Hlavní informace
ci-jsou-hory-kavci
Antoni Tapies. Roba interior. 1972. Výřez. wikiart.org

Čí jsou hory Kavčí?

Naše! Naše! Chtělo by se říct, když člověk pozoruje rozzářené a rozesmáté tváře z dnes už kultovního pořadu Československé televize Silvestr na přání, aneb Čí jsou hory Kavčí? Kultovního ve smyslu divácké oblíbenosti a častého televizního opakovaní jednotlivých písniček, scének, skečů.

Přesně před 40 lety, kdy se tato gala show reálného socialismu poprvé objevila na obrazovkách, tam byli všichni, kdo tehdy přináleželi k takzvaným elitám společenského a kulturně zábavního života. Neboli špičky normalizační televize v čele s jejím ústředním ředitelem, nositelem Řádu práce a kandidátem ÚV KSČ soudruhem Janem Zelenkou. Ale i hlasatelé zpráv, moderátoři, sportovní redaktoři, a především populární herci a zpěváci, muzikanti, tanečníci. Inu miláčci národa, kteří se předváděli na jevišti, ale i v amfiteátru největšího televizního studia. Neboť na povely režiséra pořadu Jána Roháče hráli role i jako diváci. Smíchy se proto zalykali, plácali se do kolen, popadali se za břicha, radostně slzeli. Byla to přece zasloužená taškařice, švanda, psina, prča, tak proč si ji neužít? Vždyť i pracující u televizních obrazovek se zajisté bavili od Aše až do Košic.

Mimo plnění tvůrčích a dramatických úkolů, jak se tenkrát oficiálně nazývalo hopsání před kamerami s mikrofonem, anebo jako major Zeman s pistolí či jako prodavačka Anna Holubová s tácem chlebíčků v ruce, si vstupenku na tuto show zasloužili i něčím jiným. Jako jeden muž i žena v tom důležitém roce 1977, kdy opět vystrčila drápky zákeřná reakce, totiž rezolutně podepsali v Národním divadle i v Divadle hudby tzv. Antichartu.

Ano, soudruzi, Kavčí hory jsou naše, nebojte se! Zněl tehdejší vzkaz z této estrády k napjatě vystrčeným uším na pražském nábřeží Ludvíka Svobody, kde sídlilo ÚV KSČ. Nešlo jen o Chartu 77, nastával přece i rok s osmičkou na konci. Neboli nevyzpytatelné kulaté výročí internacionální pomoci spřátelených armád klepalo na dveře. I proto letělo éterem neméně důležité a nepřeslechnutelné poselství pracujícímu lidu ČSSR: Vidíte, i vaši miláčci a oblíbenci jdou s námi, republiku si ruku v ruce s kulturní frontou rozvracet nedáme!

To všechno je naštěstí minulostí. I když na jak dlouho? Česká televize leží v žaludku současných mocipánů už delší dobu. Přesněji řečeno dnešní Kavčí hory stále nejsou jejich. A přitom by to mohlo být velice jednoduché. V posledním pořadu pseudonovináře Jaromíra Soukupa Týden s prezidentem, vysílaném na TV Barrandov 21. 12. 2017, chasník z Hradu popsal návod jak na to, jasně a srozumitelně. Stačí, když Sněmovna dvakrát nepřijme výroční zprávu ČT, prohlásil ten lišák mazaný a významně se usmál. Což při aktuálním složení dolní komory s neoficiální, ale funkční, hlasovací koalicí ANO, SPD a KSČM, by měla být hračka. Tak jako následné jmenování nové Rady i vedení ČT.

Co by nastalo potom? Lze si to živě představit při pohledu na devótně rozesmáté obličeje hostů i zaměstnanců Československé televize během pořadu Silvestr na přání, anebo Čí jsou hory Kavčí. Takoví šéfové, novináři i umělci nevymřeli, nepatřili pouze k období reálného socialismu. Jsou pořád tady a čekají na svou šanci. Co třeba Jiří Ovčáček, není to ten pravý na funkci vedoucího zpravodajství? Má přece novinářskou praxi z Haló novin a myslí správným směrem. Televize, kterou si sami platíme, by tak nabízela politicky bezproblémové programy. Samozřejmě čas od času okořeněné taškařicí, švandou, psinou a prčou. A pěkně všechno na povel jako za starých dobrých časů, kdy jsme si republiku rozvracet nedali a byl klid na práci.

Další informace

Glosy

  • Kudy z nudy?

    Potíž je v tom, že nevíme opravdu nic. Jistě, snažíme se pochopit, nahlédnout hlouběji do problémů, do výbojů si troufáme na mnohý způsob, skutečností ovšem zůstává, že jsme zoufale nevědomí o...

  • Projev jak ze slučovacího sjezdu ANO, KSČM a části ČSSD

    Žít svobodně ve svobodné společnosti by měl být úplný základ naší existence. Svoboda je nedělitelná, ta buď je, anebo není. Auto může jet na půl plynu, ale půl svobody a půl nesvobody již svobodou...

  • Kam se to řítíme? Viděno z Ameriky

    Jsem na druhé straně zeměkoule a přemýšlím, někdy jako romantik, někdy cynik, ale také jako optimista (u vás se říká „sluníčkář“), jak to s námi na této ze­mičce dopadá. V roce 1975 jsem se...

  • Nemáme architekturu, jenom „konstrukce“

    Mně by vlastně ani v zásadě nevadilo, kdyby se tu a tam bouralo něco historicky cenného (s logickým omezením samozřejmě), ale vadí mi, že dnešní doba není schopna ničím adekvátně cenným to...

  • Kavárna POTMĚ s nevidomými kavárníky vyráží na turné po Česku

    Unikátní mobilní Kavárna POTMĚ, ve které obsluhují nevidomí kavárníci na palubě zatemněného autobusu, zaparkuje už v sobotu v sobotu 19. května před budovou Českého rozhlasu na Vinohradské ulici v...

  • Potřebujeme idejí,

    živých a velikých idejí a nebudeme malí (TGM) Cituji z článku prof. Dvořákové Myslet kriticky a v souvislostech, který vyšel v posledních Listech: „…Chci upozornit na zajímavý přístup k uchopení...

  • Koprofil v demisi na postu ministra kultury

    Reakce na reakci D. Bartoně[1] na článek J. Čulíka v Britských listech o grantové komisi ministerstva kultury.[2] Půjčit a přečíst si Obratník raka počátkem sedmdesátých let, ještě k tomu ve...

  • Rehabilitace Vlasovců?

    Foldyna se Semelovou oslavili tradičně 7.5., s obchodními dealery firmy Harley & Davidson pro Asii, osvobození Prahy armádou generála Vlasova. Symbolicky vykonali tryznu za padlé Vlasovce na...

Další informace

Nový život výstav

    krizek

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big