TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
po-nocich-videt
Luboš Drtina. Z cyklu Cesta alrúny. Výřez.

Po nocích vidět

Podtrženo v Plzni – výstava Luboše Drtiny.

Nejsem znalcem typografie ani knižní tvorby, tedy řemesel, kterým se Luboš Drtina po léta věnuje. Výstava Podtrženo v ZG Plzeň[1] i katalog k ní pochopitelně dokumentují výsledky tohoto jeho věnování, ale troufl bych si přeci jen přispět slovem o něčem jiném. Mezi charakteristikami Lubošových výtvorů mi totiž chybí vysloveno to, co je činí blízkými mně samotnému. Po svém jim rozumím z jakéhosi vyhmátnutí jejich východiska – zvláštního pohledu na světaběh, který do nich jako autor uložil. Kdo rozumí světu podobně, kdo ho podobně vidí, je osloven výrazem, tedy sdělením Lubošových obrazů i úprav. Nevidím za tím vším tedy skoro vůbec (knižní) „design“, ozdobování, ani řemeslné parádičky. Od většiny výtvarné produkce se jeho počínání podle mne liší právě obsahem sdělení. Vidím za tím vším projev umělce, kterého zajímá charakteristika toho, co se ve skutečnosti děje, co se děje ve skutečnosti.

Jako kritérium

Když se člověk potká s tak silnou grafikou, jako jsou ty jeho, navíc svázanou s textem podstatného obsahu, vřazenou do něj na pravém místě, uvědomí si přebytečnost většiny obrazů a slov, co plynou kolem. Naše jeskyně hlav i světa jsou plné různých obrazů a jejich frmolná střída vyčerpává zcela možnosti pozorovatele. K tomu ještě slova běží paralelním kanálem a zahlcují i tam, kde se obraz úplně nevecpal. Takováhle přemíra tady asi dávno nebyla. Něco už musí prasknout, ne?

Virtuální a skutečné přitom neodděluje od sebe jednoduše rozdíl síť / nesíť – to se jen tak myslívá a říká. Skutečné se pozná třeba podle toho, že se skrývá rádo; to druhé je tu automaticky.

Jako médium & remedium

Za tohoto stavu věcí zatraceně záleží na tom, jaké médium si hledající člověk volí. Médiem nazývám knihu v jednom smyslu slova a v jiném je pro mne médiem i umělec, tedy člověk co něco umně sděluje třeba knihou.

Hledající, který hledá nikoli potvrzení vlastního vkusu a apetitu v systému zděděné a naučené kultury, ale něco skutečně výživného pro svou duši, se bez prostředníka v umění neobejde. Médium je odevždy děsně důležité a propojuje celé světy. Kniha a obraz jako duchovní slovo stály odnepaměti v cestě onomu ďábelskému systému.

Pán tohoto světa, pán much, se k odstrašení maloval ve starých knihách jako tlamoun požírající celé lidi od hlavy. Nohy smrtelníkovy se ještě klepaly nad jeho chřtánem a z prdelního satanova ksichtu už lezla hlava téhož člověka. Kdo prošel ďáblem, proměnil se podle toho. Nešel ovšem do pekel, ale zůstal tady. Nezrodil se znovu ošklivější na odiv, spíš opačně, zhnusněl a zelhostejněl zevnitř. Tak svět a jeho pán odplácí za přizpůsobivost. Tyhle věci se dají představit různými obrazy, ale líbivě to nejde a bez hrůzy se u toho taky neobejdem. Motiv hrůzy, pocit tísně bez konkrétního důvodu, vidím jako jeden z Lubošovi nejbližších. Nikdy to ale není sama hrůza bez šklebu a výsměšné, v původním významu sprosté a vulgární podoby. Vidět to, co hrozí, jako svým způsobem také směšné je ovšem možno jen ve svobodě, která je darem ducha. Tak se věci mají, ale kdo by o tom dnes referoval? Pán much, hltač a vyprditel má svoje řádné lidi všade.

