TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
tyatr-skutecnosti
Christian Boltanski, Composition théâtrale. 1981. upraveno. Centre Pompidou, wikiart.org

Tyátr skutečnosti

Má něco společného olympiáda v Soči, skupina Pussy Riot tančící v kostele, Petr Pavlenskij, který podpálil vstupní dveře do budovy FSB, válka na Ukrajině a bombardování v Sýrii? Podle mě má. Všechny tyto události působí jako fantastická a esteticky pečlivě promyšlená představení, která navenek vypadají jako znamenitá a neobyčejná podívaná. Cílová skupina má být co nejširší. Je sice pravda, že jen málokdo to mohl vidět naživo, zato fotky a televizní přenosy se dostaly k miliónům diváků, což není nic proti ničemu, protože na obrázcích je to ještě zajímavější, než ve skutečnosti. Samotný obraz cílí k předání co nejefektivnější, vyzdvihuje detaily takovým způsobem, že je schopen přitáhnout pozornost prakticky kohokoliv. Člověk cítí obrovské nadšení, nebo pobouření - nikdy lhostejnost. Prostě není možné jen tak pokrčit rameny, hodit to za hlavu, otočit se a zapomenout. Efektní události mají vždy svůj příběh. Scénář, který se štěpí na množství epizod - díky spoustě aktivních i pasivních účastníků děje. Jednak sportovci, hudebníci, piloti, vyšetřovatelé, žalářníci atd. - jejich profesionální činnost je zřejmá, ale zároveň riskantní a někdy strašná. Zadruhé - pasivní účastníci událostí (diváci na stadionech, obyvatelé syrských měst, věřící v chrámu) vyvolávající celou škálu emocí: strach, bolest, uražené city, obdiv, slzy, nadšení. Olympiáda stejně jako válka na Ukrajině jsou pojímány jako skutečné vysokorozpočtové seriály, čili události ve více dílech, které se objevují v určitých intervalech.

 

Výstupy skupiny Pussy Riot, Vojny nebo Petra Pavlenského mají mnoho dějství a postav: představení, potom zatčení, vyšetřování, lékařská prohlídka, soud a obšírná veřejná debata. Tohle celé pásmo patří do uměleckého spektáklu. Sami umělci to nepopírají. Událost nekončí pouhým představením, tedy nekončí pouhým jedním aktem, ale pokračuje reakcí vlády, policejních orgánů či diváků. Ne náhodou třeba Pavlenskij k popisu svých akcí přikládá své dialogy s vyšetřovatelem, které se dnes v umělecké podobně inscenují na divadle.

Celek tvoří složitou diváckou podívanou se spoustou postav řízenou režisérem, jenž je hlavní postavou celého představení. V případě politického nebo vojenského spektáklu je hlavní postavou politik. V performanci je to umělec. Nehledě na to, že politik většinou hraje jen roli režiséra, kdežto umělec přijímá zároveň i roli herce, oba se nacházejí v meta-pozici vůči svému divadelnímu představení. Organizují ho, zatápí pod kotlem lidských konfliktů a v ten samý moment svoje představení předkládají divákům. Divadelní hra, kterou ale tvoří mnoho osudů, se zdá jako jejich vlastní projev, jako vlastní tvorba, ze které je divák otřesen a šokován. Neuvěřitelně úspěšná vojenská operace (při obsazování Krymu nezemřel ani jeden člověk) nebo neméně triumfální Olympiádu, v jejíž úspěch nikdo nevěřil, hodnotí mnozí jako osobní zásluhu ruského prezidenta. Za tento úžasný úspěch může pouze osobnost onoho politika. Putin je zobrazován státními médii jako zcela výjimečný člověk. Důkazem budtež jeho činy, které jsou daleko za hranicí průměrnosti - viz navádění kachního hejna letadlem nebo vytahování antických amfor z mořského dna. Podobně si skládá svou image ruský radikální umělec „akcionista“. Dopouští se neuvěřitelných činů, které by nedokázal žádný smrtelník. Jeho odvaha nezná mezí, vládne ojedinělou houževnatostí, ve vynalézavosti nemá sobě rovného.

 

(Pro Přítomnost přeložila Tereza Soušková. Pokračování brzy)

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Urážka státu do hlavy

    Martin Jan Stránský

    Vydavatel Přítomnosti Martin Jan Stránský komentuje pohoršení, které svým textem vzbudil v několika čtenářích, těmito slovy:  Moje poslední glosa,[1] která souvisela s první,[2] naštěstí splnila mé...

  • Pan Žáček je možná trochu cvok, ale je to cvok hezký!

    Jan Cigler

    Lidé si ovšem rozhodně nechtějí kazit dojem o konopí nějakými mozoly, když mohou lenošit s brčkem ve stínu věkovité lípy a smát se jako „normální šílenci“... I tak je pan Žáček inspirativní. Třeba...

  • Učešte mi uši

    David Bartoň

    V době, kdy je lidské slovo vzácné, mi zní až neuvěřitelně inspirativně, co pověděl A. Mitrofanovovi jeden z hrdých Rusů a nemnoha přátel naší země Viktor Fajnberg[1]: „Jste-li v bezvýchodné...

  • Lid může hýkat, konečně se zbavil elit

    Jaroslav Erik Frič

    Od své nominace (nevím, kým vůbec podané) na Cenu Magnesia Litera za mé „blogové“ psaní v loňském roce a která se předává pod egidou pro mne zcela nepřijatelných sponzorů, jsem se distancoval...

  • Trpíte taky idiosynkrazií?

    Jiří Stránský

    Všechny vás zdravím v příjemně ochlazeném podvečeru. Před chvílí jsem vypnul televizor, což v poslední době dělám čím dál častěji: nejsem už ochoten přistoupit na řeči žen a mužů, na nichž poznám ještě...

  • Hanět člověka, počátek vraždy

    Radio Vaticana

    Papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty komentoval evangelium (Mt 5,20-26), kde stojí: »Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník...

  • Proč To komentovat?

    Pavlína Havlová

    Vydavatel Přítomnosti M. J. Stránský se ke spálení červených trenýrek na Hradě sice vyslovil poněkud expresivně, jeho glosa však plně koresponduje s úvahou, kterou jemnější formou vyjádřil na svém...

  • Ten blbec četl moji glosu v Přítomnosti

    Martin Jan Stránský

    Ten blbec na Hradě četl moji glosu v Přítomnosti!! (viz odkaz níže) Nejen to, dokonce se rozhodl pro mimořádné gesto. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak jsem musel zhlédnout video z této události...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big