Hlavní informace
tahle-zeme-umre-na-pytliky
Sloupová síň kláštera Sanahin, Arménie. Foto: Tereza Soušková

Tahle země umře na pytlíky

Pokud milujete nedotčené hory a starodávné opuštěné kláštery kdesi v srdci divočiny, obojí najdete v Arménii. Vyrazíte-li ještě před rozbřeskem do kopců, nepotkáte živáčka a východ slunce můžete sledovat v kamenné sloupové síni kláštera Sanahin, kde první ranní paprsky slunce dopadají uzoučkým okénkem přímo na náhrobky na podlaze. Člověku se otevře zcela jiný svět. 

Když slunce odhalí i kouty svatyně, padnou oči návštěvníka naladěného na vznešené sféry na haldu odpadků, odhozených přímo u zdí stavby z 10. století. A opodál další. A tak to vypadá všude. Pohádková příroda zanesená skládkami. Místa, která na první pohled vypadají, že tam nikdy nevkročila lidská noha, pokrývají vajgly. Nejčastěji narazíte na igeliťáky. Plastové sáčky a tašky, které se pevně nalepily na místní kulturu konzumu. Koupíte-li sebetitěrnější věc, vždycky vám ji dají do tašky. Je jedno, jestli je to jablko na trhu, které chcete hned sníst, zubní pasta v drogerii, která v uzavíratelném obalu už je a ještě má papírovou krabičku, nebo žvýkačky v supermarketu. Než se stačíte vypořádat s placením a přepočítat 1000 dramů na 45 Kč a zda vám prodavačka správně vrátila, když vám do dlaně nasypala plnou hrst drobných (do tisícovky mají v Arménii jen mince o jedné velikosti, pouze desetníky vedou ve dvou velikostech), tak vám pytlíkář, tj. speciální zaměstnanec, všechno nalifruje do pytlíku, a nejlépe hned do několika. Žvýkačky zvlášť, láhev vody zvlášť, chleba, který mimochodem už v pytlíku je, dá ještě do zvláštního pytlíku. A aby to bylo sichr, tak celý zapytlíkovaný nákup dá do ještě většího finálního pytlíku. Takže když přijdete domů, začnete odpytlíkovávat. Podlaha pak vypadá, jako kdyby na ni čerstvě nasněžilo plastem.

Pro průměrného Čecha, který všechno možné hází do směsného odpadu a sem tam třídí plast a nevratné láhve od vína, protože se mu to jinak nevejde do popelnice, a taky aby trochu uchlácholil svědomí, je tohle jako rána mezi oči.

My tři Středoevropanky jsme se rozhodly, že to tak nenecháme. Tříděný odpad je tu jako zaklínadlo z pohádek. Občas někdo i tuší, že to někde tam za sedmero horami a sedmero řekami směrem na západ existuje, ale nikdo neví, jak to přesně funguje. Jakmile se nám během prvního týdne doma naplnila obrovská taška plná igeliťáků, rozhodly jsme se je recyklovat. V místních podmínkách to znamená při nákupech odmítat nové pytlíky a vybavit se vlastními. Ve Vanadzoru, městečku na severu Arménie, kde momentálně žiji, to vyvolalo pravé pozdvižení. Místní nejdřív mému požadavku „nepotřebuji pytlík“ nerozuměli. Domnívali se, že na vině jsou moje bídné jazykové schopnosti a s blahosklonným úsměvem mi dál všechno ládovali do nových igeliťáků. Když jsem vytáhla vlastní, vytřeštili oči. Jsem ta cizinka, co si nosí vlastní sáčky – to asi nevěřím těm jejich?

