Hlavní informace
krajine-vladnou-obrovske-traktory-ale-kozi-farma-je-krehka-zalezitost
Paul Gauguin. Two cows in the meadow. 1884. wikiart.org

Krajině vládnou obrovské traktory, ale kozí farma je křehká záležitost

Druhá část rozhovoru s pastevcem koz Tomášem Frantou.

P.H.: Dá se říct, že pastevec žije v daleko větším sepětí s přírodou než ostatní?

T.F.: Proto si dnešní pastevec toto povolání vybral! Mám velké téma, až jakousi praktickou víru. Naučil jsem se vnímat roční období jinak. Jsme naučení, že slunovraty a rovnodennosti jsou začátky ročních období. Ale podle neolitického kalendáře jsou slunovraty a rovnodennosti vrcholy těchto období. Takže 21. března je vrchol jara a ne jeho začátek. 21. června je vrchol léta a ne jeho začátek. Podzim začíná už koncem července a zima na dušičky. Jaro přichází už koncem ledna. Je to posunuté o dva měsíce. Když to takhle člověk doopravdy prožívá, tak nemá pocit, že mu to období uniklo.

P.H.: To stačí, aby si to člověk takhle uvědomil a přenastaví se mu vnímání?

T.F.: Musí se s tím pracovat. Používá se k tomu keltská terminologie: Imbolc (začátek února, jaro), Beltain (začátek května, léto), Lughnasadh (začátek srpna, podzim), Samhain (začátek listopadu, zima). Vánoce jsou vrcholem zimy a ne začátek. Když někomu koncem ledna řeknu, že začalo jaro, tak se mi vysměje. Všichni jezdí na hory. Přitom když vysvitne slunce, tak se do člověka už pořádně opírá! Kvetou sněženky a pod zemí už klíčí semena. To jaro je zprvu podzemní, teprve když 21.3. vrcholí, otevírá se navenek. Na Imbolc si má člověk představit, že je semínko nebo vajíčko a s rozpukem že se připravuje k růstu. Na Beltain (to jsou naše čarodějnice) začíná léto. Proto je to léto, že člověk doslova letí. Všeho je dostatek, lehkost bytí. Člověk je otevřený vnějšku a užívá si. Na červencový začátek podzimu Lughnasadh si má člověk uvědomit, co sklidil nebo objevil, nové přátelství/podněty, ale také, co by ještě měl zkusit napravit a dodělat. Co nestihne do podzimní rovnodennosti, pak už těžko udělá. Zároveň si má uvědomit v protipólu k jaru, co chce, aby mu začalo klíčit o lednovém Imbolcu. Samhain, dušičky jsou začátkem nového roku. Člověk je stále součástí přírody a stejně jako ona se na počátku zimy stáhne do sebe, uzavře se do zimního doupěte. Aby si však s sebou do hnízda nebral duševní syrečky, měl by se pokusit o malou duševní hygienu, uvědomit si nějaký nechtěný zvyk, vztah a způsob myšlení a symbolicky se jich zbavit napsáním na lístek a jeho spálením. Člověku to vše pomáhá rozčlenit si rok, vzít si čas a nahlédnout na sebe. Vždyť my máme už jenom novoroční předsevzetí! To je pro nás jediné datum, kdy si něco uvědomujeme, ale nemáme už žádnou reflexi za půl roku, jestli jsme to tedy dodrželi. Rok s rokem se sejde a zase nic! Takže kalendář našich zemědělských předků je mi takovým nástrojem. Když člověku podzim začne na konci července, tak má pak ještě tři měsíce krásný podzim a spoustu času na sklizeň. Pak je i zima kratší, protože na Vánoce vyvrcholí. Od konce ledna už lze pozorovat, že je to v přírodě mnohem nadějnější. Já se takhle včas připravím na to, že budu vyhánět, že musím ostříhat, že se bude rodit.

P.H.: Jak ses k tomu dostal?

T.F.: O první zemědělce se zajímám už dlouho, líbí se mi, jak dokázali vnímat přírodu komplexněji, ostatně bylo to otázkou nejen přežití, ale i duševního naplnění. Stavěli kamenné kalendáře. Ve všech těchto kulturách jsou rondely, kam se odebrali, aby mohli fyzicky prožít čas s postavením Slunce.

P.H.: Jak potom ale prožít letní prázdniny?

