TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
v-cem-je-putin-vpravde-olympisky-sampion

V čem je Putin vpravdě olympijský šampion?

Mezi Putinem a jeho hvězdnou obětí nikdy není „jen byznys“, jak by tomu bylo v Kmotrovi1. V případě Chodorkovského to byla neomluvitelná urážka při argumentaci s Putinem v Kremlu před ostatními „oligarchy“ („Pane presidente, Vaši ministři jsou zloději a berou úplatky“ je nejznámější citace z toho rozhovoru.) Pokud bude Chodorkovskij propuštěn, až jeho trest v roce 2014 vyprší, což je vysoce nepravděpodobné, zůstane-li v Kremlu Putin, bude mít za sebou 11 let v nejtvrdších a nejodlehlejších vězeních či táborech. Dnes se v Rusku dává mírnější trest i za vraždu.

Krádež Yukosu splnila Putinova očekávání. Potom co si Rosněft, státem vlastněná společnost, přivlastnil nejproduktivnější majetek Yukosu, byla potvrzena kontrola Kremlu nad ropným průmyslem. Právě tak důležité je, že nejen „oligarchové,“ ale právě tak podniky odshora dolů po Rusi, byli navždy odrazeny od dotování politických stran, občanských organizací nebo medií bez souhlasu Kremlu. A s nedostatečnými nezávislými fondy, které by zajistili vazby na voličstvo se Ruská politika stala Potěmkinovou zemí, posázenou kartonovými logy dovolených („registrovaných“) kandidátů, kteří mohou být Kremlem kdykoliv podrýváni, zničeni nebo zakázáni.

Dne 23. října 2002 40 až 50 čečenských teroristů, mnoho z nich žen s šátkem hidžáb, zajalo asi 800 diváků Moskevského divadla jako rukojmí. Několik tuctů mladých, dětí a cizinců bylo brzy propuštěno. V následujících 58 hodinách nevládní vyjednávači přicházeli a odcházeli, někdy vyvedli jedno nebo dvě rukojmí nebo přišli s dohodou o přinesení vody a džusu (což nikdy nedostali rukojmí, protože vrchnost se nemohla dohodnout o protokolu). Gessenová píše, že požadavky teroristů bylo „téměř úsměvné splnit“. Chtěli, aby Putin deklaroval, že zamýšlí ukončit válku v Čečensku a přikázal jednotkám stažení ze všech oblastí jejich nepatrné domoviny.

Třetího dne ráno byl ventilacemi vpuštěn plyn a všichni v divadle byli v několika minutách v bezvědomí. Po vstupu do budovy ruské komando zabilo všechny únosce střelami do hlavy. Výbušniny, kterými Čečenci hrozili vyhodit do vzduchu divadlo, nebyly nikdy aktivovány. Nezávislí vyšetřovatelé později připustili, že „černé vdovy“ měly na sobě vesty, které sice vypadaly jako vesty s výbušninami, ale byly bez výbušnin.

Otrávená a v bezvědomí, bez možnosti spát a těžce dehydrovaná rukojmí byla vynesena z budovy a místo toho, aby byla rychle převezena do sousední nemocnice, byla položena na záda na schodech zadního traktu divadla. Mnoho jich zemřelo, aniž nabyla vědomí, udušením vlastními zvratky. Později mrtvá, a ta co byla zřejmě v bezvědomí, byla naložena do autobusů a převezena do centra Moskvy. Transportována vsedě, proto se jich mnoho udusilo, když se jim hlavy zvrátily dozadu. Ještě více jich zemřelo po dojezdu do nemocnice, protože vrchnost odmítla informovat lékaře o složení použitého plynu. Nakonec zemřelo 129 rukojmí.

O dva roky později, 1. září 2004, v první den školy, v městě Beslan v severní Osetii, ozbrojenci, což byli většinou Čečenci, zajali více než 1000 dětí a jejich rodičů. Líčení Gessenové, které vychází ze svědectví nezávislých expertů, o tom co se stalo, je usvědčující i srdcervoucí. Od samého počátku chtěli únosci vyjednávat a jmenovali několik lidí, se kterými chtěli hovořit. Jeden z nich, president Severní Osetie, Alexandr Dzasochov byl zadržen ruskými jednotkami při vstupu do budovy. Ale dřívější hlava sousedního Ingušska, Ruslan Aušev, se dostal dovnitř. Společně s 26 ženami a dětmi vynesl ven požadavky únosců. Byly to obvykle úvodní požadavky: Nezávislost Čečenska, stažení jednotek a konec války. „President“ samo-vyhlášené čečenské republiky (Iškrie) a tehdy snad nejhledanější muž v Rusku, Aslan Maschadov, souhlasil s příjezdem do Beslanu, aby vyjednával.

