektu Nord Stream 2, zastaven transit ruského plynu přes Ukrajinu, protože Ukrajina poškodila své vztahy s Ruskem.

27 11 2018 obr0

  • Dále je možné uvést článek Alexandra Loseva[5]: Jaderná energetika a technologická suverenita publikovaný na stránkách Rady pro zahraniční a obrannou politiku (Александр Лосев: Ядерная энергетика и технологический суверенитет, 2/2/2018, Совет по внешней и оборонной политике, online: http://svop.ru/main/26081/19/11/2018)

Několik úryvků z článku:

    • „Koncept suverenity – politické, ekonomické, finanční a technologické je těsně svázán s konceptem světové hegemonie a pólů moci. Každá mocnost se snaží získat kontrolu v různých sférách prostřednictvím systému vztahů a mechanismů využívajících distribuci surovin (přístup ke zdrojům) a dalších výrobních faktorů.“
    • „Země, které mají slabou ekonomiku, jsou postupně odsouvány na technologickou periférii a postupně ztrácejí svoji suverenitu, protože politická váha a schopnost obrany státu jsou určovány jeho ekonomií, energetikou, pracovní silou a finančními zdroji stejně tak jako technologiemi, které má k dispozici.“
    • „V současnosti si každá země definuje, které technologie jsou pro ni zcela zásadní z pohledu národní bezpečnosti. V USA se jedná především o technologie, které zajišťují vojenskou a ekonomickou nadřazenost, v jiných zemích, především v těch, kde suverenita a bezpečnost jsou důležitými a aktuálními otázkami, jde o high-tech technologie, které jsou zásadní pro schopnosti obrany země, její socio-ekonomické a politické nezávislosti.“
    • „Toto vše nejen, že přináší zcela nové geopolitické a technologické výzvy, ale také velmi vážné ohrožení suverenity a bezpečnosti Ruska, které můžeme srovnat s tím, jakému čelilo v polovině 20. století. Na výzvy musíme odpovědět. A naše země ještě poděkuje odborníkům v jaderném průmyslu.“

  • Podstatou takto chápané (viz výše) ruské energetické politiky je: 1) získání dominantního postavení na energetickém trhu zájmové země, 2) cenová diskriminace odběratelů podle kritéria „plní/neplní v ekonomické, zahraniční a bezpečnostní politice objednávku Kremlu“. Oba principy jsou v zásadním rozporu s předpisy Evropské unie, které naopak zdůrazňují na energetickém trhu konkurenci a tržní vztahy. Proto je EU - ať už chce, nebo nechce - považována v Moskvě za nesmiřitelného nepřítele (na geopoliticky marginálním „evropském poloostrově“), jehož je třeba zničit. Jen takto může Moskva prostřednictvím separátních dodavatelských smluv s jednotlivými národními státy dosáhnout imperiálních cílů.

Využití energetiky k politickému nátlaku – příklady z praxe

  • Ukrajinská plynová krize

Široce známé nasazení „energetické zbraně“ reprezentuje ruský spor s Ukrajinou po Majdanu. Poté co v Kyjevě převládla proevropská orientace, Moskva prudce omezila dodávky zemního plynu a již v dubnu 2014 zvedla jeho cenu o 80 %. Zpráva pro Kyjev je samozřejmě jasná: „Neplníte politické zadání Kremlu, využijeme své dominance na vašem energetickém trhu. Nedostanete dost plynu a i za ten zbylý si řádně připlatíte.“

  • Bělorusko

Rusko formou mimořádně nízkých cen ropy a plynu dotuje spřátelený režim v Bělorusku. Cena, za kterou je plyn prodáván, je druhá nejnižší v regionu (hned po vnitrostátní ceně plynu v Rusku samém). V roce 2014 byla cena plynu dodávaného Ruskem Bělorusku o 55 % nižší, než cena plynu dodávaného Polsku.