T.F.: Já vím, že se jim říká letní, ale ony jsou z poloviny už podzimní! (smích) Naši předkové měli rok rozdělený na řadu kratších úseků. Dožínky, sklizně, sena, otavy. Do toho církevní svátky: Anna, poutě. Všechno to bylo mnohem členitější! Máme teď ve zvyku všechno přičítat klimatické změně, ale spíš jsme vykořenění, nemáme už k přírodě vztah. Připadá nám, že po zimě přijde hned léto, ale neuvědomujeme si, že podstatný kus zimy už bylo jaro, a jaro že už je vlastně léto. Vnímáme jenom léto a zimu.

P.H.: Jak slavíte čarodějnice?

T.F.: To má člověk jít do kopců pod rozkvetlé stromy. V meditaci se pokusit vnitřně rozkvést, otevřít v sobě to nejlepší. Jít na kopec, být blízko nebi, cítit, že samou lehkostí vzlétá. Děláme oheň a přes ten rádi skáčeme nazí. Pokoušíme se naladit na jednu vlnu a improvizovat s rozličnými nástroji, chytit stejný rytmus a zpívat. Odblokovat se není vůbec lehké. Přijde-li někdo z venku - nechytá se - umí pouze konzumovat. Lidí, kteří dokáží spolu těžit energii, není mnoho, zároveň však věřím, že to dokáže každý, pokud se uvolní z labyrintu své ulity.

P.H.: Kamarádi ti sem jezdí často?

T.F.: Ti už teď mají svoje rodiny. Ale vytříbila se taková skupinka známých, kteří s námi chtějí prožívat právě tyto svátky. Ani si nemusíme říkat, kdy se sejdeme. Víme, že čtyřikrát do roka ve svátek.

P.H.: Krajina je tady opravdu krásná.

T.F.: Tady je krajina velice členitá. Jsou tady křivoklátské lesy, Český kras, Brdy. Díky pasení zvířat, zájmu o minerály, fosílie a historii to tady mám opravdu prošlapané a znám místa, kam se lidi ani nedostanou, i když jsou jen kousek od Prahy.

P.H.: Máš i magická místa?

T.F.: Je tu hodně významných kopců, navštívil jsem jich mnoho. Velké oblibě se poslední dobou těší vrch Bacín (499 m), kde byla archeology v roce 1994 objevena svatyně. Je to nejvyšší vrchol Českého krasu. Pod ním je jezírko, což je na takhle vysokém kopci div. Kolem něj je přirozený půlměsíční val, kamenný vrcholek a jeskyňka. Jeskyně měla dřív pro lidi velký význam. Byl to vstup do podsvětí, spojení se zemským lůnem. Nosili se tam obětiny, odbývaly se tam pohřby. Český kras je vůbec jako knihovna. V dutinách se uchovaly nánosy pozdějších dob, které byly z okolní krajiny odplaveny. Třetihorní usazeniny jsou odplavené. Mnoho metrů nad našimi hlavami tekly dávné řeky. Údajně proti Berounce tekla jedna řeka a další tekla z Brd. Kdesi na Rakovnicku byl jejich soutok. Geologové v krajině nacházejí několik reliktů koryt těchto řek. Mezitím se ale krajina zvrásnila úplně jinak. Je to neuvěřitelné, jak se Země mění. (Dětem říkám, že to je jako když čůrají do pískoviště.) V období třetihor byla naše zem někde v úrovni Maroka. Když tady na dně moře rejdili trilobiti, tak tato země byla na jižní polokouli. To všechno je těžko představitelné. Člověk jde krajinou a najde u Koněprus nebo u Jinců zkamenělinu živočicha, který žil před 500 milióny let v tropickém moři. Nebo se zde v jeskyni najdou ostatky paviánů, hyen a jeskynních lvů. Svatyně na Bacíně se podle archeologů používala po tisíce let! Jaký vztah k tomu místu tehdy lidé asi cítili? 

Za humny je Plešivec, Olymp místního kraje, kde je hradiště a obrovské valy. Archeologům vrtá hlavou, co tam lidé tehdy asi dělali, protože je to nehostinné místo, 650 metrů vysoko. Zima, větrno, bez vody. Myslím, že tam chodili, jako my chodíme do kostela, do divadla, na matějskou nebo do multiplexu. Každá doba má své médium. Je to místo, kde člověk očekává prožitek jiného. Vloni jsme tam šli na vyhlídku, bubnovali jsme. Vál tam horký vzduch z vyhřátého suťového kamenného pole. Buben se tam naladí a jeho odraz se opravdu nese. Před člověkem se tyčí v relativní blízkosti rovný horizont brdských Hřebenů. V okolní krajině jsou výhledy, tady ale najednou jako by byla opona, aby člověk vnímal určitý omezený monumentální prostor jako jeviště. S tím kamenným polem... Tam se mohly odehrávat rituální souboje nebo artistické výstupy. Lze si tam představit různé scény, jak se tohle hradiště mohlo užívat. Mohly se tam konat nějaké olympijské hry... Společné překonávání lidských možností (sou-těžení energie) nebo šlechtitelská býčí a kravská klání.