Jde taky o to, že médium knihy vytvořené opravdovým umělcem od dob takzvané Ďáblovy bible (a v kulturách starších, než je ta naše, ještě dřív) léčilo – bylo to po latinsku re-medium. V knize s obrázky se totiž člověk vytrhne z oblbujícího čumění kolem, urve se z chomoutu starostí a nasaje lektvar živého ducha. Zacloní si knihou výhled, na potřebný čas se pohrouží za litery a pak, když si početl a ruku s knihou svěsí, už se mu to všechno kolem může usadit podle jeho svobodnějšího rozhodnutí. Už ho proud nerve s sebou, satan neproměňuje, clona tolik nešálí.

Vidět v noci

Kdo chce prokouknout dál, zavře oči, odejde do tmy a ticha, aby odsud, z nejniternějšího bodu, znovu zahlédl a charakterizoval skutečnost. Výjevy a znaky Luboše Drtiny mi jsou blízké, protože když sám procitám z nocí do vidění, vidím – znovuvidím v podobných barvách a tvarech, jaké on ukazuje. Jistě, naše paměť si je půjčuje z dávno viděných malůvek po zdech blázinců, na záchodech, z karet hracích i věšteckých, ale to by bylo jako nic. Nejdříve musel člověk zahlédnout něco skutečného, aby si pak chtěl a uměl vybrat a půjčit zahlédnutému nejlépe odpovídající tvar a výraz. Až na konci se pozná, jestli se povedlo dostat tu dávnou věc v její síle na papír.

Z výjevů a znaků Lubošových děl čtu výpověď o jakési noční vrstvě světa panující i ve dne a zmatcích, které působí a jimi se pyšní. Připomíná se mi výklad Bernardův z konce jeho komentáře k Písni písní LXXV/10: „Tento svět má své noci a není jich málo. Co říkám noci, když sám je noc skoro celý a mrcasí se pořád v temnotách?“ („Habet mundus iste noctes suas, et non paucas. Quid dico, quia noctes habet mundus, cum pene totus ipse sit nox, et totus semper versetur in tenebris?“)

Bernard Claravallensis čekal konec světa skoro do švestek, takže pospíchal s charakteristikou poměrů i s podáním léku. Kolem sebe dobře zpozoroval přirůstající prohnanost (perfidia), ignoranci (ignorantia) a nízkost (carnalis, animalisve conversatio). Zároveň diagnostikoval příčinu: nevnímavost k duchu (nox, ubi non percipiuntur ea quae sunt Spiritus Dei).

Z Lubošových grafik i knižních úprav jsou mi nejbližší ty, kde je patrné obojí: zjevný spor, kolaps vztahů do zmatků, temná zápletka, ale taky obnovené vnímání. Šipky sil, naznačené údery a stopy po ranách jsou jedna věc. Následky, šrámy, boule a suť nevyhnutně další. Nelze zapřít ani varování, zhrození, dokonce i mocnou hrůzu. V tom všem se ovšem ukazují i srdíčka a slzy, kapky krve. Zdánlivě malé.

Skvělá americká detektivka True detective (Temný případ) končí odkazem k nejstaršímu příběhu všech dob – světlo proti temnotě. „Nejdřív to vypadalo, že na nočním nebi temnota zabrala moc místa, temnota vyhrává, ale nakonec – je to jinak: světlo vítězí, protože kdysi byla samá tma.“

Tak si taky vysvětluju, proč má Luboš Drtina v erbu  * asterix – hvězdičku.

11 6 2018

                     Luboš Drtina. Cyklus Cesta alrúny.


[1] http://artalk.cz/2018/06/08/tz-lubos-drtina/

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Přihlásit odběr novinek

Podporují nás:

                                                     30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno             

Partneři:

PN logo sRGBlogo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big   cze-logo    Peroutak logo1