  • Nordstream

Ruské úsilí zbavit Ukrajinu statusu tranzitní země úzce souvisí se zvyšováním podílu na německém plynovém trhu prostřednictvím plynovodů Nord Stream a Nord Stream 2 vedených po dně Baltu. V projektech jsou prostřednictvím rozvinutých obchodních kontaktů v okolí bývalého kancléře Gerharda Schrödera zapojeni především politici vládní středolevicové SPD, jejíž členská základna i příjmy jinak rychle upadají. Kromě postupného vytváření strukturálních podmínek pro nátlak na Německo (potenciální dominance na trhu s plynem plus cenová diskriminace) tedy vzniká i síť „Putinversteherů“ v nejvyšších patrech německé politiky, pevně spojená s ruskými hospodářskými zájmy. Je nezávislá na tradiční síti tajně placených vlivových agentů („ilegálů“) a může působit s mnohem větší operační volností než například proruská extrémistická strana AfD.

  • Další příklady

Studie Švédské agentury pro obranu identifikovala 55 případů během 14 let, kdy Rusko využilo přerušování dodávek paliv pro politické účely (Robert L. Larsson (2006) Sweden and the NEGP[6]:

A Pilot Study of the North European Gas Pipeline and Sweden’s Dependence on Russian Energy, Division for Defence Analysis at the Swedish Defence Research Agency (FOI), ISSN 1650-1942,online:

https://inis.iaea.org/collection/NCLCollectionStore/_Public/38/013/38013648.pdf, 19/11/2018, strana 52).

Zvláštní charakter Rosatomu – jeho postavení v rámci RF

  • Společnost Rosatom není běžnou obchodní společností. Jde o neziskový státní podnik zřízený zákonem, který vertikálně i horizontálně integruje ruský civilní i vojenský jaderný sektor. Provozuje všechny ruské jaderné elektrárny a flotilu jaderných ledoborců. Pokrývá celý palivový cyklus od těžby uranu až po likvidaci vyhořelého paliva. Současně je výrobcem ruských jaderných zbraní a jaderné munice a odpovídá za související vědu a výzkum.
  • Rosatom je financován ze státního rozpočtu. Do státního rozpočtu naopak odevzdává svoje případné zisky.
  • Společnost nepodléhá prakticky žádné veřejné kontrole. Ředitel Rosatomu a členové jeho dozorčí rady jsou přímo jmenování prezidentem RF.
  • Mezi potenciálními dodavateli nových reaktorů pro ČR tak Rosatom tvoří výjimku - zatímco jeho konkurenti jsou obchodními společnostmi, jejichž hlavním účelem je dosahování zisku na základě tržních principů (a jejich případné zneužití jejich vládami tak bývá omezené ekonomickými parametry konkrétních projektů), Rosatom si může, pokud dostane takové zadání od ruské vlády, dovolit vstupovat i do obchodních vztahů, které pro něj budou ekonomicky ztrátové, ale umožní efektivní prosazování ruských zájmů v cílové zemi prostředky popsanými výše.
  • Hlavním problémem však není právní forma Rosatomu ani charakter jeho aktivit, ale fakt, že naplňuje cíle zahraniční politiky RF, které logicky mohou být v přímém rozporu se zájmy České republiky a našich spojenců. Zatímco u možného dodavatele reaktorů ze spojenecké či neutrální země by výše popsaná koluze představovala spíše jen ekonomické a reputační riziko, v případě Rosatomu může jít především o podstatné riziko bezpečnostní.
  • Rosatom má aktuálně zasmluvněnou stavbu jaderných bloků ve dvou členských zemích NATO (Maďarsku a Turecku) a jedné další členské zemi EU (Finsku). Zatímco první dvě země se začínají výrazně odchylovat od standardní liberální demokracie směrem k autoritářskému státu blízkému současnému politickému systému fungujícímu v RF (probíhající “orbánizace”, resp. “islamizace” obou zemí), Finsko má naopak dlouholetou tradici omezené zahraniční suverenity podmíněnou výsledkem druhé světové války a sovětským vlivem (“finlandizace”). Je otázkou, zda jsou tyto příklady pro ČR následováníhodné.