Našlo se tam taky hodně bronzových pokladů, takže jedna možnost je, že tam za pomoci magické tabuizace místa vyráběli bronzové nářadí, zbraně a ozdoby a takové nářadíčko vyrobené na posvátné hoře pod těžkými břichy mraků prostě muselo jít na dračku. V té souvislosti se mi vybavuje biodynamický Svobodný statek na soutoku, tam také mají zlaté nářadí na práci s půdou. 

P.H.: Snaží se hospodařit jinak?

T.F.: Mají tam i camphill (komunita, kde v rodinné atmosféře společně žijí a pracují lidé „běžní“ s lidmi se speciálními potřebami, pozn. red.). Vede to Jaroslav Lenhart. Jejich cílem je provozování biologicko-dynamického zemědělství. Starají se o půdu, pěstují a dělají bedýnky pro Prahu a okolí. Země se dotýkají s posvátností. Uvědomují si, jak tu půdu obhospodařují. My jsme nastavení na to, jak se dostaneme co nejdál a získáme co nejvíc. Oni chtějí prožít přítomnost, dát zpět lásku matce zemi, která nám ji dává nezištně od počátku věků. A tak si dají tu práci, aby si na práci sehnali krásné nástroje.

P.H.: V čem jsou ty nástroje „krásné“?

T.F.: Snad že jsou vyrobené s vědomím té lásky k matce zemi, kterou budou pomáhat obdělávat. Tím, že jsou z mosazi, jsou zlatavé, výjimečné. A tuším, že podle R. Steinera bude mít tato slitina i nějaké specifické energetické hodnoty. (smích)

P.H.: Před lety jsme rozhovor končili tím, že jsi říkal, že se ti osvědčilo hlavně se ničeho nebát. Platí to stále?

T.F.: Stále hledám, co se osvědčuje nejvíc. Strachů je pořád dost. Řekl bych zrovna nebát se říkat ne. Nebát se prosadit svůj pohled na věc navzdory pohledům ostatních. Pohledů je tolik, kolik je lidí. Vždyť co člověk, to originál! Lidská zaslepenost je nejméně vynalézavá. Takže nebát se mluvit s lidmi. Když chce člověk dělat něco pořádně, tak musí dělat jednu věc a té se opravdu plně oddat. Velké téma je podpora. Žádný výjimečný jedinec nikdy nedokázal něco sám, vždy musel mít podporu svých blízkých, svého okolí. Ani žádná společnost se neposunula dál bez vzájemné podpory lidí uvnitř. Každý máme svou roli a tu máme dělat dobře. Zároveň se musíme vzájemně vnímat, aby potřeby jednoho neomezovaly druhé. Jednoduché pravidlo, které však není respektováno. 

P.H.: Věříš, že společnost může stmelit nějaký politik? Může přijít s nějakou vizí?

T.F.: Já v to doufám. Laťku by měl nastavovat hlavně prezident. Kdyby se stal prezidentem moudrý člověk... 

P.H.: Co bys rád, aby politici změnili?

T.F.: Hlavně ekologii. Díky přešlapům v biopalivech a fotovoltaice je to pro obyčejné lidi jenom vyprázdněný pojem. Nevím, jak lidi přesvědčit, aby si uvědomili svou ekologickou stopu. Každoročním ekologickým přiznáním?! (smích) Neklade se vůbec důraz na přírodu, na trvale udržitelné zdroje a na prostředí, které tady neustále strašně plundrujeme! Krajině vládnou auta, obrovské traktory, obrovské stroje poháněné levným otrokem ropou. Je zajímavé, jak ti sedláci, kteří se nejlépe uchytili a přežili bez dotační začátky a převzali statky od družstev, když se dostali do Unie, tak si mohli pořídit velké stroje. Jeden člověk zvládne takovým strojem obhospodařit třeba sto hektarů jako nic. Družstvo tak dnes představuje jeden šéf a dva traktoristé. V mnoha případech hospodaří otec, jeho bratr a syn a zvládnou hravě obhospodařit 200 hektarů půdy.

P.H.: Hospodařit bez strojů se nikomu moc nechce...

