TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
co-je-dnes-novinar
Jimmie Durham. Racoon (Skunk). 1989. wikiart.org

Co je dnes novinář?

Dne 14. 8. 2017 adresoval Stanislav Brouček z Etnologického ústavu AV ČR Vadimu Fojtíkovi, šéfredaktorovi Euro, Mladá fronta a. s. tuto stížnost na metody redaktora Jiřího Zatloukala:

„Váš redaktor Jiří Zatloukal mne při přípravě svého článku [1] několikrát E-mailem a pak telefonicky kontaktoval s žádostí o možnost konzultovat jeho náhodné zkušenosti s vietnamským etnikem, když byl Vietnamci pozván vedle VIP hostů na golfový turnaj na Konopišti. Odkázal jsem jej na svou nedávno vyšlou knihu Visible and invisible Vietnamese in the Czech Republic. Nejprve oznámil, že si knihu koupí a použije při koncipování svého článku o Vietnamcích na Konopišťském setkání. Domníval jsem se tudíž, že naše „spolupráce“ nad tématem Vietnamci v ČR tímto mým doporučením končí.

Nekončila. Oznámil mi totiž, že nemá čas studovat toto téma a že by rád konfrontoval některé své názory či dojmy se mnou osobně nebo telefonicky. Osobní setkání jsem odmítl. Když mi nakonec zavolal, mluvil jako člověk, který o tématu skutečně nic neví a který si ani nechce nic nastudovat, ale potřebuje rychle něco napsat, a tudíž žádá o rychlou pomoc. Nakonec se mi prosícího novináře, který se ocitl v časové tísni (řekl, že to už musí „dnes“ napsat), zželelo a řekl jsem mu několik postřehů a vývoji této komunity. Byl velmi rád a dojemně děkoval, že jsem mu pomohl, jak článek koncipovat.

Článek vyšel. Redaktor bez mého svolení a bez jeho upozornění tajně nahrál náš telefonický hovor. Dále pak bez mého souhlasu použil na několika místech svého textu mé jméno a má údajná slova z jeho tajné nahrávky. Když jsem telefonicky protestoval, odbyl mne slovy: že to je pro něho normální praxe (bez upozornění nahrávat telefonické rozhovory s druhými osobami) a že k tomu, aby mne nahrával, nepotřebuje mé svolení a už vůbec nepotřebuje autorizaci mých údajných výroků, když jsem o to prý výslovně nepožádal. Nepožádal jsem jej proto, že mne ani ve snu nenapadlo, že bude používat cokoli z telefonického hovoru, ipso facto když chtěl jen radu, jak koncipovat článek.

Vážený pane šéfredaktore, věřím, že i Vašemu „listu“ jde o zachování právních jistot v tomto státě, a tudíž i Vy ohodnotíte tento akt Vašeho redaktora jako porušení práva na ochranu osobnosti a vyvodíte z toho patřičné důsledky.“

Zde stížnost končí. Když ticho po pěšině trvalo příliš dlouho, požádal Stanislav Brouček několik přátel z oboru o názor na tuto záležitost.

Zde jsou jejich odpovědi:

Barbara Semenov, novinářka žijící v Austrálii: „Milý Stando, konzultovala jsem ještě Tvoji situaci s mojí kamarádkou/kolegyní, šéfredaktorkou iDnes a bohužel je to tak, že chyba nastala, už když jsi dodal novináři zmíněné informace. Problém je v tom, že novinář se na Tebe obrátil jako na kapacitu ve své branži/poli. V případě, že jsi mu odpovídal na jeho otázky, vzal jako novinář Tvoji informaci jako publikovatelnou. Jiná situace by byla, kdyby se o tom s Tebou bavil jako kamarád nebo známý. Jinak jsi ho měl ze své autority předem přímo upozornit na to, že nechceš být ani citován, ani aby Tvé informace byly použity bez Tvé autorizace. Chování novináře není sice etické, ale není ani žalovatelné. Myslím, že tak to bohužel funguje v médiích všude na světě, a proto je třeba být ve styku s nimi obezřetný. Ty's byl prostě příliš laskavý, že jsi mu poskytl svůj insight – pohled a znalost věci, kterou po Tobě žádal jako novinář. Článek je to zajímavý, ale chápu, že Ti vadí.“