Rosatom  možné metody financování a provozování JE a jejich rizika

  • Tradiční model: Rosatom pouze dodává projekt a technologii, financování projektu i následný provoz reaktorů si zajišťuje sám investor (v případě České republiky by to byl pravděpodobně ČEZ, případně subjekt vzniklý rozdělením ČEZu), Příklad: Finsko. Hlavní riziko – prodražování stavby formou vícenákladů a prodlužování výstavby.
  • Model Paks: Rosatom dodává projekt a technologii a zajišťuje financování projektu, investor zajišťuje pouze provoz dokončených reaktorů. Příklad: Paks. Hlavní riziko: stejné jako v předchozím případě, nadto výrazné posílení netržních (vlivových) aspektů – smlouva v tomto režimu není výsledkem otevřené obchodní soutěže, ale mezivládní dohody. Vyšší riziko, že projekt bude zmařen posílením ekonomických sankcí vůči RF.
  • Model Build-Own-Operate: V tomto modelu, který Rosatom preferuje, zajišťuje nejen kompletní stavbu a její financování, ale i následný provoz včetně likvidace vyhořelého paliva. Jde vlastně o stavbu ruské jaderné elektrárny na území cílové země. Příklad: Akkuyu. Hlavní riziko: cílová země má omezený vliv na rozhodování o fungování strategické energetické infrastruktury na vlastním území. Tento vliv má společnost řízená státem, který považuje spojenecké aliance České republiky za konkurenční nebo přímo za protivníka (viz výše).

Rosatom – ekonomická a reputační rizika

  • Rosatom v minulosti čelil vážným finančním skandálům. V letech 2009 až 2012 firma propustila 68 vrcholových a 208 středních manažerů kvůli jejich obvinění z korupce. V roce 2011 byl propuštěn a následně zatčen zástupce ředitele Rosatomu Jevgenij Jevstratov kvůli zpronevěře více než 60 milionů Kč určených na vědu a výzkum a recyklaci jaderného odpadu. Od roku 2010 je vyšetřován generální ředitel dceřiné společnosti Rosatomu, RosRAO, a jeho podřízení, kvůli několikanásobně předražené zakázce na kontejnery na jaderný odpad v ceně přes 250 milionů Kč.

Rosatom  příklady realizací z praxe

  • Paks, Maďarsko

Jedná se o jedinou maďarskou jadernou elektrárnu produkující již nyní přibližně 40 % veškeré elektřiny vyráběné v Maďarsku. Ke čtyřem sovětským reaktorům VVER 440/V213 postaveným během 80. let budou prostřednictvím ruského vládního úvěru (80 % potřebných financí) přidány dva VVER 1200 od Rosatomu, s plánovaným spuštěním ve 2. polovině příští dekády. Tím se současná produkce elektřiny v zařízení téměř zpětinásobí (staré reaktory zůstanou v provozu i v další dekádě) a zdroj začne jednoznačně dominovat celé maďarské energetické soustavě.

Stavba nových reaktorů v Paksi státní ruskou společností Rosatom je kontroverzní z celé řady důvodů. Ruský vládní úvěr „proteče“ přes finanční ústav Vněšekonombank, který je terčem sankcí EU kvůli ruské invazi na Ukrajinu. Ekonomické vyhlídky projektu Paks II jsou podle expertů velmi pochybné, protože zahrnují potenciálně ilegální státní pomoc; projekt navíc velmi pravděpodobně povede k výraznému zvýšení cen elektřiny pro odběratele, aby vláda vůbec dokázala splatit ruský úvěr. A konečně ve chvíli, kdy Evropská komise určila za priority na trhu s energiemi transparentnost, otevřenost a férovou konkurenci, maďarský projekt nic z toho nesplňuje – i samotné roční náklady vynakládané ze státního rozpočtu jsou předmětem státního tajemství. 6. prosince 2017 parlament vyjmul projekt Paks II z pravomoci standardního jaderného dohledu a převedl jeho úkoly přímo na Orbánovu vládu. Ruku v ruce s omezováním veřejné i expertní kontroly nad projektem půjde významný vhled Rosatomu do maďarského bezpečnostního systému, který je nevyhnutelným vedlejším produktem každé takovéto investice.

  • Akkuyu, Turecko

Na jaře 2018 byla v průběhu státní návštěvy Vladimíra Putina v Turecku zahájena stavba první turecké jaderné elektrárny Akkayu v Turecku. Jde o projekt v režimu BOO (Build – Own – Operate), který fakticky znamená, že Rosatom na tureckém území elektrárnu nejen postaví, ale bude ji i vlastnit a provozovat, a vyrobenou elektřinu bude prodávat místním odběratelům. Zajímavé je, že zahájení stavby elektrárny se časově překrývá s dohodou o dodávkách ruského protileteckého systému S-400 (smlouva uzavřena v prosinci 2017). Oba procesy jsou příkladem posupného sbližování Turecka s Ruskem a jeho vzdalování dosavadním západním partnerům, kdy jednání o stavbě elektrárny mohla posloužit jako předstupeň k navázání spolupráce i v oblasti vojenských dodávek.

