TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
lehka-jsou-jen-hovna-ii
Paul Klee. The Saint of Inner Light. 1921. wikiart.org

»Lehká jsou jen hovna« II.

„Důstojnosti, vy se děsíte, že jsem řekl: Stojí to za hovno. Ale toho, že to stojí za hovno, toho se neděsíte?“

Čtvrtá a šestá část Kunderova díla (Kniha smíchu a zapomnění) se jmenuje »Tamina« a »Taminina smrt«. Tu českou paní zvící asi třiceti let pokřtil na Taminu Kundera, ale já jí budu říkat Anča, protože se mi to více líbí a má to blíže k Listu paní a dívek, je to vlastně na jeho úrovni, jako celé Kunderovo spisování. Děj téhle povídky je jakousi obdobou povídky první: jako si tam jede disident Mirek pro dopisy své někdejší ošklivé milé, tak zase Anča zanechala v  Praze své zápisníky, když prchala se svým mužem, a strašně po nich touží. Když jí muž zemře, zůstane jí jen nesmírná touha po těch jedenácti zápisnících. Zklame ji přítelkyně Bibi, která ji kdysi slíbila, že do Prahy pojede a zápisníky přiveze, protože se svým manželem („Nejhorší je, když chce šoustat. Nemůže pochopit, že mě šoustání vůbec, ale vůbec nebaví.“; s. 111) nepojede do Prahy, ale do Irska.  Takže  Anči  zbude  jen  Hugo,  jako  její jediná naděje – také pisatel, byť takový nějaký mizerný. Jenže Hugo s ní chce zejména souložit. Tady je už Kundera zase ve svém živlu a stojí to za citát: „Hugo z ní teď vystoupil a snažil se převrátit její tělo. Pochopila, že chce, aby stála na čtyřech. Uvědomovala si v té chvíli, že Hugo je mladší, a styděla se. Snažila se však umrtvit v sobě všechny pocity a poslechnout ho s naprostou lhostejností. Pak cítila tvrdé nárazy jeho těla na svém zadku. Pochopila, že ji chce ohromit svou vytrvalostí a silou, že bojuje jakýsi rozhodující zápas, že skládá maturitu, během které má prokázat, že ji přemůže a že je jí hoden.

Nevěděla, že ji Hugo nevidí. Letmý pohled na Tamininu zadnici (na otevřené oko její dospělé a krásné zadnice, oko, které se na něho nelítostně dívalo) ho totiž před chvílí tak vzrušil, že okamžitě zavřel oči, zpomalil pohyby a začal zhluboka dýchat. I on se teď snažil myslit úporně na něco jiného (to bylo jediné, v čem se podobali jeden druhému), jen aby ji vydržel ještě chvíli milovat.“ (s. 120-121)

Při tom šoustání Anča myslí na manžela, ale když to trvá moc dlouho, přece jen otevře oči a... „Také Hugo otevřel náhle oči. Uviděl oko Tamininy zadnice a rozkoš jím projela jako blesk.“ (s. 121)

Je to četba pro puberťáky, jenže když Hugo dospěl k orgasmu při pohledu Anči do prdele, poví jí v kavárně, že do Prahy nepojede, protože napsal nějaký článek, kde je také zmínka o nás, a  pražská policie by po něm šla. To je samo- zřejmě jen výmluva, ale také je to konec lásky, konec milování. Anči-Taminy „se v té chvíli zmocnil strašný odpor, vstala ze židle a běžela na záchod a žaludek jí stoupal do hrdla, klekla před mísu, zvracela, tělo se jí svíjelo jak v pláči a viděla před očima pytel, koule, ocas, chlupy toho chlapce a cítila kyselý pach z jeho úst, cítila doteky jeho stehen na svém zadku a proběhlo jí hlavou, že už si neumí vybavit pohlaví a ochlupení manžela, že tedy paměť hnusu je větší než paměť něhy ... a že v její ubohé hlavě nezbude než tenhle chlapec, kterému páchne z úst, a zvracela a svíjela se a zvracela.“ (s. 124)              

