TPL_ESW_EASYPEASY_MAIN_CONTENT
s-vetsinovou-spolecnosti
Paul Klee. Struck from the List. 1933. wikiart.org

S „většinovou společností“?

Lidé žijící na určitém území a někdy, ne vždy, spojení stejným jazykem, tvoří množinu, která se od sousedních množin v jednotlivostech liší a zároveň má s nimi mnoho společných rysů. Právě podobnost často vzbuzuje silnější záporné reakce než rozdíly. Uvést do rovnováhy potřebu splynutí a potřebu odlišnosti často přesahuje síly jednotlivců, z nichž se tyto množiny skládají. Sousedé a příbuzní se nenávidí daleko náruživěji a rafinovaněji než protinožci, Kain a Abel by mohli vyprávět o lásce bratrské. Také následky konfliktních vztahů bývají surovější. Drobné rozdíly při výkonu náboženských rituálů vedou k válkám ještě krutějším než setkání civilizací. K erupci násilí bohatě stačí to, zda se člověk křižuje dvěma nebo třemi prsty. Občanská válka bývá zpravidla považována za válku nejhorší. K věcem vyžadujícím zvýšenou pozornost tudíž patří například to, jak je tato množina v průběhu let nazývána a jak se změnou pojmenování mění reakce lidí, kteří ji tvoří.

Ještě před nějakými třemi sty lety by velmože, natož poddaného, ani nenapadlo se hlásit k nějakému národu. Jednou z mála předností českého kráteru je to, že je zde prakticky vyloučeno popřít, že národ je pouhý konstrukt, dílo zapálených a pracovitých intelektuálů. Jestli je tento koncept dobrý nebo špatný, užitečný nebo škodlivý, ponechme dočasně stranou. Rozhodující v tuto chvíli není ani to, kdy a kde se myšlenka národa zrodila a co přinesla. Národ se zkrátka pozvolna ustavil, impéria se rozpadla, žezlo převzaly národní státy. Předtím měli lidé jiné starosti i jiné radovánky. Existují zkrátka ideje, které, jakmile se uchytí, mohou vést nejen k úžasným výkonům, ale i zločinům. Jedná se tedy o nástroj dvousečný. A protože zákony paradoxu a nežádoucích následků si v neúprosnosti nezadají se zákony dědičnosti, stáli u kolébky národního státu také panovníci a vojáci, aby ušetřili za žold. Dokud se umíralo za monarchii, bylo třeba žoldákům platit, za vlast se na poli cti umírá za guláš a rum v ešusu. Sebeobětování může mít podobu jak hrdinnou, tak zločinnou. Pojem „vlast“ je skvělým příkladem toho, jak snadné je zneužít citovou vazbu k rodišti k vlastnímu prospěchu. Nacionalismus vytváří prostor, v němž se záporné hodnoty proměňují v kladné.  Co je zapovězeno vůči domácím, je dovoleno vůči odpadlíkům a přivandrovalcům.

Výraz „národ“ se postupně stal příliš patetickým, nadneseným, oficiálním, zkrátka se opotřeboval. Zbyly tradice, vyježděné koleje a uměle vyrobené povinnosti. Protože realitu, kterou opisoval, bylo nutné nějak vyjádřit, ujalo se slovo lid. Lid se stal zdrojem legitimity, nejvyšší autoritou. Těch, kdo za lid rádi promlouvají, je mnoho. Došlo na lidovládu, taky žádná sláva, ale proces opotřebení se opakoval. Jak čas plynul, postihl lid podobný osud jako národ. Lidové demokracie učinily lidovost obdobně odpudivou jako národovci národ. Nastal chaos, nadšení sláblo, vystřízlivění si žádalo další pojmenování, které by předchozí nahradilo asi jako nevidomí slepce. Jsou smrady, které vyvětrat, je práce na desetiletí. Stačí však vyjít na okamžik na čerstvý vzduch, a člověk se může po návratu do místnosti pozvracet.