Když teroristé, rukojmí a tisíce příslušníků rodin za kordonem jednotek čekali na Maschadova, v třetí den obléhání, dvě exploze otřásly školní budovou. Zde líčení Gessenové přímo vyvrací oficiální versi. Podle Gessenové to, co si rukojmí pamatují jako obrovský ohňový balón, nevzniklo z výbušnin odpálených teroristy, ale od ruských granátníků, kteří stříleli přímo na přeplněnou školní tělocvičnu. Teroristé potom přikázali těm, kteří se ještě mohli pohybovat, aby se přemístili do školní jídelny a postavili do oken, aby tak ukázali, že jednotky střílí na ženy a děti. Ruské jednotky, podle Gessenové, odpověděli palbou z tanků, granáty a plamenomety - „na bezpečný dostřel“. Teroristé se opakovaně pokoušeli přemístit ženy a děti do dosud nehořících místností a místní policie bezvýsledně požadovala, aby ruské jednotky ukončili palbu. Nakonec bylo 334 lidí zabito; z toho 186 dětí.

Pracovní postup je z těchto případů jasný: Záchrana rukojmí je terciární záležitost; vyjednávání je známkou slabosti; zabití únosců, všech a tak rychle, jak je to jen možné, bez ohledu na jejich požadavky a snahu vyjednávat, je to klíčové. Gessenová píše: Jakmile byla zajata rukojmí, vládní vojska pod přímým Putinovým dohledem učinila vše, aby krise skončila tak strašlivě, jak je to jen možné, aby ospravedlnila válku v Čečensku a další přísná opatření proti mediím a oposici v Rusku a konečně potlačila jakoukoliv kritiku ze Západu, který po 9. 11. byl nucen uznat v Putinovi spojence - bojovníka proti islámskému terorismu. Tady je důvod pro to, že ruské jednotky jak v Moskvě, tak v Beslanu postupovaly tak, aby maximalizovaly krveprolití. Ve skutečnosti se zaměřily na znásobení strachu a teroru. To je klasický a zavedený postup teroristů. Z tohoto hlediska lze říci, že Putin a teroristé jednali v souladu.

O tři měsíce později, s odkazem na potřebu jednoty a bezpečnosti, potvrdila Duma zákon, který zrušil volby v guberniích. Od té doby jsou všichni regionální guvernéři jmenováni Kremlem. Ve stejném měsíci ústavní doplněk zrušil přímé volby do Dumy; v této době se doplňovala polovina křesel. Celý parlament se mohl volit jen ze zástupců vybraných ze seznamu Kremlem schválených („registrovaných“) stran. A jak Gessenová vnímavě poznamenává - je jen jeden představitel přímo volený ruskými lidmi: president.

Mohla dodat něco jiného k tomu zřetelnému schématu. Ve svém projevu v národní televizi den po beslanském utrpení vyhlásil Putin, že terorismus byl zástupnou válkou proti Rusku vedenou neidentifikovanými mezinárodními narušiteli. Tito nejmenovaní ale stěží neznámí zlosyni – po protiamerické propagandě, na které vyrostlo několik generací posluchači Putina jistě nepodezírali Francii nebo Německo  „by si chtěli od nás urvat šťavnatý kousek koláče“, jak řekl Putin. „Ostatní jim pomáhali, pomáhali se zdůvodněním, že Rusko stále zůstává jednou ze světových významných nukleárních mocností a jako takové představuje pro ně hrozbu. A tak argumentovali, že tato hrozba by měla být odstraněna. Terorismus, samozřejmě je jen nástroj k dosažení těchto cílů.“ Rusko jako obléhaná pevnost, jejíž opevnění Putin osadil udatným mužstvem, se stává klíčovým legitimizujícím tématem jeho režimu.

V témže pětiminutovém prohlášení je další zlé znamení. „Ukázali jsme, že jsme slabí“ řekl Putin. „A slabí jsou poráženi.“ Tato poslední fráze je jen nepatrně modifikovaný citát slavné Stalinovy řeči z února 1931, ve které ospravedlňoval svou vražednou industrializaci: „Zaostalí jsou poráženi. Pokud zaostanete, jste slabí a to znamená, že můžete být poraženi a zotročeni.“

Gessenová kreslí portrét Vladimíra Putina, který je nedůtklivý, stále trpí údajnými ústrky od USA, posedlý chladnou zuřivostí, a schopný trvale a efektivně se mstít. Ale není to Saddam Hussein, natož Stalin. Jeho cílem není vyhladit všechny a celou opozici masovým vražděním. Dosud byly červené nepřekročitelné hranice vyznačovány zřídka a pouze dva z těch, kteří je překročili, postihl krutý osud. Jeden z nich je Chodorkovskij a jeho Yukos. Další se týká bombardování čtyř obytných domů (z toho dvou v Moskvě) v září 1999, tragedie, která učinila Putina známým.