Ubohé Anči už teď nezbude než umřít. Stane se to v šesté povídce »Taminina smrt«. Ale než k  ní dojde, pustí se Kundera do dějepisu a do politiky a toho já se musím na chvíli držet. [...] Historik a politolog Kundera; který rozumí historii jako kůň kosti, tvrdí, že prý od roku 1621 (bodejť ne!) historie českého národa nezažila takový masakr kultury a inteligence jako za Husákovy vlády, a uvádí, že z universit a  vědeckých ústavů bylo vyhozeno sto čtyřicet pět českých historiků. Nuže chci říci rovně a  jasně, že toho vyhození nelituju ani za mák. Chlapci z roku 1968 si to totiž představovali velmi krásně a jednoduše: lidé s námi nechtějí jít, protože je k tomu nutíme. Jenže my, chytří komunisté, na rozdíl od těch blbých komunistů ukážeme lidem lidskou tvář socialismu, půjdou s  námi dobrovolně a bude to. Pak se ovšem ukázalo, že ti domněle blbí komunisté byli chytřejší než ti domněle chytří komunisté a že Moskva zná jen jediný socialismus, totiž jak mu rozumí ona.

A od té doby ti vyhození chytří komunisté nemohou odpustit dr. Husákovi, že je jenom vyhodil  z  partaje  a  ze  zaměstnání  a  nepověsil nebo aspoň nezavřel do koncentráků. Nelituji těch vyhozených historiků ani za mák zejména proto, že kdyby dodnes seděli na universitách a ve vědeckých ústavech, hlásala by většina z nich dobrovolně tytéž nesmysly a blbosti, které jen o  něco méně inteligentně než oni hlásají dnes jejich nástupci.

Ale už jsme u konce Anči-Taminy. Je to historie zpola snová, nechala se prostě zavést na jakýsi ostrov, kde ji ušoustaly a utýraly děti. „Proč je Tamina na ostrově dětí? Proč si ji představuji právě tam? Nevím.“ (s. 183) Neví-li to sám autor, nemusím to vědět ani já. Prostě děti ji ušoustaly a utýraly, ona se utopila a byl s ní konec. Jenže tahle perverse velkofabrikanta pornografie pro západní idioty míří přímo do středu fabrikace kunderovských zvráceností. [...] Kundera říká, že na tenhle vymyšlený ostrov poslal vymyšlené děti možná proto, že když jeho tatínek umíral, slyšel veselé hlasy dětí vážících dr. Husákovi pionýrský šátek. Ale kdo proboha vede a nutí děti k tomu, aby chodily do pionýra a vázaly významným dospělým pionýrské šátky? Inu, dospělí přece! Takže dívat se na děti tak, jak to  pro  výrobu  Anči-Taminy  dělá  Kundera,  je literátská nestoudnost, která je horší než všechna fabrikantská obscenita. [...]

Poslední, sedmá část, »Hranice« je nejslabší. Je tam mnoho kunderovských úvah, samo sebou zcela stupidních, vysloveného blábolení, vhodného právě tak pro západní měšťáky, a málo srandy, která by poutala. Historie s kloboukem na rakvi je docela roztomilá, i když nedosahuje dokonalosti příběhů Grahama Greena z cest s  tetičkou – však také Milan Kundera není Graham Greene. Hezká je krátká historie o Barbaře: „Pozvala ho k sobě. Byly u ní dvě dívky, které Ervín neznal. Chvíli si povídali a pak Barbara zničeho nic přinesla z kuchyně starý velký plechový budík. Začala se bez řečí svlékat a dívky s ní. – ,Rozumíte,’ stěžoval si Ervín Janovi, ,svlékaly se lhostejně a nedbale, jako bych byl pes nebo květináč.’ – Pak mu Barbara poručila, aby se svlékl i on. Nechtěl minout příležitost milovat se s dvěma neznámými dívkami a uposlechl. Když byl nahý, Barbara ukázala na budík: ,Dívej se dobře na vteřinovou ručičku. Když ti do minuty nevstane, tak vypadneš!’ – ,Dívaly se mi  upřeně  do  rozkroku  a  tak,  jak  vteřiny ubíhaly, začaly se chechtat! Pak mne vyhodily!’“ (s. 219)

No a pak se u Barbary koná Gruppensex, abychom se konečně dostali tam, „kde člověka ještě nezmrzačilo křesťanství“.