Momentálně se nacházíme ve stádiu, kdy se pojmy národ a lid staly na západ od Ruska obtížně použitelnými a příslušnost k množině obývající území jednotlivých států je nejčastěji vyjadřována pojmem „společnost“.  Paušalizace místo konkrétního rozlišování skutků, zavádějící generalizace o tom, jací jsme nebo nejsme, případně bychom být měli, jsou nejen účinnými nástroji manipulace, ale také způsobem, jak popřít rozmanitost povah, charakterů i schopností. Složení množiny se příliš nezměnilo, dokonce i emoce, jež společnost vzbuzuje, jsou obdobné, ale slovo zní přijatelněji, toť zhruba vše.

Tak jako les je něco jiného než množina stromů, tak i obyvatelstvo jakékoli země je něco jiného než prostý součet obyvatel. Existují totiž abstraktní entity, které úspěšně odolávají popírání i relativizaci. Všechny bytosti narozené na území jakéhokoli státu jsou vystaveny působení historie, prostředí, vzdělávacího systému, podnebí a různým dalším vlivům v tomto okruhu působícím. Spojujícím článkem nejsou lidské kvality, ale rány, které na všechny dopadají, a síly, s nimiž je potřeba se nějak vypořádat. Můžeme své krajany milovat nebo nesnášet, přesto s nimi zůstáváme v kontaktu pomocí podmíněných reakcí, předsudků, sdílených mýtů a obecně sdílených mínění. Není třeba být hokejovým fanouškem, ale jsou země, kde neznat hokejová pravidla je takřka vyloučeno. Jsou jiné, kde stejnou úlohu hrají pravidla rugby nebo kriketu. Do kategorie obecně známých skutečností patří v každé zemi něco jiného. Pojmy „běžné“, „přirozené“ a „normální“ mají v každé zemi jiný obsah v závislosti na její rozloze, minulosti, náboženství, historického uspořádání, lokálních tradicích a kultuře. Lidé narození na území vymezeném státní hranicí a žijící v určitém státním svazku, a jinak už dnes nemožno, mají cosi společného, ať chtějí nebo nechtějí. Teprve z tohoto pohledu je možné začít oddělovat skutečnost od mámení, fakta od zbožných přání i nepodložených averzí. Je možné pocházet ze stejné vesnice, libovat si ve stejných jídlech, notovat si stejné písničky a přesto stát na opačných pozicích. Z tohoto důvodu mají i nepřátelé mluvící stejným jazykem mnoho společného. Teprve, když si povšimneme, co odděluje vyšetřovatele od politického vězně, dojde na rozdíly. Naopak mezi přáteli odlišného původu, ale společných zájmů i sklonů, vždy zůstane určitá skulina. Toto je konstatování faktu, nikoli etické hodnocení. Odlišnost totiž může být jak inspirativní, tak zdroj averzí – výsledek závisí na kvalitě jednajících postav. Dva filatelisté nebo radioamatéři hovořící různými jazyky mají k sobě zkrátka a dobře blíž než nájemník a drbavá domovnice, jež si tak dobře rozumí se šmelinářem z prvního patra.

Malér propuká v okamžiku, kdy se množina dnes zvaná společnost, skládající se ze všech lidských typů, různého věku a rozdílných zájmů, začne být vydávána za živý organismus. Velmi rychle se totiž dostaví doktor nabízející své nezištné služby. Příznaky choroby je možné nalézt v jakémkoli společenství, potřeba léčit, převychovávat, sjednocovat a utěšovat je zase příznačná pro určitý lidský typ. Typický Američan, Rus, Čech nebo Argentinec bezpečně existují a humoristé jich s úspěchem využívají. Většina je nositelkou zvyků a zlozvyků, paralyzující nehybnosti i obrany proti ukvapeným rozhodnutím.  Obyvatelstvo jakékoli země se skutečně dělí na většinu a řadu menšin. Menšiny jsou tvořeny různými vynálezci, objeviteli, spisovateli, intelektuály, umělci, samorosty, duševně postiženými a zločinci. Společný výběh tak sdílejí i tvorové, na něž se obecný popis vztahuje pouze částečně. To vše jsou prostá konstatování mající ovšem zcela dalekosáhlé následky. Abstraktní koncept, jakmile si ho přisvojí charismatický vůdce, který o jeho platnosti přesvědčí dostatečně velkou a čipernou menšinu dokáže napáchat větší škody než přírodní katastrofy. Sopka nebo povodeň mohou způsobit značné utrpení, ale hrůzám války nebo pogromu mají daleko. Tragédie může být způsobena výronem vášně, ale kam se na ni hrabe na ničivost vznešené ideje.