František Vícha, historik, Brno: „Milý Stando, jsem potěšen, že ses obrátil na svého kolegu a někdejšího kamaráda (45 let!). Bohužel si myslím, že v tomto státě, když si věc nepojistíš písemně, pak se nemůžeš ani vůči někomu odvolávat. Drzost novinářů, kteří se snaží zachovat si svoji kůži, je někdy opravdu velká. Sám jsem byl, jako památkář, osočován z nedobrých činů vůči ostatní společnosti a musel jsem to trpělivě snášet. Ve Tvém případě, neznám tu kauzu samozřejmě podrobněji, zřejmě riskuješ svůj odborný, dobrý, či pravdivý názor na vietnamskou komunitu, to je tedy o to nepříjemnější, pokud to tak vidím správně. Jak říkám, asi bych se příště zajistil nějakým textem, který by dotyčný novinář spolupodepsal, pak by, pokud bys chtěl jít tak daleko, se mohl satisfakce domáhat i soudně. Nejspíš se tedy přikláním k jiným dotazovaným, kteří tvrdí, že se s tím nedá nic dělat, bohužel. Nejspíš jsi udělal, co jsi mohl a pan šéfredaktor Ti odpoví nějakým omluvným dopisem, bla, bla, bla.“

Peter Salner, etnolog, Bratislava, autor knih o Židech na Slovensku: „Pokiaľ ide o toho novinára, je to podraz a pekné svinstvo. Ale ako sledujem českú tlač (lidovky, dnes, respekt), zdá sa, že v Čechách to nie je výnimočný prípad. Neviem, či mí Česi mi rozumějí, ale ja mojich Čechov často nechápem...“

Jitka Scholz, Mnichov: „Milý pane Broučku! S neetickým chováním na všech úrovních se bohužel setkáváme dennodenně, co se negativní české novinařiny týče, máme coby mnichovská krajanská komunita kupříkladu osobní zkušenost s Parlamentními listy a coby sokolská jednota i s dalšími médii. Možná vezme pan Pokorný Váš problém z jiného konce, já si dovolím vyslovit svůj lidský názor, a sice aby se člověk sám neutrápil, snad radši celou věc co nejrychleji zapomenout. Odpověď od redakce, pokud nějakou dostanete, bude stejně jen konejšivého charakteru, nějaká výchovná lekce na lidi typu pana redaktora Zatloukala (už to jméno!) a jejich zaměstnavatelů určitě neplatí.“

Ota Ulč, profesor politologie na universitě v Binghamtonu USA, autor řady knih vydaných v ČR: „Milý Stando, přečetl jsem si tuhle protivnost, a moje zkušenost doporučuje to ignorovat. O sobě jsem se  nejednou  dočetl, že jsem  bývalý komunistický soudce, zločinec, válečný kriminálník, atd. A já na to podle pravidla, že facka od blbého neplatí, na to nereagovat, ignorovat, a mnohdy jsem na takovém postoji vydělal. Tím, že jsem ho ignoroval, jsem ho vlastně zesměšnil. Pokud bys v takové hádanici pokračoval a něco by se objevilo v tisku, nemyslím, že by to mohlo vyvolat nějaký zájem. Rád bych se ovšem mýlil.“

Zbývající kolegové, na něž se Brouček obrátil o radu, zachovali mlčení. Ani na urgence žádostí o odpověď na stížnost šéfredaktor Fojtík neodpověděl. Publicista a novinář Jan Jůn předal stížnost etické komisi Syndikátu novinářů. I zde ticho po pěšině. Mají jiných stížností dost a dost...