Poslední odstavec Kunderova díla na pláži nudistů, kterou jeden z jeho hrdinů této povídky nazval Dafnisův ostrov, ačkoli on a jeho přítelkyně Hedvika tím myslili něco jiného, zní takto:

„...neobyčejně břichatý muž rozvíjel dále tuto myšlenku tvrdě, že západní civilisace stojí před zánikem a že se lidstvo konečně zbaví zotročující tíhy židovsko-křesťanského myšlení. Říkal věty, které Jan už desetkrát, dvacetkrát, třicetkrát, stokrát, pětsetkrát, tisíckrát slyšel, a za chvíli se zdálo, že těch pár metrů pláže je universitní auditorium. Muž mluvil, ostatní ho se zájmem poslouchali a  jejich obnažená pohlaví tupě, smutně a netečně zírala do žlutého písku.“ (s. 237)

Tak a jsem v pomykově. Pokládal jsem Kunderu za olezlého trafikanta, který prodává pod pultem školákům oplzlé fotografie, za literáta, který  se  z  kýčaře,  jímž  byl  vždycky,  vlastní přičinlivostí a pílí vypracoval na literárního podvodníka, na obratného mixéra, který mixuje svůj koktejl z trochy příběhů, z všelijakých úvah, které si vydumá nebo které ho momentálně napadnou, aniž přitom dbá na jejich logiku, ze špetky historie a politiky a přidá k tomu něco nostalgie po krásné, smutné zemi ve střední Evropě, aby oslňoval francouzské pitomečky, kteří si pletou tu krásnou smutnou zemi s Rumunskem nebo Bulharskem a není jim dost jasno, zda ta země leží v Asii nebo v Africe. Ale teď opravdu nevím... Pochyby mě napadly už při četbě stránek, které Kundera psal o smrti a umírání svého tatínka, to je skutečný cit, nikoli falešná a uměle vyrobená a na odiv stavěná sentimentalita. Že by byl Kundera skutečný ďábel, k jehož nic se hlásí proti demagogii andělů, že by chtěl říci svým čtenářům: vezměte a žerte, stejně za nic jiného nestojíte? Vezmeme-li to trochu všeobecněji, nikdy nebyl člověk v dějinách civilisace bezmocnější, nikdy nebyl více „plevelem v těch krajinách“ než dnes. Posloucháte-li v rádiu hektické hlasy, naléhavé, přesvědčené o své pravdě, o novém zjevení, které přinášejí na svět, o očividném  receptu na všechny  palčivé  otázky a bolesti lidstva, nutně musíte nabýt dojem, že se celý svět zbláznil. Skutečná moc se soustřeďuje v  rukou stále menšího počtu lidí, tu a tam je „volební dobytek“ hnán k urnám, aby měl pocit pomyslné důležitosti. OSN se projevila jako šaškárna, jakou byla mezi oběma válkami Společnost národů (každý od samého počátku té instituce, až snad na Roosevelta, to mohl předpokládat). Takže člověku nezbývá než sport a sex, poslední domnělý ostrůvek falešné svobody na tomto světě. Protože tu byl rozkotán skutečný svět, není to už, jak dokumentárně vidíme na Kunderovi, láska a sex, ale sex bez lásky. Sex patří samozřejmě ke skutečnému člověku, k nerozkotanému světu. Jeden filosof kdysi napsal, že sexus bez erota je hospoda z kostela. Tedy eros a sexus kostel, sexus „oproštěný“ od erota hospoda a ještě k tomu maličká, zaplivaná, zakouřená, špinavá hospoda. Je to protivnější než celý československý svaz spisovatelů dohromady. V padesátých letech, kdy se v literatuře jen a jen pracovalo, lidi, kteří opravdu rukama pracovali, z té práce „bolely ruce“. Z četby Milana Kundery bolí ocas.

(redakčně kráceno)

M. Kundera: Kniha smíchu a zapomnění. Toronto 1981; Brno 2017.

M. Kundera: Nesnesitelná lehkost bytí. Toronto, ´68 Publishers 1985. Brno 2006.

 

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

Podporují nás:

                                       30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno              LOGO 4Home CZ RGB

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big