Teprve termín „většinová společnost“ je dostatečně přesný a neutrální. Toto střízlivé označení umožňuje odlišovat bližní podle jiných, podstatnějších měřítek než je místo narození. Úbytek emocí, které pojmy národ, vlast, lid obecný a společnost vzbuzovaly, vytváří snesitelnější klima. Je to totiž právě většinová společnost, která nemilosrdně diktuje trendy, módy, směřování i podobu politického uspořádání. Tomu, co si žádá většinová společnost, je obtížné vzdorovat. Jakmile se dá do pohybu, je vyloučené ji zastavit.  Bez pasivní podpory většinové společnosti se ani diktátoři neobejdou. To vůdcové dobře vědí, a proto si ji nejrůznějším způsobem předcházejí, případně ji zastrašují. Jedná se o spojité nádoby a poměrně složitou hru, v níž oba hráči znají své možnosti a svá omezení. Většinová společnost je nepotrestatelná, i když spáchá zločin proti lidskosti.

Pro koho mají lidské a morální kvality větší váhu než společný jazyk, a výhody, které z přilnutí k celku vyplývají, nečiní rozdíly mezi cizinci a našinci, jeho měřítka jsou jiného původu. Osobně dávám přednost poctivému německému obchodníkovi před podvodníkem českým. Jsou mi milejší lidé, s nimiž je možné se navzdory rozdílům možné dohodnout než ti, s nimiž je jakákoli dohoda předem vyloučena navzdory stejnému mateřskému jazyku. Jednoduše řečeno, cítím se bezpečněji s politickými vězni, kteří diktátorské režimy rozvracejí, než s jejich budovateli, bachaři i tichými podporovateli. Dávám přednost občanovi než vlastencem, cítím se bezpečněji s lidmi ochotnými přistoupit na pravidla soužití než s nadšenci, kteří straní soukmenovcům bez ohledu na jejich minulost. Angličtí utilitaristé přišli s heslem „co největší blaho pro co možná největší počet“. Co si však počít v případě, kdy většina už svou škodlivost prokázala? To by znamenalo, že je lepší být na straně normalizátorů než disidentů. To není případ pouze společnosti totalitní, ale také konzumní, momentálně aktuálnější. Skutečně se mají ti, kdo ohlupování vzdorují přizpůsobovat lidem ochotným se přizpůsobit jakémukoli režimu? Teprve po delším pobytu v cizím prostředí nabývá rodná hrouda na úsměvnosti. Obdobu národního obrození jsem měl možnost pozorovat ve Francouzské Polynésii se všemi průvodními znaky, které tento proces provázely: patos, směšnost, účinnost, sympatie… Vážné debaty o rozdílech mezi jazykem a dialektem probíhají v Itálii úplně jinak než v Česku, protože jazyky, jimiž se mluví v Lombardii, Piemontu, na Sicílii nebo v Neapoli od sebe dělí větší vzdálenost než češtinu od slovenštiny. Podobnosti a rozdíly mezi Čechy a Slováky jednou přispěly k založení společné republiky a o sedmdesát čtyři let k jejímu rozpuštění. Je zábavné si pohrát s myšlenkou, jak by soužití probíhalo, kdyby „mužové října“ z nějakých důvodů rozhodli, že hlavním jazykem bude ve společném státě slovenština.