  • Hanhikivi, Finsko

Stavbu elektrárny zajišťuje konsorcium, ve kterém Rosatom vlastní 34 procent. V konsorciu měla mít vedle finských subjektů podíl 9 procent i “chorvatská” firma Migrit Energia Solarna (MES). V roce 2015 však vyšlo najevo, že uvedená firma je jen prázdnou schránkou vlastněná ruskou státní bankou Sberbank. Finská vláda pokus ruských partnerů o tajné zvýšení kontroly nad projektem odmítla, což málem vedlo k jeho krachu. Nakonec však došlo k dohodě poté, co pozici MES nahradil jiný investor.

Shrnutí vývoje rozhodnutí představitelů a institucí ČR ve věci plánované stavby nových jaderných zdrojů (NJZ)

Faktor #1: Zájem Ruské federace = zájem poradce prezidenta ČR Martina Nejedlého = zájem prezidenta Zemana

Prezident Zeman se 29. 6. 2017 veřejně vyjádřil, že by stavbu NJZ měl stát svěřit ruských firmám napřímo. Preference poradce prezidenta Zemana Martina Nejedlého je také veřejně známa, jelikož minimálně během roku 2017 podle informací týdeníku Respekt opakovaně cestoval do Ruské federace, kde jednal s vedením Rosatomu.

Faktor #2: Vláda výrazně spěchá s přípravami mezivládní dohody

Vláda 22. 6. 2018 se rozhodla zadat sérii úkolů[7] s termínem dokončení do 30. 9. 2018. V jednom z bodů vláda ČR zadala MPO připravit návrh mezivládní dohody, která by vzhledem k situaci na trhu[8] prakticky jistě znamenala návrh potenciální mezivládní dohody s Ruskou federací. Vzhledem ke geopolitickému vlivovému riziku (viz výše) jde o klíčové rozhodnutí, za kterým se mohou skrývat:

  • výrazný zájem (geo)politického charakteru (Faktor #1), který se neshoduje s bezpečnostními zájmy ČR dle platné Bezpečnostní strategie ČR[9]. Logicky by navazovala snaha přijmout rozhodnutí a legální závazek podepsat co nejdříve bez relevantní veřejné debaty a možnosti transparentního vyhodnocení skutečné výhodnosti tak obrovského a strategického rozhodnutí.
  • partikulární ekonomické zájmy domácího jaderného průmyslu, který je úzce provázán s ruskými zájmy.[10]
  • partikulární strukturální zájem části vedení ČEZ, která NJZ stavět chce.
  • částečný byrokratický zájem některých českých institucí vyhnout se náročného otevřenému tendru. Velkou otázkou však je, zda česká (evropsky harmonizovaná) legislativa vůbec umožňuje zadat bez výběrového řízení tuto zakázku. Striktní praxe i judikatura ESD v této oblasti naznačují, že pro vyhnutí se otevřenému tendru není dostatek právních důvodů. Každopádně výše uvedený geopolitický zájem existuje bez ohledu na způsob výběru dodavatele, i v otevřeném tendru by se tyto zájmy uplatňovaly. Ministryně průmyslu Nováková však veřejně říká, že preferuje maďarský scénář.

Faktor #3: Rozpor mezi názorem bezpečnostních institucí ČR na straně jedné a politického zájmu KPR, zájmu RF, a zájmu domácího jaderného průmyslu na straně druhé

Bezpečnostní instituce ČR jasně vnímají geopolitické vlivové riziko a proto již nyní neveřejně argumentují, že rychlá mezivládní dohoda a zejména externí financování nespojeneckým zdrojem je hrozbou pro bezpečnostní zájmy ČR. Jedinou otázkou je, zdali jejich argumentace bude mít vliv na finální rozhodnutí vlády.

