TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
ukrajina
Výřez z obrazu Jiřího Balcara Krajina klidu. Zdroj: www.galerie09.cz

Ukrajina

Celá Česká republika teď žije Ukrajinou. Je těžké se tomu divit, ostatně je to dobře. Ukrajinské opozici, opřené o vlnu lidové nespokojenosti, se podařilo ovládnout centrum země a hlavní město. Ukrajinci dokázali, že dovedou za svou svobodu a národní suverenitu jak se patří bojovat. A exprezident Janukovič předvedl na závěr svého úřadování podivuhodnou směs brutality a neschopnosti. U nás to cítí snad každý, s výjimkou Václava Klause a JUDr. Stanislava Křečka, a jejich názory se v tomto kontextu vyjímají poněkud strašidelně: Rusko má prý na Ukrajinu nezadatelné historické právo, je třeba bránit lidská práva vlády proti nespokojené veřejnosti. Oba pánové jsou zhruba moji vrstevníci a zažili srpen 1968 i to, co následovalo. Zdá se, že to dodnes nedokázali vzít dost vážně.

V souvislosti s vítězstvím opozice na Ukrajině by člověk mohl cítit cosi jako úlevu: konečně událost, která se vymyká poměrně bezútěšnému plynutí politického dění ve světě i u nás. V českých novinách se zároveň mluví o tom, že není dobré podléhat euforii. To je pravda vždycky a dnes v souvislosti s Ukrajinou dvojnásob.

Především, není ještě ani náhodou dobojováno. Každá analogie má jistě své meze, ale ta s maďarskou revolucí v roce 1956 je mimořádně poučná. Na přelomu října a listopadu toho roku se zdálo, že je vyhráno: situace v zemi se jakž takž stabilizovala, ruské jednotky se začaly stahovat, Chruščov se nechal slyšet, že by Maďarsko mohlo dostat podobný statut jako rok předtím Rakousko. Stačily však dva dny a všechno bylo úplně jinak.

Ukrajinci už jednou dokázali vyhrát revoluci (tehdy sametovou), ale prohráli následující mírové roky. Je přitom otázka, zda se na jejich prohře výraznou měrou nepodílela i sama povaha jejich státu. Na Západě i u nás politici zdůrazňují, že je především třeba zachovat jednotu země. To je jistě správné v tom smyslu, že pokud by se Ukrajina měla rozpadnout, mělo by se tak stát z iniciativy Janukoviče a jeho ruských protektorů. Zároveň je však dobré mít na paměti dva historické příklady z poměrně nedávné doby: tvrdošíjné lpění Západu na jednotě bývalé Jugoslávie po roce 1990 vedlo k dlouholetému krvavému konfliktu, přičemž jednotu se stejně zachránit nepodařilo. Naopak rozdělení Československa v roce 1992 názorně předvedlo, že včasný a klidný rozchod nevede osudově k zafixování politického napětí, které k rozdělení vedlo, ale naopak je odbourá.

Velkou odpovědnost nesou politici EU, kteří se v ukrajinském konfliktu angažovali. Snad si nezastírají, že to, čeho dosáhli, není spravedlivé vyrovnání mezi opozicí a Janukovičem, ale řízené sesazení Janukoviče. Je to dobře, zasloužil si to. Ale je to tak. Problém je, že to zároveň znamená velký neúspěch Putinova Ruska ve velmi citlivé oblasti. Vědí na Západě, a především v EU, že kromě exportu lidských práv a Pravdy a Lásky by měli taky dělat to, čemu se říká politika v tradičním slova smyslu – a že by to přitom samozřejmě měla být jiná politika než ta, kterou dělali v roce 1938, když prodali Československo Hitlerovi? Zatím se jim podařilo holýma rukama (skoro se mi chce říci holou hubou) zahnat ruského tygra do slepé uličky. Aby se to dalo udržet, na to nebudou stačit diplomatická jednání a hraběcí rady na všechny strany, budou zapotřebí peníze a účinný politický tlak.

Předběžné závěry z „událostí na Ukrajině“, aspoň pro mne, jsou dva: za prvé, bojím se o Ukrajinu. Nejen kvůli přirozené lidské solidaritě, kterou člověk s Ukrajinci cítí, ale i z pragmatických, chcete-li sobeckých důvodů: kdyby padla, jsme jako další na ruském talíři i my. S jídlem roste chuť. A za druhé: mediální pozornost věnovaná ukrajinské revoluci má i svůj rub. Přečetl jsem si, že v souvislosti s rozkladem Strany regionů jednají teď ukrajinští oligarchové o tom, kdo by měl být jejím novým lídrem. Chtěl bych upozornit na to, že teprve až se dohodnou a až prosadí, aby to byl přímo ten nejmocnější z nich a aby se stal přinejmenším taky ukrajinským ministrem financí, octne se Ukrajina tak daleko (přesněji řečeno tak hluboko), jak jsme se už v posledním roce a něco ocitli z vůle lidu my. Pro samý zájem o Ukrajinu (není náhoda, že ho horlivě projevují především Babišovy listy) bychom tedy neměli zapomínat také na to, že jsme v rejži, že je to naše rejže a že bychom proto především s ní měli něco dělat.

Uveřejněno na stránkách Události dne 23. února 2014.

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Urážka státu do hlavy

    Martin Jan Stránský

    Vydavatel Přítomnosti Martin Jan Stránský komentuje pohoršení, které svým textem vzbudil v několika čtenářích, těmito slovy:  Moje poslední glosa,[1] která souvisela s první,[2] naštěstí splnila mé...

  • Pan Žáček je možná trochu cvok, ale je to cvok hezký!

    Jan Cigler

    Lidé si ovšem rozhodně nechtějí kazit dojem o konopí nějakými mozoly, když mohou lenošit s brčkem ve stínu věkovité lípy a smát se jako „normální šílenci“... I tak je pan Žáček inspirativní. Třeba...

  • Učešte mi uši

    David Bartoň

    V době, kdy je lidské slovo vzácné, mi zní až neuvěřitelně inspirativně, co pověděl A. Mitrofanovovi jeden z hrdých Rusů a nemnoha přátel naší země Viktor Fajnberg[1]: „Jste-li v bezvýchodné...

  • Lid může hýkat, konečně se zbavil elit

    Jaroslav Erik Frič

    Od své nominace (nevím, kým vůbec podané) na Cenu Magnesia Litera za mé „blogové“ psaní v loňském roce a která se předává pod egidou pro mne zcela nepřijatelných sponzorů, jsem se distancoval...

  • Trpíte taky idiosynkrazií?

    Jiří Stránský

    Všechny vás zdravím v příjemně ochlazeném podvečeru. Před chvílí jsem vypnul televizor, což v poslední době dělám čím dál častěji: nejsem už ochoten přistoupit na řeči žen a mužů, na nichž poznám ještě...

  • Hanět člověka, počátek vraždy

    Radio Vaticana

    Papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty komentoval evangelium (Mt 5,20-26), kde stojí: »Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník...

  • Proč To komentovat?

    Pavlína Havlová

    Vydavatel Přítomnosti M. J. Stránský se ke spálení červených trenýrek na Hradě sice vyslovil poněkud expresivně, jeho glosa však plně koresponduje s úvahou, kterou jemnější formou vyjádřil na svém...

  • Ten blbec četl moji glosu v Přítomnosti

    Martin Jan Stránský

    Ten blbec na Hradě četl moji glosu v Přítomnosti!! (viz odkaz níže) Nejen to, dokonce se rozhodl pro mimořádné gesto. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak jsem musel zhlédnout video z této události...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big