Společenství se dělí na dva základní typy: nedobrovolné a dobrovolné. Není možné si vybrat místo narození, dokonce i místo bydliště bývá podmíněno vnějšími okolnostmi, ale je možné přijmout nebo odmítnout členství ve straně nebo v církvi. Také je možné se sdružovat, vytvářet spolky, zakládat kluby, vyhledávat okruhy lidí podobných zájmů. Je možné se účastnit nebo neúčastnit rituálů, propadnout nebo nepropadnout davovému šílenství. Po jistých zkušenostech už není tak těžké uhodnout, čemu se raději vyhnout. Sympatie, kterou cítím k lidem majícím odvahu mluvit za sebe a nikoli za většinovou společnost, je o to mocnější. Považovat Karla Halouna nebo Vlastu Třešňáka za lepší společnost než Klementa Zemana nebo Gustáva Bábiše a jejich příznivce, vskutku není projev povýšenosti, ale jen pudu sebezáchovy. Přízemnost myšlenky je patrně nejlepší pojistkou proti jejímu zneužití. Bývaly doby, kdy byl Masaryk zlosyn, který vlastencům kazil radost ze slavné minulosti a lidu odpíral potěšení z antisemitismu. Jenže léta běží a časy se mění, a tak soch Otce zakladatele neustále přibývá. Uvědomíme-li si osamělost Havlíčka Borovského, je vlastně potěšující zpráva, že existuje 2 701 206 lidí, jimž pouhých sto let po obnovení české státnosti vadí usvědčený lhář, jimž neimponuje hulvátství, kteří se nesmějí přiblblým vtipům, jimž se oškliví omilostnění nájemní vrahové odsouzení v řádném procesu, kteří nejsou ochotní pasivně přihlížet úpadku kultury, kteří dokáží udržet pozornost déle než dvě minuty a kteří jsou ochotni věnovat svůj hlas profesorovi, jenž se nesnížil k podbízení. Nestane-li se nic nepředvídaného, je možné dokonce předpokládat, že někdy koncem 21. století vytvoří dostatečně početnou menšinu, aby se hlavou státu stal někdo, kdo nepovažuje tlačenku s cibulí za vrchol kuchařského umění a nelibuje si ve vyvolávání strachu. Protože ani při historických událostech, kdy se náměstí a ulice naplní lidmi, nejedná se o většinu, ale pouze o odvážnější menšinu domáhající se odchodu mluvčích národa.  

TPL_ESW_EASYPEASY_ADDITIONAL_INFORMATION

Glosy

  • Učešte mi uši

    David Bartoň

    V době, kdy je lidské slovo vzácné, mi zní až neuvěřitelně inspirativně, co pověděl A. Mitrofanovovi jeden z hrdých Rusů a nemnoha přátel naší země Viktor Fajnberg[1]: „Jste-li v bezvýchodné...

  • Lid může hýkat, konečně se zbavil elit

    Jaroslav Erik Frič

    Od své nominace (nevím, kým vůbec podané) na Cenu Magnesia Litera za mé „blogové“ psaní v loňském roce a která se předává pod egidou pro mne zcela nepřijatelných sponzorů, jsem se distancoval...

  • Trpíte taky idiosynkrazií?

    Jiří Stránský

    Všechny vás zdravím v příjemně ochlazeném podvečeru. Před chvílí jsem vypnul televizor, což v poslední době dělám čím dál častěji: nejsem už ochoten přistoupit na řeči žen a mužů, na nichž poznám ještě...

  • Hanět člověka, počátek vraždy

    Radio Vaticana

    Papež František při ranní mši v kapli Domu sv. Marty komentoval evangelium (Mt 5,20-26), kde stojí: »Dohodni se rychle se svým protivníkem, dokud jsi s ním na cestě, aby tě tvůj protivník...

  • Proč To komentovat?

    Pavlína Havlová

    Vydavatel Přítomnosti M. J. Stránský se ke spálení červených trenýrek na Hradě sice vyslovil poněkud expresivně, jeho glosa však plně koresponduje s úvahou, kterou jemnější formou vyjádřil na svém...

  • Ten blbec četl moji glosu v Přítomnosti

    Martin Jan Stránský

    Ten blbec na Hradě četl moji glosu v Přítomnosti!! (viz odkaz níže) Nejen to, dokonce se rozhodl pro mimořádné gesto. Nemohl jsem tomu uvěřit, tak jsem musel zhlédnout video z této události...

  • Mají se Nové pořádky čeho bát?

    Bohumil Doležal

    Volební průzkum agentury Kantar TNS z 10. června t.r. (Volební model pro volby do Poslanecké sněmovny) se na první pohled nijak nápadně neliší od toho, co dosud přinesly jiné agentury. Výrazně (s...

  • Národ idiotů?

    Martin Jan Stránský

    Na nedávném sjezdu na Žofíně se Miloš Zeman opět vyřádil v rámci kauzy Peroutkova článku „Hitler je gentleman.“  Jeho výlet do zaplevelené zahrady vlastní děravé paměti pokračoval přes vlastní...

Podporují nás:

                                                      30 05 2018 KJ                 30 05 2018 Uprazeno

Partneři:

logo pozadi cervena udalostiart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big