Hlavní informace
co-je-dnes-novinar
Jimmie Durham. Racoon (Skunk). 1989. wikiart.org

Co je dnes novinář?

Dne 14. 8. 2017 adresoval Stanislav Brouček z Etnologického ústavu AV ČR Vadimu Fojtíkovi, šéfredaktorovi Euro, Mladá fronta a. s. tuto stížnost na metody redaktora Jiřího Zatloukala:

„Váš redaktor Jiří Zatloukal mne při přípravě svého článku [1] několikrát E-mailem a pak telefonicky kontaktoval s žádostí o možnost konzultovat jeho náhodné zkušenosti s vietnamským etnikem, když byl Vietnamci pozván vedle VIP hostů na golfový turnaj na Konopišti. Odkázal jsem jej na svou nedávno vyšlou knihu Visible and invisible Vietnamese in the Czech Republic. Nejprve oznámil, že si knihu koupí a použije při koncipování svého článku o Vietnamcích na Konopišťském setkání. Domníval jsem se tudíž, že naše „spolupráce“ nad tématem Vietnamci v ČR tímto mým doporučením končí.

Nekončila. Oznámil mi totiž, že nemá čas studovat toto téma a že by rád konfrontoval některé své názory či dojmy se mnou osobně nebo telefonicky. Osobní setkání jsem odmítl. Když mi nakonec zavolal, mluvil jako člověk, který o tématu skutečně nic neví a který si ani nechce nic nastudovat, ale potřebuje rychle něco napsat, a tudíž žádá o rychlou pomoc. Nakonec se mi prosícího novináře, který se ocitl v časové tísni (řekl, že to už musí „dnes“ napsat), zželelo a řekl jsem mu několik postřehů a vývoji této komunity. Byl velmi rád a dojemně děkoval, že jsem mu pomohl, jak článek koncipovat.

Článek vyšel. Redaktor bez mého svolení a bez jeho upozornění tajně nahrál náš telefonický hovor. Dále pak bez mého souhlasu použil na několika místech svého textu mé jméno a má údajná slova z jeho tajné nahrávky. Když jsem telefonicky protestoval, odbyl mne slovy: že to je pro něho normální praxe (bez upozornění nahrávat telefonické rozhovory s druhými osobami) a že k tomu, aby mne nahrával, nepotřebuje mé svolení a už vůbec nepotřebuje autorizaci mých údajných výroků, když jsem o to prý výslovně nepožádal. Nepožádal jsem jej proto, že mne ani ve snu nenapadlo, že bude používat cokoli z telefonického hovoru, ipso facto když chtěl jen radu, jak koncipovat článek.

Vážený pane šéfredaktore, věřím, že i Vašemu „listu“ jde o zachování právních jistot v tomto státě, a tudíž i Vy ohodnotíte tento akt Vašeho redaktora jako porušení práva na ochranu osobnosti a vyvodíte z toho patřičné důsledky.“

Zde stížnost končí. Když ticho po pěšině trvalo příliš dlouho, požádal Stanislav Brouček několik přátel z oboru o názor na tuto záležitost.

Zde jsou jejich odpovědi:

Barbara Semenov, novinářka žijící v Austrálii: „Milý Stando, konzultovala jsem ještě Tvoji situaci s mojí kamarádkou/kolegyní, šéfredaktorkou iDnes a bohužel je to tak, že chyba nastala, už když jsi dodal novináři zmíněné informace. Problém je v tom, že novinář se na Tebe obrátil jako na kapacitu ve své branži/poli. V případě, že jsi mu odpovídal na jeho otázky, vzal jako novinář Tvoji informaci jako publikovatelnou. Jiná situace by byla, kdyby se o tom s Tebou bavil jako kamarád nebo známý. Jinak jsi ho měl ze své autority předem přímo upozornit na to, že nechceš být ani citován, ani aby Tvé informace byly použity bez Tvé autorizace. Chování novináře není sice etické, ale není ani žalovatelné. Myslím, že tak to bohužel funguje v médiích všude na světě, a proto je třeba být ve styku s nimi obezřetný. Ty's byl prostě příliš laskavý, že jsi mu poskytl svůj insight – pohled a znalost věci, kterou po Tobě žádal jako novinář. Článek je to zajímavý, ale chápu, že Ti vadí.“