Zabití 300 a zranění dalších stovek, výbuchy, které nastaly v prvních týdnech po nástupu Putina do funkce premiéra, a které byly ihned Kremlem přisouzeny čečenským separatistům, zvedly rychle popularitu mladého a tvrdého šéfa vlády, který, jak je známo, slíbil „ vytlačit (Čečence) na záchod.“

Protirežimní konspirační teoretikové téměř ihned spojili explose s úsilím FSB upevnit Putinův obraz jako zachránce Ruska. Tato teorie byla opuštěna jako příliš vykonstruovaná, ale je skutečností, že operativci FSB byli přistiženi, když pokládali pytle trhavin v přízemí bytového domu v Rjazani, asi 150 km kilometrů jihovýchodně od Moskvy. Oficiální vysvětlení – že to bylo cvičení- bylo nevěrohodné, neboť bylo zatíženo mnoha nesrovnalostmi.

Pravda o explozích nebude známa, dokud obvinění nebudou vypovídat u soudu nebo před vyšetřovací komisí v post-putinovském Rusku. Avšak zapletení nejvyššího je podpořeno úmrtností těch, kdo trvali na vyšetření těchto výbuchů. Liberální zástupce v Dumě, Sergej Jušenkov, byl zastřelen na moskevské ulici v dubnu 2003. O dva měsíce později Jurij Čekošichin, investigativní novinář a zástupce redaktora opozičních novin Novaja Gazeta, onemocněl a stěžoval si na „pocit pálení“ po celém těle. Zemřel v několika dnech na něco, co bylo diagnostikováno jako „alergický syndrom“ způsobený „neznámým toxinem“ potom, co se mu sloupala kůže a vypadaly vlasy.

O dva roky později přišla na řadu Anna Politkovskaja. Byla zastřelena ve výtahu svého domu. Snad nejznámější ruská novinářka popisovala všechny způsoby bezpráví režimu, korupci a brutalitu, obzvláště ho obžalovávala za čečenskou válku a zabití rukojmí v divadle. Ale její vražda, stejně jako Jušenkova a Čekošichinova mohla být způsobena styky s dřívějším pracovníkem FSB, Alexandrem Litviněnkem, který si jako životní cíl předsevzal dopátrat se právě podstaty bombových útoků na bytové domy.

Tento odvážný člověk2 obvinil FSB z bezpráví a korupce. Podařilo se mu uniknout do Londýna před tím, než by byl souzen. S použitím konexí u FSB a expertů, které získal během práce v Londýně, podal důkaz o tom, že FSB byla zapletena do výbuchů a publikoval o tom knihu. Také zjistil, že mezi únosci z divadla byl informátor FSB, což naznačuje, že ruské speciální jednotky věděli o plánované operaci předem. Litviněnko dokonce zjistil jméno tohoto informátora a předal tuto informaci Jušenkovi a Politkovské.

Tři týdny po vraždě Politkovské onemocněl Litviněnko. Podobně jako Čekošichinov měl pocity pálení v hrdle, jícnu a žaludku. Nemohl pít a nepřetržitě zvracel. Vlasy mu začaly vypadávat. Před tím, než upadl do komatu, nadiktoval prohlášení, které mělo být zveřejněno po jeho smrti:

Domnívám se, že nazrál čas, abych řekl něco muži, který je odpovědný za můj současný stav. Můžete mě umlčet, ale toto ticho vás bude hodně stát. Vy jste nyní dokázal, že jste právě ten krutý barbar, jak o Vás Vaši nejtvrdší kritici tvrdí. Demonstroval jste, že nemáte úctu k lidskému životu, svobodě a dalším hodnotám. Ukázal jste, že si nezasluhujete pozici, kterou máte, a nezasluhujete si důvěru civilizovaných lidí. Můžete umlčet jednoho člověka, ale hřmot protestu po celém světě Vám bude znít v uších, pane Putine, do konce Vašeho života. Snad Vám Bůh odpustí, co jste učinil, nejen mně, ale mé milované Rusi a jejím lidem.

Několik hodin po úmrtí Litviněnka, zjistila londýnská policie, že byl otráven poloniem 210: vysoce radioaktivním isotopem, smrtelným, vyrábí se téměř výlučně v Rusku, kde je jeho výroba přísně kontrolována federálními úřady. Vyzvednutí byť i jen nepatrného množství musí být schváleno na nejvyšších místech. Londýnská policie sledovala radioaktivní stopu do hotelů a restaurací a identifikovala obchodníka a dřívějšího důstojníka FSB Alexandra Lugovoje, jako prvního podezřelého traviče a požadovala jeho vydání. Reakce na to byla „vyzrálý Putin.“ Nechal Lugového zvolit do Dumy za kremelskou stranu Sjednocené Rusko a tak zajistit jeho imunitu - nebude moci být stíhán.

O autorovi
Leon Aron je ředitel Ruských studií na Americkém podnikatelském institutu (
Russian studies at the American Enterprise). Jeho poslední knihu: Roads to the Temple: Truth, Memory, Ideas, and Ideals in the Making of the Russian Revolution, 1987-1991, vydal Yale University Press.

 

1 Mario Puzo: Kmotr - The Godfather (1969)

2 whistleblower, člověk, který upozornil na nezákonné jednání nadřízených nebo vlády apod.

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

                                       30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno              LOGO 4Home CZ RGB

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big