Novinářskou legitimaci může vytasit stejně dobře válečný reportér riskující život, analytik bedlivě sledující dění na odtažité téma, zkušený komentátor a znalec tématu, snaživec poctivě referující o dění v okrese, nájemný škrabák ve službách ideálu, prodejný pisálek ve službách momentálního favorita, investigativní novinář na odstřel, vnímavý seismograf citlivý na otřesy v nedohlednu, paparazzi vysedávající celé dny na stromech v zahradách sousedících se zahradami celebrit, tvor horší hyeny živící rodinu a milenky krví obětí všeho druhu, manipulátor ve službách zloby a záště, domovnice lačná drbů o slavících a slepicích, zprostředkovatel informací z oblastí běžnému smrtelníkovi nedostupných, neúplatný obhájce výdobytků i dobytek bez studu a svědomí. Kdejaký vyhulený ožrala tak může novináře s pomocí generalizace svědčící o slabomyslnosti nazvat žumpou, hnojem a póvlem. Ba dokonce možno s ním v jednotlivých případech souhlasit. Tenhle chlév by ani bájný Hérakles nevyčistil. Darmo plýtvat časem na potyčky s novináři, lépe jest ho věnovati pátrání po těch, co mají co říct. Jsou takoví. Není obtížné je poznat. Po ovoci. Stačí si vypěstovat čich a uhájit ho proti otupení: roční předplatné do knihovny nepřekračuje cenu čtyř piv, případně jednoho Blesku a krabičky startek. Kdo příslušný obolus z kapsy nevydoluje, ztrácí právo skuhrat. Novinář, i ten sebehorší, se nemůže neprozradit, páč není zelinář, který může upravit váhu, nebo bankéř, jemuž stačí lobbovat na správném místě, natož anonym bez pachu, zápachu a pověsti řádící na asociálních sítích. V mnoha případech platí, že drzost a arogance novinářů úměrně stoupá s výší platu a sociální prestiží, kterou požívají, ale vyvodit z toho obecné pravidlo bohužel nelze.  Dokonce i v televizi dodnes přežívají tvorové urputně hájící kolektivní svobody, kteří si zasluhují podporu. Samozřejmě, že zpravodajství je lepší v rozhlase a v tisku, který nepatří oligarchům, ale kritérium to není. Dokonce se nelze ani utěšovat se tím, že dříve bývalo lépe. Rudé právo také netrpělo nedostatkem ochotných přispěvatelů. A to ještě nepřišla řeč na to, co se stane s novináři, když propukne revoluce nebo válka. Dokonce i Marcel Proust si posteskl, že se nelze dozvědět nic o bojích u Verdunu, když leží 250 kilometrů od Paříže.

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Učešte mi uši

    David Bartoň

    V době, kdy je lidské slovo vzácné, mi zní až neuvěřitelně inspirativně, co pověděl A. Mitrofanovovi jeden z hrdých Rusů a nemnoha přátel naší země Viktor Fajnberg[1]: „Jste-li v bezvýchodné...

  • Lid může hýkat, konečně se zbavil elit

    Jaroslav Erik Frič

    Od své nominace (nevím, kým vůbec podané) na Cenu Magnesia Litera za mé „blogové“ psaní v loňském roce a která se předává pod egidou pro mne zcela nepřijatelných sponzorů, jsem se distancoval...

  • Trpíte taky idiosynkrazií?

    Jiří Stránský

    Všechny vás zdravím v příjemně ochlazeném podvečeru. Před chvílí jsem vypnul televizor, což v poslední době dělám čím dál častěji: nejsem už ochoten přistoupit na řeči žen a mužů, na nichž poznám ještě...

  • Hanět člověka, počátek vraždy

    Radio Vaticana

    Papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty komentoval evangelium (Mt 5,20-26), kde stojí: »Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník...

  • Proč To komentovat?

    Pavlína Havlová

    Vydavatel Přítomnosti M. J. Stránský se ke spálení červených trenýrek na Hradě sice vyslovil poněkud expresivně, jeho glosa však plně koresponduje s úvahou, kterou jemnější formou vyjádřil na svém...

  • Ten blbec četl moji glosu v Přítomnosti

    Martin Jan Stránský

    Ten blbec na Hradě četl moji glosu v Přítomnosti!! (viz odkaz níže) Nejen to, dokonce se rozhodl pro mimořádné gesto. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak jsem musel zhlédnout video z této události...

  • Mají se Nové pořádky čeho bát?

    Bohumil Doležal

    Volební průzkum agentury Kantar TNS z 10. června t.r. (Volební model pro volby do Poslanecké sněmovny) se na první pohled nijak nápadně neliší od toho, co dosud přinesly jiné agentury. Výrazně (s...

  • Národ idiotů?

    Martin Jan Stránský

    Na nedávném sjezdu na Žofíně se Miloš Zeman opět vyřádil v rámci kauzy Peroutkova článku „Hitler je gentleman.“  Jeho výlet do zaplevelené zahrady vlastní děravé paměti pokračoval přes vlastní...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big