Příloha: Základní přehled variant stavby nových jaderných zdrojů (NJZ) a jejich porovnání z pohledu rizik

Varianty financování

varianta 0  (nejvíce bezpečná, ale nepravděpo-dobná)

varianta č. 1 (nejvíce nebezpečná)

 

varianta č. 2

 

varianta č. 3

Popis varianty dle usnesení vlády[11]

Stát tuto variantu nyní nezvažuje: Nestavět nyní další bloky, vyčkat 5-10 let než se mezinárodní situace uklidní a uvidíme reálné výsledky zatím zpožděných a předražených staveb v západním světě

„výstavba 100% dceřinou společností ČEZ a.s. s možností kapitálového vstupu dodavatele technologie“

„výstavba společností 100%

vlastněnou státem (odkup části společnosti ČEZ a.s.

obsahující nové i provozované jaderné elektrárny“

nové jaderné varianty

„vytvoření 100% dceřiné společnosti ČEZ, a.s. vložením aktiv jaderných elektráren Dukovany a Temelín a aktiv dceřiných společností ČEZ, a.s. Elektrárny Dukovany II a Elektrárny Temelín II. S financováním zajištěným garancí ČEZ, a.s. případně státu“

Kdo financuje

Nikdo.

ČEZ a externí dodavatel[12]

Stát.

Stát a ČEZ.

Hlavní rizika

Diskutabilní možnost, že v dlouhodobém horizontu český stát nebude energeticky soběstačný, protože s odstávkami a očekávaným koncem životnosti některých zdrojů se nové zdroje nestihnou postavit a budeme muset elektřinu nějakou dobu importovat.

Stát se zaváže při stavbě NJZ ruskému státu podobně jako se stalo v Maďarsku, otevře se prostor pro legalizované schéma strategické korupce a elite capture mechanismů, přičemž ruským cílem bude získat výraznější geopolitický vliv v ČR nikoliv jen přes samotnou technickou stavbu, ale zejména doprovodné financování a další právní nástroje, které umožní legitimní zástěrku pro navýšení ruského vlivového aparátu v ČR.

Finanční rizika pro stát: stavba bude výrazně finančně náročná.

 

27 11 2018 obr1

Grant Wood. The sentimental folk song. 1940. wikiart.org 


[1] Военная доктрина Российской Федерации. УТВЕРЖДЕНА Указом Президента Российской Федерации от 21 апреля 2000 г.

[2] Военная доктрина Российской Федерации. УТВЕРЖДЕНА Указом Президента Российской Федерации от 5 февраля 2010 г.

[3] Poslední verze ruské vojenské doktríny byla schválena 26. prosince 2014. Je ovšem založena na dokumentu z roku 2010 a většinu změn tvoří pouhé formulační úpravy, posuny důrazů atp.

[4] VGTRK: All-Russia State Television and Radio Broadcasting Company (https://en.wikipedia.org/wiki/All-Russia_State_Television_and_Radio_Broadcasting_Company, která ovládá řadu radiových a TV kanálů.

[5] Narozen 1970. Finanční specialista, generální ředitel společnosti Sputnik – Řizení kapitálu. Absolvent „Speciálního strojírenství“ Moskevské státní technické univerzity N.E. Baumana se zaměřením na obor „Dynamika letu a řízení raket a kosmických zařízení“ a absolvent Vyšší ekonomické školy se spacializací „Bankovnictví“.

[6] North European Gas Pipeline

[7] Usnesení vlády z 22. 6. 2018 č. 415 k závěrům a úkolům z 9. zasedání Stálého výboru pro jadernou energetiky: https://apps.odok.cz/attachment/-/down/RCIAB2AECJHY

[8] Další možní dodavatelé Westinghouse a Areva jsou reálně mimo hru z důvodu svých vlastních problémů.

[9] Zejména jde o potenciální ohrožení životního zájmu ČR „politická nezávislost“, který by mohl být ohrožen případným mechanismem strategické korupce, který lze nastavit skrze mezivládní dohodu a navazující neprůhledné finanční schéma – příklad Paks 2

[10] Rosatom například potenciálním českým dodavatelům pravidelně slibuje možnou účast na dalších ruských jaderných projektech mimo ČR a systematicky na jejich představitelích vlivově pracuje.

[11] usnesení vlády z 22. 6. 2018 č. 415 k závěrům a úkolům z 9. zasedání Stálého výboru pro jadernou energetiky: https://apps.odok.cz/attachment/-/down/RCIAB2AECJHY

[12] (potenciálně Rosatom – fakticky Ruská federace)

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Přihlásit odběr novinek

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1