František Vícha, historik, Brno: „Milý Stando, jsem potěšen, že ses obrátil na svého kolegu a někdejšího kamaráda (45 let!). Bohužel si myslím, že v tomto státě, když si věc nepojistíš písemně, pak se nemůžeš ani vůči někomu odvolávat. Drzost novinářů, kteří se snaží zachovat si svoji kůži, je někdy opravdu velká. Sám jsem byl, jako památkář, osočován z nedobrých činů vůči ostatní společnosti a musel jsem to trpělivě snášet. Ve Tvém případě, neznám tu kauzu samozřejmě podrobněji, zřejmě riskuješ svůj odborný, dobrý, či pravdivý názor na vietnamskou komunitu, to je tedy o to nepříjemnější, pokud to tak vidím správně. Jak říkám, asi bych se příště zajistil nějakým textem, který by dotyčný novinář spolupodepsal, pak by, pokud bys chtěl jít tak daleko, se mohl satisfakce domáhat i soudně. Nejspíš se tedy přikláním k jiným dotazovaným, kteří tvrdí, že se s tím nedá nic dělat, bohužel. Nejspíš jsi udělal, co jsi mohl a pan šéfredaktor Ti odpoví nějakým omluvným dopisem, bla, bla, bla.“

Peter Salner, etnolog, Bratislava, autor knih o Židech na Slovensku: „Pokiaľ ide o toho novinára, je to podraz a pekné svinstvo. Ale ako sledujem českú tlač (lidovky, dnes, respekt), zdá sa, že v Čechách to nie je výnimočný prípad. Neviem, či mí Česi mi rozumějí, ale ja mojich Čechov často nechápem...“

Jitka Scholz, Mnichov: „Milý pane Broučku! S neetickým chováním na všech úrovních se bohužel setkáváme dennodenně, co se negativní české novinařiny týče, máme coby mnichovská krajanská komunita kupříkladu osobní zkušenost s Parlamentními listy a coby sokolská jednota i s dalšími médii. Možná vezme pan Pokorný Váš problém z jiného konce, já si dovolím vyslovit svůj lidský názor, a sice aby se člověk sám neutrápil, snad radši celou věc co nejrychleji zapomenout. Odpověď od redakce, pokud nějakou dostanete, bude stejně jen konejšivého charakteru, nějaká výchovná lekce na lidi typu pana redaktora Zatloukala (už to jméno!) a jejich zaměstnavatelů určitě neplatí.“

Ota Ulč, profesor politologie na universitě v Binghamtonu USA, autor řady knih vydaných v ČR: „Milý Stando, přečetl jsem si tuhle protivnost, a moje zkušenost doporučuje to ignorovat. O sobě jsem se  nejednou  dočetl, že jsem  bývalý komunistický soudce, zločinec, válečný kriminálník, atd. A já na to podle pravidla, že facka od blbého neplatí, na to nereagovat, ignorovat, a mnohdy jsem na takovém postoji vydělal. Tím, že jsem ho ignoroval, jsem ho vlastně zesměšnil. Pokud bys v takové hádanici pokračoval a něco by se objevilo v tisku, nemyslím, že by to mohlo vyvolat nějaký zájem. Rád bych se ovšem mýlil.“

Zbývající kolegové, na něž se Brouček obrátil o radu, zachovali mlčení. Ani na urgence žádostí o odpověď na stížnost šéfredaktor Fojtík neodpověděl. Publicista a novinář Jan Jůn předal stížnost etické komisi Syndikátu novinářů. I zde ticho po pěšině. Mají jiných stížností dost a dost...