Chtěla jsem si koupit koláčky na váhu. Prodavačka mi ochotně vysvětlila, jaké náplně mají, kolik stojí a zeptala se, kolik bych jich chtěla. Když jsem se vytasila s vlastním sáčkem, šokovalo ji to. Nedůvěřivě se na mě dívala a mého igeliťáku se odmítla dotknout. Pak si na pomoc zavolala další prodavačku a spolu se začaly živě dohadovat, co se mnou mají dělat. Co to sem zase ti cizinci tahají za móresy! K tomu se přidala ještě uklízečka a pokladní, načež se vzrušená debata opět přesunula směrem ke mně. Všechny se na mě usmívaly, jako se usmíváte na blázna na útěku a vy ho na cukrátko lákáte zpátky do bezpečí jeho zamřížovaného pokoje. Pokladní vysvětlovala, že jejich sáčky jsou dobré a kvalitní a opravdu není potřeba nosit si vlastní. Za shovívavého přikyvování celého obchodu si ode mě vzala můj pytlík a strčila mi ho do kapsy kabátu. Pak navážila koláčky a pomalými opatrnými pohyby, aby mě nevyplašila, je dala do jejich igeliťáku. K pokladně mě doprovodily všechny čtyři – a já raději ani nepomyslela na to, že bych ráda zaplatila kartou, což je v tomhle městě snad ještě větší problém. Dohlédly taky, aby mi pytlíkář igelitku s koláčky poctivě vložil do plastové tašky a teprve pak mě společně vypustili do civilizovaného světa na ulici.

Když jsem tuhle příhodu vyprávěla svému arménskému kamarádovi, nejdřív nic nechápal. Pak se strašně smál a pak uznal, že odhazování veškerého odpadu všude je velký problém, se kterým se ale prý začíná něco dělat – i v menších městech nedávno instalovali odpadkové koše, které pravidelně vyvážejí. Ve školách začali dělat osvětu.

Jenom ty igeliťáky budou asi čekat až na další generace... V téhle zemi jsou ty nejmenší věci jako big deal a opravdové složitosti, na které bychom my v Čechách potřebovali kupu času, se vyřeší raz dva.  

Picture1

Klášter Sanahin, Arménie. Foto: Tereza Soušková

Další informace

Glosy

  • Kudy z nudy?

    Potíž je v tom, že nevíme opravdu nic. Jistě, snažíme se pochopit, nahlédnout hlouběji do problémů, do výbojů si troufáme na mnohý způsob, skutečností ovšem zůstává, že jsme zoufale nevědomí o...

  • Projev jak ze slučovacího sjezdu ANO, KSČM a části ČSSD

    Žít svobodně ve svobodné společnosti by měl být úplný základ naší existence. Svoboda je nedělitelná, ta buď je, anebo není. Auto může jet na půl plynu, ale půl svobody a půl nesvobody již svobodou...

  • Kam se to řítíme? Viděno z Ameriky

    Jsem na druhé straně zeměkoule a přemýšlím, někdy jako romantik, někdy cynik, ale také jako optimista (u vás se říká „sluníčkář“), jak to s námi na této ze­mičce dopadá. V roce 1975 jsem se...

  • Nemáme architekturu, jenom „konstrukce“

    Mně by vlastně ani v zásadě nevadilo, kdyby se tu a tam bouralo něco historicky cenného (s logickým omezením samozřejmě), ale vadí mi, že dnešní doba není schopna ničím adekvátně cenným to...

  • Kavárna POTMĚ s nevidomými kavárníky vyráží na turné po Česku

    Unikátní mobilní Kavárna POTMĚ, ve které obsluhují nevidomí kavárníci na palubě zatemněného autobusu, zaparkuje už v sobotu v sobotu 19. května před budovou Českého rozhlasu na Vinohradské ulici v...

  • Potřebujeme idejí,

    živých a velikých idejí a nebudeme malí (TGM) Cituji z článku prof. Dvořákové Myslet kriticky a v souvislostech, který vyšel v posledních Listech: „…Chci upozornit na zajímavý přístup k uchopení...

  • Koprofil v demisi na postu ministra kultury

    Reakce na reakci D. Bartoně[1] na článek J. Čulíka v Britských listech o grantové komisi ministerstva kultury.[2] Půjčit a přečíst si Obratník raka počátkem sedmdesátých let, ještě k tomu ve...

  • Rehabilitace Vlasovců?

    Foldyna se Semelovou oslavili tradičně 7.5., s obchodními dealery firmy Harley & Davidson pro Asii, osvobození Prahy armádou generála Vlasova. Symbolicky vykonali tryznu za padlé Vlasovce na...

Další informace

Nový život výstav

    krizek

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big