T.F.: Tuhle mi jeden sedlák říkal, že byl ráno natankovat. Koupil 250 litrů nafty a za pár hodin už měl jenom čtvrtinu nádrže. Zvládne rozlehlé plochy, které by dřív dělala celá vesnice. Zároveň je po několika letech nepřetržitého traktorismu frustrovaný, ač stále na poli, od půdy je odtržený. Takže je to něco za něco. Druhým extrémem jsou městem odkojené mladší generace. Přijedou z Prahy na hudební festival a jsou jako utržení ze řetězu. Nevnímají, že jsou v nějakém kulturním prostředí. Myslí si, že jsou v divočině, takže řvou a dělají vyrvál. Až musí přijet policie vysvětlit jim, že tady žijí lidé. Je to divné, že lidé jsou takhle odpojení a že je tu tak velká propast mezi městským obyvatelstvem a vesnicí.

Legrační je, když se doslechnou, že by měli jíst kozí sýry, protože jsou zdravé. To sem pak přijedou a dožadují se, ať jim je tedy ihned dodám! Musím jim vysvětlovat, že to není tak samozřejmé. Že výskyt kozí farmy je křehká záležitost, která se zrodila v porodních bolestech bez nich a bez nich bude přežívat i nadále. Mají dost peněz, tak si myslí, že můžou chtít a mít automaticky všechno. Vůbec si neuvědomují, že aby to fungovalo, tak tomu člověk musí věnovat všechen svůj čas. Stačí trocha pokory a vše je najednou levnější, než by si kdy dokázali zaplatit! (smích) 

Konec druhé části.

První díl rozhovoru viz zde: Dělají z nás ovce

***

Více od Tomáše Franty o Beltainu: http://www.pravydomaci.cz/news/j0muf6za19/Beltine

Více o Svobodném statku: Svobodný statek

Další informace

Glosy

  • Kudy z nudy?

    Potíž je v tom, že nevíme opravdu nic. Jistě, snažíme se pochopit, nahlédnout hlouběji do problémů, do výbojů si troufáme na mnohý způsob, skutečností ovšem zůstává, že jsme zoufale nevědomí o...

  • Projev jak ze slučovacího sjezdu ANO, KSČM a části ČSSD

    Žít svobodně ve svobodné společnosti by měl být úplný základ naší existence. Svoboda je nedělitelná, ta buď je, anebo není. Auto může jet na půl plynu, ale půl svobody a půl nesvobody již svobodou...

  • Kam se to řítíme? Viděno z Ameriky

    Jsem na druhé straně zeměkoule a přemýšlím, někdy jako romantik, někdy cynik, ale také jako optimista (u vás se říká „sluníčkář“), jak to s námi na této ze­mičce dopadá. V roce 1975 jsem se...

  • Nemáme architekturu, jenom „konstrukce“

    Mně by vlastně ani v zásadě nevadilo, kdyby se tu a tam bouralo něco historicky cenného (s logickým omezením samozřejmě), ale vadí mi, že dnešní doba není schopna ničím adekvátně cenným to...

  • Kavárna POTMĚ s nevidomými kavárníky vyráží na turné po Česku

    Unikátní mobilní Kavárna POTMĚ, ve které obsluhují nevidomí kavárníci na palubě zatemněného autobusu, zaparkuje už v sobotu v sobotu 19. května před budovou Českého rozhlasu na Vinohradské ulici v...

  • Potřebujeme idejí,

    živých a velikých idejí a nebudeme malí (TGM) Cituji z článku prof. Dvořákové Myslet kriticky a v souvislostech, který vyšel v posledních Listech: „…Chci upozornit na zajímavý přístup k uchopení...

  • Koprofil v demisi na postu ministra kultury

    Reakce na reakci D. Bartoně[1] na článek J. Čulíka v Britských listech o grantové komisi ministerstva kultury.[2] Půjčit a přečíst si Obratník raka počátkem sedmdesátých let, ještě k tomu ve...

  • Rehabilitace Vlasovců?

    Foldyna se Semelovou oslavili tradičně 7.5., s obchodními dealery firmy Harley & Davidson pro Asii, osvobození Prahy armádou generála Vlasova. Symbolicky vykonali tryznu za padlé Vlasovce na...

Další informace

Nový život výstav

    krizek

Podporují nás:

2018-01-30 Logo KJ font-numbers-colour

Partneři:

logo pozadi cervena Puvodni-staticke-logo-bile-pozadi casablanca logoudalostireflexespolecnost-j-chart-for-good-logo1Xantypacd12 8DeSYo4 HLIDACIPESlogoFINALv6 2016-10-02 Logo RR 2016 1

logo big