Novinářskou legitimaci může vytasit stejně dobře válečný reportér riskující život, analytik bedlivě sledující dění na odtažité téma, zkušený komentátor a znalec tématu, snaživec poctivě referující o dění v okrese, nájemný škrabák ve službách ideálu, prodejný pisálek ve službách momentálního favorita, investigativní novinář na odstřel, vnímavý seismograf citlivý na otřesy v nedohlednu, paparazzi vysedávající celé dny na stromech v zahradách sousedících se zahradami celebrit, tvor horší hyeny živící rodinu a milenky krví obětí všeho druhu, manipulátor ve službách zloby a záště, domovnice lačná drbů o slavících a slepicích, zprostředkovatel informací z oblastí běžnému smrtelníkovi nedostupných, neúplatný obhájce výdobytků i dobytek bez studu a svědomí. Kdejaký vyhulený ožrala tak může novináře s pomocí generalizace svědčící o slabomyslnosti nazvat žumpou, hnojem a póvlem. Ba dokonce možno s ním v jednotlivých případech souhlasit. Tenhle chlév by ani bájný Hérakles nevyčistil. Darmo plýtvat časem na potyčky s novináři, lépe jest ho věnovati pátrání po těch, co mají co říct. Jsou takoví. Není obtížné je poznat. Po ovoci. Stačí si vypěstovat čich a uhájit ho proti otupení: roční předplatné do knihovny nepřekračuje cenu čtyř piv, případně jednoho Blesku a krabičky startek. Kdo příslušný obolus z kapsy nevydoluje, ztrácí právo skuhrat. Novinář, i ten sebehorší, se nemůže neprozradit, páč není zelinář, který může upravit váhu, nebo bankéř, jemuž stačí lobbovat na správném místě, natož anonym bez pachu, zápachu a pověsti řádící na asociálních sítích. V mnoha případech platí, že drzost a arogance novinářů úměrně stoupá s výší platu a sociální prestiží, kterou požívají, ale vyvodit z toho obecné pravidlo bohužel nelze.  Dokonce i v televizi dodnes přežívají tvorové urputně hájící kolektivní svobody, kteří si zasluhují podporu. Samozřejmě, že zpravodajství je lepší v rozhlase a v tisku, který nepatří oligarchům, ale kritérium to není. Dokonce se nelze ani utěšovat se tím, že dříve bývalo lépe. Rudé právo také netrpělo nedostatkem ochotných přispěvatelů. A to ještě nepřišla řeč na to, co se stane s novináři, když propukne revoluce nebo válka. Dokonce i Marcel Proust si posteskl, že se nelze dozvědět nic o bojích u Verdunu, když leží 250 kilometrů od Paříže.

Další informace

Glosy

  • Komokřesťanství – komunistická verze křesťanství v Číně

    V zemi, kam se náš prezident „jezdí učit, jak stabilizovat společnost“, už zas „zítra znamená včera“. Komunisté po století krvavých represí dovolí vyznávání i jiných kultů a náboženství na území své...

  • Ďáblové ve SMEČKÁCH

    Papež nedávno vyhlásil, že Peklo neexistuje. Novopečení bezdomovci našli briskně dočasný azyl v Galerii Smečky v Praze na výstavě manželů Preclíkových. Zdeněk Preclík, sochař, jeden z posledních vládnoucích...

  • I stromy mají vztahy

    Kdybyste si v tyto dny vzali na procházku do lesa stetoskop a přiložili jej k jakémukoliv stromu, uslyšíte křehké, leč nepřetržité šumění. Po zimním spánku se totiž probouzejí i ti největší velikáni...

  • Nejsem srnka

    Nepřestává mě šokovat nepřítomnost svatých Evangelií v životě, myšlenkách a četbě zřejmě zdrcující většiny lidí. Co jiného najít? Co jiného hledat? Lidé „milují přírodu“, nadchýnají se Vesmírem a...

  • Demošky na Václaváku aneb vzpomínka na Láďu Kantora

    Víte, jaký je rozdíl mezi listopadem 89 a dubnem 2018? Tehdy jsme mohli svobodu získat a dnes ji můžeme ztratit! Dějinné zvraty, kterým se někdy až eufemisticky říká revoluce, mají vždy své výrazné...

  • Nejdůležitější vzkaz Miloše Formana

    V neděli ráno mi volala má „kdysi milovaná“ žena: „Honem si pusť televizi… je tam úžasný pořad o Formanovi!“. Televizi jsem si nepustil, protože jednak jsem měl rozdělanou práci, kterou jsem nemohl...

  • Visegrád bychom měli zredukovat na Česko a Slovensko a pokusit se spojit se s Rakouskem a Slovinskem

    Bývalé Rakousko-Uhersko bylo prohnilé, avšak existoval i zřetelný rozdíl mezi Rakouskem (Předlitavskem) a Uherskem (Zalitavskem), neboť to bylo ještě zkorumpovanější, a mimo jiné proto i...

  • Problémy našich hlav

    Fotbalová Sparta loni v létě investovala za nové hráče i trenéra skoro půl miliardy korun. Logicky se proto očekávalo suverénní tažení za titulem a postupy v evropských soutěžích. Opak je spíš...

Další informace

Nový život výstav

    krizek

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big